174| Číst či nečíst ... návody

I dítě školou povinné ví, že po zakoupení výrobku je v zájmu kupujícího seznámit se s obsluhou, údržbou a podmínkami používání výrobku - no prostě, přečíst si návod. Proč tak nečiním, dozvíte se vzápětí ... a přidám i blízké téma.

Tak třeba Ikea. Na pohled se jejich návody tváří přátelsky. Hned na prvním obrázku je panáček s otazníky nad hlavou (jakože to nezvládá) a na druhém už volá odborníky. Že taková služba nevyjde zrovna lacino, se panáček dozví (a diví) později. Mnohem méně si ale rozumím s návody na domácí pomocníky. Myslím spotřebiče, ne děti. Ano, to jsou ty 2 skládačky velikosti ubrusu: první plní úlohu záručního listu a obsahuje kontakty na servisy ve všech zemích EU, druhá obsahuje návod k obsluze v minimálně 15 světových jazycích plus navíc v novočeštině: ve které se už nečasuje, neskloňuje a jsou zrušeny rody. Polovina textu obsahuje sdělení o údržbě a ochraně před pomocníky (tentokrát opravdu myslím děti). Zbylých 7 vět se vztahuje k pozicím 1 až 9 (trojka a šestka chybí) na obrázku vpředu, takže je nutné plachtu stále překlápět. Informace jsou kusé, tak třeba: v kroužku jednička je vypínač; dvojka pak přináší obdobně hustou informaci (= kontrolka). Ale o možnostech nastavení přístroje (v tomto případě mobilní klimatizace) ani slovo. Navíc drobným písmem napsaný text nepřečtu … a pokud najdu brýle a přečtu, tak jej většinou stejně nepochopím. Naštěstí se nakonec se vždy najde přítel/kyně, který/á mi na pračce, mikrovlnce, indukčním vařiči či jiném chytrém spotřebiči, nastaví univerzální program, se kterým si vystačím navěky. S výjimkou mobilu, kde mi není souzeno se jeho schopnostem ani jen přiblížit. Jsem vděčný aspoň zato, že dokáži přijmout hovor, zavolat, napsat velmi krátkou sms a když mám dobrý den, tak si i nastavit buzení na správný čas.

Problematický, komunikační vztah mám také s mojí bankou. Oč tu běží? Měl jsem (zdá se, mylnou) představu, že hlavním úkolem peněžního ústavu je (po analýze trhu) rozumně investovat svěřené finance a tak produkovat zisk. Ten poté rozdělit mezi akcionáře a drobné střadatele. S každým takovým uzavře smlouvu a po dané době, často po roce, jej informuje o výsledku hospodaření, popřípadě zasílá změnové výpisy. V případě mé banky tomu tak zřejmě není. Spíše to vypadá, že zaměstnává armádu "pisatelů", kteří soustavně vymýšlí změny, doplňky, změny doplňků, doplňky k doplňkům a změnám a výsledky své činnosti mi zahlcují poštu i hlavu. K dnešnímu datu od nich mám 37 zpráv. Nepřečtených. Proč? Inu, jak by řekla japonská tenistka černošského původu, žijící v Americe, Osaka: 'pro ochranu svého duševního zdraví'. Já dodávám: 'textům většinou nerozumím a souhlasit stejně musím.'

Posledním bankovním fórkem byla výměna staré platební karty. Nevím proč, fungovala dobře. No nic, podřizuji se a odpoledne vyrážím do hypermarketu za domem … pro všechny případy si beru i starou (kartu, ne ženu - tu nemám) a tisícovku v hotovosti. Sicher ist Sicher.

Zatím to jde dobře, vyložím nákup na pás – dnes jsem se haltoval, mám potravin jen za necelou pětistovku. Ale - máme problém Houstone, karta odmítá akceptovat úhradu. Jenže paní za kasou není žádná brigádnice, nehodlá se nechat pokořit blbým plastem a zadává platbu znovu. Se stejným výsledkem. Jsem ochoten zaplatit hotově, ale to by byla pro protřelou pokladní příliš drtivá porážka. Povolává na pomoc vedoucí směny. Čekáme. Všichni: já, pokladní, lidé za mnou (z 10 pokladen jedou 3, vlastně teď už jen 2) … a tak začínají reptat. Už je tu vedoucí, i s novou kasou … zadává data a … nic! První zoufalec vrací zboží z pásu do vozíku a odchází. Jsem rudej, pot mi stéká do slípů a mám jediné přání. Zaplatit a vypadnout … nebo jen vypadnout, klidně i bez zboží.

„To půjde pane, nebojte,“ uklidňuje mě pokladní, „to víte, technika. Zlobí jak malé děti.“ Další zákaznice to balí.

„Já bych to dneska raději zaplatil penězma, vykoktám ze sebe možné řešení siutace.

„Tak jo, Zuzi, ať si to pán zaplatí hotově ... a vy si zajděte do banky, jestli tu kartu není potřeba nějak aktivovat,“ poradí mi vedoucí a odchází.

Doma prohrábnu štos papírů k založení (návod ke klimošce, doklad o přezutí pneu, lékařské zprávy a spousta dalších... A už ho mám, dopis z banky, který přišel spolu s kartou. Čtu: ‚… svoji novou platební kartu aktivujete použitím bankomatu … minimální částky 200 Kč. Poté lze kartu užívat v běžném platebním styku.‘

Tímto se omlouvám pokladní, paní Zuzaně (z našeho Kauflandu) za nepříjemnosti způsobené mou neochotou informovat se o správném postupu aktivace nové platební karty. A slibuji, že začnu číst návody…