Bez Brexitu Evropská unie nepřežije

Dnešní rozhodování britských poslanců o dohodě o vystoupení Británie z Evropské unie ovlivní zásadně nejen budoucnost Británie ale také celé Evropské unie.

Hlasování britských poslanců o dohodě o vystoupení Británie z Evropské unie ovlivní kromě Británie také život Evropské unie a všech jejich členských států. Pokud poslanci dohodu schválí, měla by Británie z Evropské unie odejít 29. března Otázkou je, zda to bude dostatečně mocný impuls pro to, aby se Evropská unie změnila.

Ačkoli se pro Brexitu pro nás všechny mnohé změní, a ne vždy k lepšímu, mým skutečným přáním je, aby se hlasování podařilo a Británie koncem března Evropskou unii opustila. Je to totiž poslední šance pro Evropskou unii, aby přežila.

Dosavadní vládci EU si totiž vůbec neuvědomují nakolik se Unie pod jejich vedením zpronevěřila myšlenkám jejích zakladatelů. Měla se stát spravedlivým domovem pro všechny evropské národy. Místo toho se stala jejich žalářem, kde, velcí členové dominují nad malými, kde „staré“ členské státy diktují svoje politické a ekonomické představy nově přistoupivším zemím, kde vyvolené země kasírují několikanásobné dotace oproti ostatním. Tento proces byl zřejmý již dříve, avšak razantně se zostřil zejména po přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2007 a její ratifikaci v roce 2009. Ta výrazně omezila pravomoci menších členských států v některých oblastech a fakticky je nahnala do područí Bruselu a velkých členů jako jsou Francie nebo Německo.

Stojí za to si připomenout tehdejší statečný, přesto marný boj prezidenta Václava Klause proti této smlouvě a přesně opačný patolízalský přístup tehdy vládnoucího českého premiéra Mirka Topolánka.

Za tímto procesem centralizace ze strany Bruselu stojí jeho snaha federalizovat Evropskou unii a vytvořit tak jakési Spojené státy evropské. Nejspíš po vzoru USA a získat tak pro bruselské pány stejnou moc jako má americký prezident. Poněkud úsměvná představa s ohledem na nezvolenou chatrnou personu, která stojí momentálně v čele Unie…..

Mně osobně se ale, mimochodem, myšlenka Spojených států evropských, které by konečně ve světě mohly hrát odpovídající politickou roli a měly k tomu k dispozici odpovídající vojenskou sílu, velmi líbí. Brusel však nebere v úvahu historické rozdíly mezi USA a Evropou. Zatímco Spojené státy byly na svém počátku fakticky „tabula rasa“, nepopsaným listem papíru, každý z evropských národů má za sebou (až na výjimky) nejméně tisíciletou svébytnou historii. A každý z nich má stejně dlouhou historickou zkušenost a také vlastní národní zájmy. Není proto pravděpodobné, že by je evropské národy byly ochotné z ničeho nic vyměnit za zájmy bruselské nomenklatury, zvláště, když jsou prosazovány třeba i vydíráním, viz, neposlechnete, nebudou dotace. Jedinou šancí, kterou pro Spojené státy evropské vidím, je jejich dlouhodobé postupné formování zdola, z vůle členských států, nikoli z příkazu vrchnosti. Nakonec, USA přece vznikly úplně stejným způsobem.

Pokud tedy dnes nebo v blízké budoucnosti Brexit proběhne, věřím, že to bude dobré pro Británii, která se zbaví bruselského diktátu a bude se moci rozvíjet jako velká, suverénní a sebevědomá země. A bude to zásadní a dobré také pro Evropskou unii.  Brusel si snad konečně uvědomí, že poté kdy ani vydírání a zastrašování Británii nezviklalo v jejím rozhodnutí odejít, bude muset svoji politiku vůči členským státům razantně a urychleně změnit tak, aby po vzoru Británie nezačaly z Unie odcházet i další státy.

Samozřejmě, že všechny země nemají takové možnosti jako Británie se svým ekonomickým potenciálem a Britským Commonwealthem a USA za zády. Alternativy však existují. Jsou jimi například naše V4, která se muže rozšířit třeba na Unii středoevropských států, ale také Benelux nebo uskupení skandinávských zemí.

Pro Evropskou unii po Brexitu existuje jediná šance. Vrátit se ke stavu před Lisabonskou smlouvou a vytvořit rovnoprávné podmínky pro všechny členské země bez rozdílu.