Ve snu, tedy když je rozum od vnímání odpojen a lidský duch je mimo své tělo v jemnější úrovni hmoty, přijímáte pouze obrazy.
Měl jsem živý sen.
To by nebylo samo o sobě nic vyjímečného, stává se mi to docela často. Znáte to ... ten sen s barvami, vůněmi a tóny.
Byl jsem na místě … kde jsem nikoho a nic neznal. Krajina, lidi, kytky, stromy ... všechno bylo ... jiné.
Přišla ke mně žena.
Přišla tak blízko, že jsem vnímal její dech a slyšel tlukot jejího srdce.
Stačilo si ji k sobě přitáhnout a políbit.
A tak jsem to jednoduše udělal.
Ten večer už jsme zůstali spolu. Když jsem se jí ráno ptal, proč mi ten polibek vrátila, řekla :
Přesvědčila mě Tvá jistota.
Prostě jsem věděla , že žiju.
A najednou jsem věděla i to , že až se probudím,
budu zase SLEPÁ.
******************************************************************
A když ten sen skončil, uvědomil jsem si,
že třetinu života prospíme … a možná tehdy jsme nejsvobodnější …
Úžasné na tom všem je to, že když se pak duch vrátí do těla, tělo se probudí k denní vědomé činnosti a pokud se do ní nějaký vnitřní dotek otiskl, popíše to rozum jako živý sen.
-------------------------------------------------------------------------------------
Hmmm ...
koukám , že mě to psaní nějak chytlo. Jo, jako, když chytne papír a od něj čisté dřevo a plamínek zesílí a začne zářit a hřát … ano, tak se cítím, když píšu.
V tom snu jsem vlastně s Tebou nemluvil, jen jsem řekl nahlas jednu jedinou otázku …
" Je to jen sen ? "
Beru každý den tak, jako kdyby zítřek už nebyl. A když jdu spát, tak vím, že jsem vždycky udělal všechno, co jsem mohl udělat a udělal jsem to, jak nejlépe jsem uměl.
Usnu a pak se probudím. A pokud je další den, to co bylo včera, je minulost.
A ta stála za to.
Vyjde slunce a já poděkuji Bohu za to, že jsem dostal další skvělý dárek : další den.
Uvědomuji si, že je mi líp, než mi bylo včera.
Chce se mi žít a baví mě to.
