No, já každého štvu, že chodím přesně na čas, nebo ještě pár minut před.

Ale zajímavé je, že do školky a do školy už jsem také několikrát zaspala.

Jsem absolutní král v sukni (tedy královna), nebo taky teta z Makotřas, protože všude chodím dřív než na domluvený termín a pozdní příchod toho s kým se mám sejít považuji za neúctu ke mně.

Dokonce jsem z tohoto důvodu přerušila jedno přátelství. Ten jistý nejenže chodil všude pozdě a to i někdy víc než o čtvrthodinu, ale ještě se zlobil, že já se zlobím, když jsem na něj musela čekat.

Vzhledem k tomu, že já jsem na dohodnutém místě naopak byla dřív, moje čekání na něj bylo pro mě neúnosně dlouhé.

Snažil se přesvědčit on mě, abych taky chodila pozdě.

Ne, to nešlo...

No je to šok, ale zjistil jsem díky Vám, že někdo nakládá s časem jako já, vždy jsem si myslel, že jsem jen ta nezbytná výjimka, den plný slunce pro Vás

Jako směnový inženýr na elektrárně jsem jako mlaďas věděl dosti o tom jak to dopadá na denní režim a přežil jsem.

A nedochvilnost, to slovo vůbec v mém životě na rozdíl od mých potomků neznám, ale zvláště u nich si na ní těžko, přetěžko přivykám Ovšem s tou docházkou do školky by jste cosi pozitivního učinit...

Přežil jsem, ale žádná hitparáda to není, půl roku už nedělám směny a stejně jsem nejčilejší v noci (teď je 23:15). Školku vyřešil čas - dcera už chodí cca do 8. třídy. Vím, že epizody, psané v přítomném čase, budí dojem současnosti, leč není tomu tak. Se školkou byl zajímavější fakt, že mezi bytem a školkou (asi 200 m) procházel časový skok: vycházíme v 7:52, cesta 3 minuty a u školky bylo 8:03h. Bojoval jsem s tím 2 roky, vstával o 10 minut dřív - stejně jsme vyšli před osmou.