133| Pocta Janě S.
Organizování „velkých“ třídních srazů a podnikových výletů jsem už dávno vzdal. Kdo viděl ten díl Chalupářů, kdy obyvatelé Višňové vyrazili autobusem (řízeným Vladimírem Menšíkem) na výlet do Prahy – zřejmě tuší, o čem mluvím. "Višňováci" se ožrali až večer U Fleků … moji zaměstnanci už v ranním rychlíku. Pravda, měli na to více času! Udržet je po hromadě na trase: "nádraží – hotel", by bylo nesnadným úkolem i pro zkušeného bachaře … a tudíž nesplnitelným pro kluka po vojně, který všem podřízeným vyká a kterého staří zaměstnanci neberou vážně ani náhodou. Dostat je do metra – mám vyhráno, tam už mi neutečou, myslel jsem si naivně. Nevím jak, ale nakonec se to přece jen povedlo. Instrukce: „Druhou stanici vystupujeme! Kdo se zapomene ve vlaku, musí jet o 2 stanice dál, pak přestoupit do protijedoucího vlaku a vystoupit na I. P. Pavlova! Je to jasné?“
Nemyslím si, že mě někdo slyšel. A pokud slyšel, tak i vnímal. I když přece … vystrašil jsem starší ženu: „Pane, prosím vás, musím taky vystoupit, když mám sraz s dcerou na Mládežnické?“
„Nemusíte paní, vy zůstaňte … chlapi, tady přece nemůžete chlastat!“ vzmůžu se jen na nedůrazný protest vidouc, že tvrdé jádro si nejenže statečně přihýbá z vlastních „vypálených“ zásob, ale projevuje nebývalou snahu navázat kontakt s „domorodci“ a zvláště pak s „domorodkyněmi“. Jenže družební aktivita se nesetkává s pochopením. To je frustruje natolik, že nedokáží zabránit výronu nevhodných, o to však hlasitějších poznámek… Naštěstí už vlak vjíždí do stanice, takže zaječím na celý vagón: „Vystupujeme!“
Než stihnu spočítat ztráty, nastává vpředu, u eskalátorů chaos. Nemusím bejt zrovna mentalista, abych si domyslel příčinu. Ano, už vidím na zemi, u nástupní hrany pojízdných (nyní však stojících) schodů, chumel několika těl, z nichž minimálně dva kabáty mi jsou povědomé. Takže v okamžiku, kdy spatřím (zhora přijíždět) dozorčího metra v doprovodu příslušníka VB, nastává okamžik rychlého rozhodnutí: jsem tady sám a nikoho z brzdičů veřejné dopravy prostě neznám. Obloukem obcházím dav a vedlejším eskalátorem vystoupám na povrch, kde se na mne vrhají ženy z kanceláří, nechápající, kde zůstali ostatní. Až později jsem se dozvěděl, že pohromu na schodech způsobila narušená stabilita „mého“ pracovníka údržby, jenž se pustil madla a odporoučel se k zemi. S sebou strhnul nejen kolegu, ale i několik místních. Že je však všechno zlé pro něco dobré – se ukázalo i teď. Než se dořešila (naštěstí jen omluvou a domluvou) eskalátorová patálie … stihají se vrátit i mechanici, kteří v zápalu touhy podělit se o zážitky z cestování s místními dívkami, opravdu zapomněli vystoupit.
Do hotelu jsme dorazili v relativním klidu, nepočítám-li zastavení dopravy na magistrále (díky snaze všech přejít křižovatku na jednu zelenou). Správně jsem tušil, že je to klid před bouří. V rychlém sledu jsem na recepci řešil 3 reklamace stran vybavení pokojů, 2 stížnosti na výhled do nevzhledného dvora a vzápětí další 2 na velký hluk z ulice (vyřešeno prohozením pokojů). Také pozdější stížnosti: na kvalitu jídla, na divadelní představení, či na předem schválený program … mě utvrdili v tom, že organizaci aktivity skupiny větší, než moje rodina, přenechám (bez jakékoliv zášti) zkušenějším a výkonnějším kolegům s tím, že se opravdu spokojím s postem řadového účastníka, jen pouze občas si stěžujícím.
****
Bohužel: člověk míní, Pan Bůh mění. Někdy jsem, vnějšími faktory donucen, ze svých zásad slevit, či je úplně obejít. Důvodem je většinou návštěva rodného města a potřeba zajistit si společnost v čase, který trávím v místních restauracích. Léty se vykrystalizovalo zdravé jádro zhruba 10 lidiček, které před příjezdem informuji e-mailem: kde a kdy budu s nadějí, že tam nebudu sám. Zatím jsem nezůstal – a tak vznikly minisrazy!
Vyzkoušený model jsem se rozhodl nově aplikovat (před únorovou návštěvou) s kolegy ze střední. Napsal jsem informační mail o mém příjezdu, přidal návrh termínu, času a místa a tím považoval věc za vyřízenou. Ne tak však moji soukmenovci, kteří roztočili kolotoč dotazů, informací, potvrzení, rušení potvrzení, čímž se z malého organizování stává organizování velké. Nechme promluvit fakta:
- Úvodní můj mail: Milí kamarádi, milé kamarádky, co kdybychom se sešli ve čtvrtek 9. 2., po 17. hodině, v restauraci Jiný svět, v Mezidvorské ulici 4. Nemám kontakt na Ilonu a Pavla. Michal (posláno na mně známé adresy: Ivana, Bětka, Zdeněk, Jarek)
- Skvělý nápad, přeposlal jsem info Pavlovi. Zdeněk
- Souhlasím, kontaktovala jsem Ilonu, slíbila účast. Bětka
- Přijedu! Pavel
- Ve čtvrtek 8. 2. mohu až po 18 hodině. Ivana
- Rekapitulace. Účast přislíbili: já, Pavel, Zdeněk, Běta, Ivana a Ilona. Michal
- Nerozumím tomu, bude to 8., tedy ve středu nebo až ve čtvrtek 9.? Pavel
- Nebuď hnidopich! Zdeněk
- Také v tom mám hokej! Ilona má problém, napíše to sama. Běta
- To jsem rád, že jsem jednou nespletl datum já, takže ujasňuji: čtvrtek 9. 2., po 17. – tj. klidně i v 18h. Přehlídl jsem snad mail od Ilony? Michal
- Fajn, tak bychom si ještě měli potvrdit místo, ať nesedíme každý jinde. Zdeněk
- O místě snad už byla řeč, to se nezměnilo! Ale pro sicher, vysvětlím cestu ještě jednou!! Michal (a napíši půlstránkový itinerář … v lehce satirickém tónu)
- Je vidět, že rád píšeš. Bětka
- Je vidět, že nemá co na práci. Zdeněk
- Jste oba nějací moudří, času mám, pravda dost, ale na psaní i vážnější témata, než stále vysvětlovat nevysvětlitelné. Michal
- Ozval se někomu Jarek? Zdeněk
- Žije v cizině – neozval. Běta
- Nevyjde mi to, mám školení v Brně, je mi to líto. Ilona
- Jarek mi psal na skype – nemůže se uprostřed zimní sezony urvat, ale všechny vás pozdravuje. Michal
- Tak kolik nás vlastně bude? Pavel
- Ty, já, Zdenda, Běta a Ivka – takže 5. Michal
- A co Ilona, na tus zapomněl? Pavel
- Sis nevšiml, že nestíhá z Brna? Běta
- Nebylo by lepší se sejít v Podolí, jako minule? Zdeněk
- V Podolí bych mohla být už v půl 6! Iva
- Takže to bude v Podolí? Jarek se možná na otočku utrhne! Pavel
- NĚÉÉÉ!!! Nekomplikujte to! Do Podolí nejede metro! Michal
- Zdravím, Brno padlo, ale netrefím do Podolí! Ilona
- NENÍ TO V PODOLÍ! Kdo napíše ještě 1x to slovo, platí útratu! Michal
- Neměl bys to raději napsat ještě jednou? Běta
- Nebo můžem hlasovat! Zdeněk
- Víte co? Já budu ve čtvrtek 9. 2. (tj. pozítří) od 17 do 18 v „Jiném světě“. Snad tam nebudu sám. Tímto uzavírám komunikační kanál a těším se na vás. Michal
- OK. Pavel
- Přijedu s Jarkem. Zdeněk
- Tak Brno přece jenom je – takže někdy příště, třeba v létě, ju? Ilona
- Zkusím přijít už před šestou. Ivana
- No tak, hlavně že jsme se dohodli. Bětka
Jsem rád, že se jednalo jen o minisraz, být to sraz velký, tak si píšeme, diskutujeme, navrhujeme, rušíme a přemísťujeme ještě v době po mém návratu z města.
Milan Vít
31 / Tuhle bitvu stěží kdy vyhraju...
Jsem otec zralého věku, jen tak něco mě nerozhází a už vůbec ne velký nákup s 14 letou dcerou. Ano, je tu jedna šance tento páteční proces přežít bez újmy na zdraví - stačí mlčky tlačit vozík a u kasy všechno zaplatit.
Milan Vít
30 / SOS
Ne, netopím se na výletní lodi ani v městském bazénu. Voláním o pomoc chci vzletně oznámit, že jsem v krizi. Vím, na to slovo je už každý druhý alergický. Ale má krize není energetická, ekologická či vládní - má krize je tvůrčí...
Milan Vít
29 / Čas je relativní a co vlaky?
Jóo, za covidu bylo príma cestování. V pendolínu nás sedělo 5, max 10, vlak byl poměrně čistej, výluky snad ani nebyly ... zpoždění? Do Japonska sice daleko, ale příjezd do 5 minut dráhy jako zpoždění ani statisticky nevedou.
Milan Vít
28 / Čím se řídí počasí?
Netřeba odpovídat - prostě řečnická otázka. Odpověď znám i já. Stejně jako Putin, neřídí se ničím. Švagr má docela vtipný bonmot: "Pokud se probudíš po dvou propršených dnech do slunečného rána, můžeš si být jistý, že je pondělí."
Milan Vít
27 / Inovace národního dopravce
Nedělám to rád, vlaky mám fakt rád, ale když musím, tak musím. Nedělám si iluze, že se mým postesknutím něco změní, ale znáte to - sdělená bolest, poloviční bolest.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Pronájem 2kk 45m2 P6 Břevnov Ve střešovičkách nezařízeno
Ve Střešovičkách, Praha 6 - Břevnov
15 000 Kč/měsíc
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 404x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?