Desetiprocentní poslankyně Šlechtová

Je nás pět až deset procent a ne 4 procenta, prohlásila Šlechtová v diskuzi na téma manželství gayů a leseb v Parlamentu.

Tento a další argumenty zaznívaly v několikahodinové diskusi o návrhu stejnopohlavních manželství ve Sněmovně. No a nás je devadesát nebo devadesát pět procent, chtělo by se mi dodat.

Sexuální orientaci si nevybíráme. Je nám dána přírodou, nebo Bohem, jak si kdo vybere. Homosexuálové jsou stejní lidé a mají dnes stejná práva jako všichni ostatní (heterosexuálové). Ne vždy tomu tak ale bylo. Přijde mi právě proto nepatřičné a neadekvátní, když mají někteří extrémně aktivní členové této menšinové komunity tak silnou potřebu svoji odlišnost naopak razantně zdůrazňovat.

Současný boj v Parlamentu o uzákonění manželství homosexuálů považuji proto jen za snahu o další zviditelnění a pokus o nadřazení této menšiny ve společnosti.  Myslím si, že mezi občanským sňatkem a registrovaným manželstvím již nyní fakticky žádný rozdíl není. Byl jsem u jednoho takového obřadu, v případě mých přátel, přítomen. Bylo to pro mne dosti zvláštní, ale současně velmi důstojné a mělo to všechny atributy, které patří k občanskému sňatku. Přijde mi proto docela nestoudné, že homosexuálové nyní prohlašují toto registrované partnerství za diskriminaci. V roce 2006 bylo po velkých bojích homosexuály prosazeno do našeho právního řádu. Bylo to nepochybně jejich velké vítězství. A nyní se dozvídáme, že je to vlastně diskriminace. Je to přesně jako v pohádce o Smolíčkovi (…“jenom prstíček si ohřejeme…“). Co přijde pak? Poté až manželství homosexuálů uzákoníme? Uzákonění polygamie a polyandrie, nebo dokonce manželství s dětmi a pedofilie?

Na debatě ve Sněmovně bylo jasně vidět, že si pocitu privilegovanosti a nadřazenosti užívají někteří členové homosexuální komunity již nyní. Jakýsi blonďatý mladíček od Pirátů (jméno jsem, bohužel, přeslechl) tam mával duhově barevnou mapkou a argumentoval, že přece homosexuální sňatky již existují v několika zemích v západní a severní Evropě. A on přece chce také patřit na „civilizovaný“ Západ a ne na barbarský Východ případně Jih. On, privilegovaný…. Opravdu se před ním moc stydím, že jsem takový barbar a věřím, že manželé mají být, alespoň u nás, muž a žena.

Ve Sněmovně také zaznělo z úst poslankyně Maxové (ANO), že „tato novela je zásadní pro stejnopohlavní páry, zejména pro jejich děti.“  Je myslím všeobecně známo, že děti se rodí výhradně heterosexuálním rodičům. Respektive tomu tak donedávna bylo. A i když dnešní vyspělá reprodukční medicína umožňuje narození dítěte také lesbickému páru, jak si dítě fyzicky pořídí dva chlapi, to si fakt představit nedokážu.

Sluší se doplnit, že ve stejnou dobu „je na stole“ ve Sněmovně opačný návrh zákona z pera poslance KDU-ČSL Výborného, který požaduje, aby bylo v Listině práv a svobod zakotveno, že jen muž a žena mají právo na manželství. Nemyslím si, že je to nezbytně nutné, neboť současná právní úprava dostačuje. A sto třicet hlasů pro jeho podporu se bude hledat v této Sněmovně velmi těžko.  Ale pokud by měl být prosazen, bude to alespoň „hráz“ proti dalším excesům homosexuálních aktivistů.