Kauza Vrbětice přilévá olej do ohně již tak napjatým vztahům mezi velmocemi

Jsou Vrbětice zpackanou akcí ruské tajné služby ? Nebo jsou dokonce začátkem vyššího stupně konfrontace mezi velmocemi? To se možná dovíme v příštích týdnech.

Na výše položené otázky lze jen těžko momentálně  seriózně odpovědět.

Co lze zatím považovat za nejprokazatelnější, je spojitost výbuchů v roce 2014 s tehdejší situací na východní Ukrajině. Na podzim roku 2014 probíhaly ty nejtěžší boje ukrajinské armády se separatisty na východě země a Ukrajina nakupovala vojenský materiál, kde se dalo.

K tomu je třeba dodat, že na Ukrajině vůbec nejde jenom o emancipaci jednoho padesátimilionového národa na Rusku. Rusové už rozpad Sovětského svazu přece „skousli“.  Rusku jde v případě Ukrajiny o mnohem víc, o to, zda bude moci i nadále mít možnost mluvit do evropských záležitostí. Pokud ztratí páky na Ukrajinu, ztratí tím vliv v Evropě, stane se ze světové velmoci pouhou asijskou mocností druhého řádu. Ne nadarmo nazval kdysi renomovaný politolog a poradce amerických prezidentů Zbigniew Brzezinski území Ukrajiny „Heartland of Europe“.  Rusko se proto bude i nadále, bez ohledu na cenu, ztrátě vlivu na Ukrajinu vehementně bránit, stejně tak, jako se Spojené státy snaží a budou snažit ho za každou cenu o něj připravit.

Sklady ve Vrběticích vylétly do vzduchu v roce 2014. Podle současných informací naší policie tajné služby to spáchali ruští „létající agenti“, tu Salisbury, tu Vrbětice. Mimochodem, docela packalové. V Salisbury dvojitý agent otravu superjedem přežil, ve Vrběticích to zase bouchlo, když nemělo. Rusové mají asi nouzi o špióny, když k nám sem posílají takové čučkaře. Do minulého pátku byla ovšem rozšířená verze, že se jednalo o pokus firmy IMEX zahladit nějaký „tunel“ nebo nelegální manipulaci se zbraněmi. Proč se tedy s „ruskou“ verzí přišlo po sedmi letech?

Pokud však ale platí dnešní verze událostí, byl útok Rusů namířen na bulharského překupníka se zbraněmi, Emiliana Grebeva a jeho firmu Dunarit, která byla v době výbuchů výlučným majitelem materiálu, uskladněného nota bene v soukromém skladu. Težko se tedy může jednat o útok na Českou republiku jako takovou. Faktem na druhou stranu je, že se útok, sabotáž, chcete-li, odehrál na našem území a zemřeli při něm čeští občané. To si odpovídající reakci jistě zaslouží. Neměla by však být hysterická, jak jsme toho svědky nyní.

V žádném případě se ale nejedná o žádný státní terorizmus, jak výbuch ve Vrběticích nazývají opoziční političky typu Němcové nebo Pekarové Adamové nebo dokonce předseda ODS Petr Fiala. Těm prvním bych to odpustil, neb nic neví, ale pan Fiala je vážený politolog, ověnčený mnoha akademickými tituly. Já jich sice tolik nemám, ale vím, že cosi jako“ akt státního terorizmu“ mezinárodní právo vůbec nezná. A nejen to. Z definice terorizmu vyplývá, že jde o násilný akt nebo hrozbu takovým aktem, namířený na civilní obyvatelstvo, s cílem dosáhnout politických nebo nábožensko-politických cílů. No tak, pokud vím, ve Vrběticích to bylo namířeno na překazení bulharského kšeftu se zbraněmi a českému obyvatelstvu to bylo, až do doby, než do toho zamíchali ty ruské tajné packaly, celkem jedno.

Ale zpět k otázce, proč se o aktivitách Rusů ve Vrběticích dozvídáme až nyní po tak dlouhé době? Nebudu spekulovat o neschopnosti zodpovědných složek a ani tomu nevěřím. Třeba odhalení odložené na vhodnou dobu, až bude mít tu správnou razanci?

Mohlo by se třeba jednat o Dukovany, které se v posledních týdnech a měsících skloňovaly ve všech pádech a naše opozice na odporu vůči potenciální účasti Rusů postavila, kromě covidu, svoji předvolební kampaň. Někdo se možná dozvěděl, že ruský Rosatom hodlá prezentovat takovou nabídku, kterou nepůjde přebít a tomu bylo třeba zabránit. Úplně to ale nechápu. Samozřejmě, že se dodavateli Dukovan "upíšeme krví", a to kterémukoli z nich. Ale proč ruský atom ne, ale nafta a plyn ano. Jako proč? To zase začneme kvůli rusofobii jezdit místo auta na koni? 

Mohlo by se ale jednat také o již výše uvedenou Ukrajinu. Pokud by skutečně měl konflikt na Ukrajině gradovat, jak tomu dnes vše nasvědčuje, a to nyní již za přímé nebo i jen nezakryté zprostředkované účasti obou velmocí, USA a Ruska, tak to potom „Chraň nás Pán Bůh“! Horký konflikt s účastí velmocí za našimi humny si vůbec nedokážu představit. Velmi rychle by se totiž nejspíš rozrostl do dalších oblastí, kde mají tito velcí hráči své zájmy, například do východního Středomoří, na Střední východ, do východní Asie. I malá jiskra zažehne požár. A co potom? Další globální konflikt?

A na konec ještě, zda byla adekvátní naše reakce na „ruskou sabotáž“ ve Vrběticích? Je-li ruská verze pravdivá, bylo nepochybně správné na tuto událost razantně reagovat. Diplomaticky, potichu, nikoli hystericky a teatrálně, aby všichni viděli, co všechno dokážeme. No, dokázali jsme si akorát zlikvidovat ambasádu v Moskvě. A našeho velvyslance jsme postavili do situace, kdy si od něj v Moskvě do konce mise nikdo nevezme ani kůrku chleba.

Poslali jsme sice zpátky domů 18 ruských špionů, kteří měli diplomatické krytí, o kterých jsme tedy dobře věděli a mohli je proto kontrolovat. Zatímco ve stejné době u nás nepochybně působí mnohanásobný počet tzv. „ilegálů“, kteří zde mají firmy, rodiny nebo jiné krytí a o kterých nevíme nic!