Jenže, kolik králů denně potkáme? Jasně, přísloví nesmíme brát až tak doslova. Neznámý autor nám chtěl jen říci, že máme chodit včas. Kam? Kamkoliv. K tomu vám povím pár krátkých epizod a na závěr si dáme malý kvíz.
Epizoda 1 … Autor (jako já) nerad čeká, proto nejraději přichází předposlední, zhruba minutu před termínem. Výsledkem je fakt, že většinou dorazí 5 minut po (vždy se najde něco/někdo, kdo jej zdrží). Hloupé však je, že pověst nedochvilného lze získat velmi rychle, ale zbavit se jí … víceméně už nelze – a to ani kdyby člověk chodil doživotně včas.
Epizoda 2… Školka zavírá ráno v 8 hodin. Když přijdu později, nezbývá, než zvonit a pak si posypat hlavu popelem. I pro učitelku je to potíž. Musí přerušit výuku, sejít z patra odemknout, změnit počet strávníků: „Tak dneska je to naposledy, pane Čech, zítra vám už neotevřu,“ hudruje a já slibuji, že se polepším (slíbit není hřích – říkával můj šéf), čemuž ani jeden příliš nevěříme, respektive nevěříme tomu vůbec. Oprávněně. Jak to dopadlo? Pro mě a dceru překvapivě dobře. V říjnu přistoupila do třídy nová holčička, která s maminkou chodila ještě tak 5 minut po nás! Co na to učitelka? Kapitulovala a pověřila zamykáním uklízečku. Do čtvrt na devět jsme už celkem stíhali.
Epizoda 3... Do 7:00 musím telefonicky nahlásit svůj příchod na ranní směnu. Z parkoviště to jsou 4 minuty. Co s tím? Řešení je prosté. Odstavím vůz před vchodem do budovy … a po zahlášení odjedu zaparkovat. Takže, jak vidno – pozdní 5minutovky si dokážu obhájit. Jenomže, zažil jsem už i větší zpoždění…
Epizoda 4… Směnový kolotoč dokáže rozhodit biorytmus. V 7 ráno (po noční) usínám s buzením nastaveným na 12h. V jednu jsem objednán k řediteli – osvětlit žádost o grant... Probudí mě zvonění (ale nikoliv budíku) a už slyím sekretářku ředitele: „Pane Čech, pan ředitel vás nechává pozdravovat a že je tak smělý – ptá se, kdy vás může očekávat?“ Hodím oko na ciferník hodin … sakra: 13:07 h! Za a) nikdy, za b) zítra, za c) za 30 minut?
Ep 5… Nejnovější příběh, včerejší: v 11:30 jsem objednán na broušení zubů. Půl hodiny cesta, půl hodiny hygiena, půl hodiny rezerva. Tu později ruším, vstávám v půl desáté. Kde mám tu zubní kartičku? Tady je – poslední ověření času … a sakra, sakra, sakra! Jak je možné, že je tu čas: 10:30h?! ne, že bych se na broušení nějak těšil, ale čekat čtvrt roku na nový termín se mi nechce. Kde mám ten popel?
Epizoda 6… Nejkurióznějí zpoždění! Je 1. leden, jedu s ženou na novoroční ohňostroj (tzn. do města autem, pak tramvají). Za 5 minut sedm, vystupujeme a já si lebedím, jakže jsem to skvěle stihnul. Je fajn, že mám letos ((po dlouhé době) na Nový rok volno. Zvoní mi mobil? Z práce? Proč?
„Kde se flákáš?“ ptá se kolega na směně.
„Kde by? Přeci na ohňostroji!“
„Nevadí ti, že máš noční?“ zní zlověstně další dotaz.
„Nevadilo, když jsem to nevěděl – teď už mi to docela vadí,“ pravím zkroušeně. Dostávám 20 minut. Zanechávám ženu napospas davu, usedám do protisměru jedoucí tramvaje (jsem v ní jenom já a řidič) a valím pro auto a do práce.
Původně jsem chtěl vtipně prásknout i lidi v mém okolí, ale to by bylo hodně dlouhé, jenom u sebe si vzpomínám na minimálně tucet epizod. Zkusíme si dát malý kvíz, jak na to jsme s (ne)dochvilností, ju?
- Na akce chodím téměř vždy poslední / ano – ne /.
- Na akce často dorazím v jiný termín / ano – ne /.
- Včasný příchod = událost, o které se dlouho hovoří? / ano – ne /.
Vyhodnocení:
3x ano = jste nedochvilných král
2x ano = jste horký adept na krále
1x ano = nic není ztraceno, párkrát zaspíte a jste adeptem také
