Ústavní krmník

To je ale úleva. Alespoň v tom smyslu, že se Ústavní soud ČR od ledna 2013 stane konečně nezávislým. Možná tomu nevěříte, ale dle volného překladu jejich vlastního odůvodnění v květnovém nálezu ÚS se k tomu dopracují tím, že si k 1.1.2013 přidali peníze.

Jde pouze o nárůst 20 procent, ale je to v období, kdy mnohde plat stagnuje či klesá. A aby to vypadalo košer, navlékl to ÚS v nálezu šikovně na rozhodnutí přidat soudcům všem (též i dalším vyvoleným, např. poslancům Evropského parlamentu za ČR). ÚS tedy nařídil od roku 2013 návrat k původní konstrukci koeficientu výpočtu platu soudců na trojnásobek, namísto současného 2,5násobku. Základní plat soudce se tedy získá z průměrného platu státních zaměstnanců vynásobeného 3krát. K tomu se pak ještě přinásobí délka praxe a funkce.

Co mně na rozhodnutí ÚS připadá zvláštní? Jak často se ÚS zabývá věcmi týkajících se vlastní právnické komunity a jak jsou již snadno jeho tato rozhodnutí předvídatelná. Podle počtu projednávání platu soudců od roku 2000 to budí zdání, že platy soudců jsou nejpalčivějším problémem naší ústavnosti. Naopak ÚS nepřijal k projednání tak ústavně zásadní věc, jako byla stížnost poslance Sládka uvězněného při volbě prezidenta v roce 1998.

Můžeme tak nyní jen litovat, že nemáme již od ÚS vyjasněnější vodítko pro současnou kauzu poslance Ratha. A tak při věcech neřešených pokračuje groteska, kdy krom platu a nároku na odstupné, pobírá ještě Rath i za mřížemi příplatky na reprezentaci a dopravné ve výši 29 000 Kč. Toto samozřejmě není vina ÚS, ale právě bez dořešení případu Sládek, zůstává mnoho otazníků. Po kauze prezidenta NKÚ Dohnala, je to další tragikomedie u lidí s imunitou.

Jistě, někdo musí ÚS podat podnět, ale kdo to udělá, když cítíte, že o omezování práv „nadlidí“ není ten pravý zájem ze strany ÚS. Je přece zřejmé, že mezi tyto vyvolené sami ústavní soudci patří. Asi jim na té ústavně spravedlivé rovnosti občanů zas tak nezáleží. V nálezu vidí pouze vlastní křivdy a ta armáda dalších ukřivděných co to zaplatí je nezajímá.

Do kategorie jasně předvídatelných rozhodnutí ÚS patřilo též i to o výši důchodů pro skupiny s vyšším příjmem. Přece vyšší plat znamená vyšší odvody, tedy i jednoznačné zásluhy na vyšší důchod i pro soudce. Aby však šlo navýšit důchod pro malou skupinu majetných, musí se „spravedlivě“ ukrojit z velkého stáda těch chudých. Jak se najednou od roku 2013 ústavním soudcům ta jejich logika spravedlivých zásluh znovu nyní hodí, a to pro výpočet jejich vlastního důchodu.

Je to paráda, když si sami sobě neodvolatelným nařízením vylepšíte plat. Další paráda je, že k tomu tím navíc uplatníte bez námahy již jiné vaše předchozí nařízení o té vyšší spravedlivější zásluze pro výpočet svého důchodu. Jak obdivuhodně chytré. Ústavní soud má totiž též předvídat, a to se zde povedlo. Potíž je jen v tom, že tyto zásluhové odvody žádnou novou hromádku nevytváří, ale spolu s takovýmito platy naopak odčerpávají z jiné hromádky. Tu musel vytvořit ze svých skutečných zásluh někdo, pro kterého mají být státní instituce včetně soudů pouze přínosným servisem.

Ve zdůvodnění nálezu ÚS pochopíme, že několikanásobek platu oproti nejpočetnější skupině pracujících zůstává stále nízký pro vyvolené a může klidně u takto platově podhodnocených vyvolených, vyvolat riziko selhání. Tím zároveň nechtěně vysvětlili, proč je u nás těch selhání tolik, proč se tak krade a podvádí, když zdaleka ani polovina pracujících nedosahuje ani průměrného platu, natož nějaké násobky. Jak ale potom mohou soudci tato selhání u málo příjmových občanů v rozsudcích trestat, když takové závislé konání ve svém zdůvodnění a morálce vlastně předpokládají a též plně chápou.

V nálezu jsem se také dozvěděl, jak jsou soudci diskriminováni, když nemohou mít další zaměstnání. Ruku na srdce, kdo z nás by se po skutečně odpracované pracovní době ještě honil, kdyby měl zaručeno to, co soudcovský elév bez praxe? Tedy násobky mzdy oproti průměru platu ve státní sféře? Co ale vadí nejvíce je, že postup ÚS v některých kauzách včetně té důchodové připomíná třetí neústavní parlamentní komoru. Popsal jsem to již jinde v diskuzi (viz. odkaz).

Neuděláme s tím asi nic. Stát tak z rozhodnutí soudu dává soudcům vlastně úplatek, aby úplatky nebrali. Možná by to fungovalo, jenže v jiných relacích. Například je pravděpodobné, že pokud legální plat hejtmana bude miliarda, nezláká hejtmana korupce vedoucí pouze k zisku jednotek milionů. Na takové platy proti korupci však žádný stát nemá a časem by se to stejně jenom posunulo k vyšším hodnotám.

Na korupci platí pouze strach z odhalení, nebo morálka. Ta se ale za úplatky od státu nezíská. Argumenty ÚS pro zvýšení platů jsou tak na úrovni hokynaření v rámci možného. Nakonec i nedostatky v hospodaření ÚS zjištěné ministerstvem financí to u takto prestižní instituce jen dokreslují. Ryba smrdí od hlavy. Představitelé státu musí začít u sebe. Jedině tak občané uvidí smysluplnost svého dočasného odříkání. Naše státní instituce by se neměly řídit heslem "urvi co můžeš". Příklad, že se to dá celkově dělat lépe je Lucembursko. O relativně stabilním hospodářství a výši jejich průměrných důchodů kolem 75 000 Kč, si snad mohou nechat zdát i naši vyvolení soudci. Přeji hezký den.