29 / Čas je relativní a co vlaky?

Jóo, za covidu bylo príma cestování. V pendolínu nás sedělo 5, max 10, vlak byl poměrně čistej, výluky snad ani nebyly ... zpoždění? Do Japonska sice daleko, ale příjezd do 5 minut dráhy jako zpoždění ani statisticky nevedou.

28p - 16n - 46p - 3n - 21p - (-12r) - 56r ... Ne, to nejsou šťastná čísla, ani zpravodajské šifry, ale zpoždění vlaků za poslední mé 3 cesty na trase Ostrava - Praha a zpět (cca 350 km). Pokusím se je převézt do "lidštiny": 28p = šikmé znaky informují o směru jízdy: trasa Ova - Pha / číslovka je jasná, prostě zpoždění / péčko není nabídka filmů, ale název soupravy pendolíno. Svislé znaky = trasa opačná, pro mě zpáteční: Pha - Ova / číslo značí zpoždění / tučné znaky = přistavení náhradní soupravy bez benefitů vlaku SC. Písmeno r = jiný rychlík.

Pokud si nebudeme všímat údaje v závorce, vychází průměrné zpoždění na (ne)slušných 28 minut. Údaj v závorce  s hypotetickým12 minutovým zrychlením mohu vysvětlil svou zmateností, kdy jsem v Libni ve zmatku naskočil do rychlíkové soupravy (tuším názvu Vysočina). Proč? Původně jsem měl jet EC Ostravanem, protože jsem měl plánované mezipřistání v Chocni. Jenomže, všichni kolem mne běželi, podlehl jsem davu 3 lidí a jedné slečny - a utíkal jsem také: "Prosím vás, jedete do Chocně?" ptám se zadýchaně mladého průvodčího. Poté, co mi přitakal, v panické hrůze, že je to dnes poslední vlak z Prahy, jsem už nezaváhal a ... musím uznat, že to byl toho dne můj nejlepší nápad. Nová souprava s minimem cestujících si to hnala krajinou 120 km rychlostí. Poprvé stavíme až v Kolíně, pak v Přelouči, Pardubicích a je tu Choceň! Jsem tu o 10 minut dřív proti jízdnímu řádu a o dalších 26 minut dřív oproti zpožděnému a zřejmě i dost narvanému EC Ostravanu.

To by byla dobrá zpráva, pokud by na ni dokázal reagovat kamarád trávící nyní čas v 7 km vzdálenému Brandýse n. Orlicí. a přijel by dříve, či alespoň včas. Ani 8 mých sms jej nedonutilo k improvizaci a já tak měl přes půlhodiny na průzkum nádraží a jeho okolí. A  protože jeho spoj domů jel na čas, měli jsme na oběd, pivo a pokec stěží hodinu. I to by stačilo, kdybychom využili služeb restaurace před nádražím.

"Kámo, zavedu tě do príma pubu na skvělej tatarák. Neboj, je to jen 200 metrů a pošmákneš si." Svůj názor neventiluji. Jasně, 200 metrů narostlo podle jeho navigace na 600 (doma kontrolou zjištěno na mapách.cz - 956 metrů / 17 minut. Čas na oběd? Jo, 34 minut! Jaký byl tatarák - nevím, vědom si dalších 3 hodin ve vlaku, raději jsem zvolil císařův salát. Uznávám však, že jídlo i obsluha: za 1!

V 15:34 kamarád odjel a já měl další půlhodinu na průzkum prozkoumaného. Takže vím, co má Choceň společného s Mar. Lázněmi. Obě opravená nádraží mají sice lifty vyvedeny až na peróny, jenomže chybka: všechny mimo provoz! Můj kufr je čím dál těžší.

V 16:14 je tu EC 117, tedy zpožděná Silesia, a já se vrátil o 40 let zpět! ČD totiž vynalezly stroj času na opačném principu: "Když nejde vrátit čas, vrátíme se do starých časů my!" Otevřely jsme dveře a tam? Na zemi lidi, děti, spacáky, kytary ... ne, tak tudy s kufrem a báglem neprojdu. Poté, co kojící matka odstavila hladové dítě, jsem prošel. Vyhráno? Ne. Na mém místě sedí statná cikánka, naproti ještě větší cikán. Tak to vypadá na cestu na stojáka. Naštěstí paní průvodčí osvětlila sedícím, že svá místa najdou o vagon dál. Postupně se vlak vylidňoval a zpoždění narůstalo. Což mě už paradoxně nevadilo, autobus mi dávno ujel. A raději budu na další čekat v kupé se 3 Japonkami a jednou smutnou Češkou, než v dešti před nádražím. 

18:44 Přijíždíme do Ostravy (prav. příjezd v 17:48), autobus mi jede za 15 minut, tak i tentokrát jsem  cestu přežil pohodě.