Máme nebo nemáme vyšší suverenitu začleněním naší země do EU? Donekonečna omleté téma. Politikové jsou ve svých zájmech rozděleni na dvě antagonistické skupiny. Jak je na tom ale obyčejný občan, tedy ten bez vlastních politických ambicí? O tom chci podat vlastní svědectví v následujícím textu.
Jasně, Evropa je nemocná a to moc. Nechtějme ale, aby nyní zemřela na své dětské nemoci. Současná, stále medializovaná krize západu je zatím spíše drobnost, přesto zrcadlí neodkladnou potřebu zásadních změn. Všechny unijní státy zřejmě nenajdou vůli pokračovat společně. Je to hloupé, ale je to tak. Pomalu padá tabu o různých rychlostech a jen pružnější státy budou schopny společných reforem. Chtějme tyto reformy ve vlastním zájmu.
Pro nás je přece naivní předpokládat, že vystoupením ČR z unie v tom národním zájmu, nastane postupně v zemi demokratický blahobyt. Naše nesmyslná státní byrokracie zatím předčí tu unijní, sami si vlastní pořádek nehlídáme, dlouhodobě nedokážeme vystačit bez dalšího a dalšího zadlužování a výši čachrů a korupce snad ani není nutné zdůrazňovat.
Vrátím se ale k tomu jedinému argumentu v názvu, tedy stále více přetřásané suverenity. Jaký mám jako občan nenárodní zájem? Takovou společnost, že když se budu snažit, najdu slušnou práci, budu moci vychovávat potomky, sám ctít práva druhých stejně, jak to očekávám já od nich, všeobecnou rovnoprávnost, tedy včetně rovnoprávnosti žen, právo na vzdělání, cestování a třeba i odpočinek. Proč píšu nenárodní zájem? Protože předpokládám, že stejný zájem má průměrný Holanďan, Rakušan, Dán i Němec. Je mně pak úplně jedno, zda dobrý zákon který k tomuto přispěl navrhl a prosadil Polák, Francouz nebo Litevec.
Nemám natolik černé svědomí, že nesdílím obavy Václava Klause z toho, že někde v Plzni bude zločince zatýkat německý policista. Nebo i maďarský. Policista z části Slezska to přece může dělat již dnes a bereme to jako samozřejmost, i když si to mnozí neuvědomují. Pokud někdo z výše jmenovaných lapí v Čechách zločince, bude mu patřit můj dík. Samozřejmě při podmínce, že ten náš policista může dopadat zločince třeba zase v Mnichově. To je ten náš národní zájem, tedy zájem každého jednotlivce o rovnost vztahů bez rozdílu národnosti. Aby nedošlo k mýlce. Jsem fandící Čech, a tak jsem vždy hrdý, když se jiným Čechům daří ve vědě, sportu či v jiné činnosti. Nesmí to však být za každou cenu. Úspěch po nafilmované penaltě mně hrdost nezvedá. V tomto ale určitě nejsem sám.
Divím se tedy, proč tak hlasitě nadáváme na neschopný, nereformovatelný Brusel, když tam sami posíláme politiky druhořadé a propadlé na domácí scéně? Asi ani zlepšení nechceme, nebo nejsme dost chytří. O ztrátě vlivu, nás vlastně baví brblat spíše u piva.
Závěrem ještě dvě poznámky. Čína zrušila objednávku dalších deseti letadel Airbus ohledně emisních povolenek. Můžeme spekulovat o důvodu tohoto jejich činu, ale na světě není moc uskupení, která si mohou takto dupnout. Čína a zatím i EU mezi ně patří. Važme si toho, i když právě s unáhlenými povolenkami ze strany EU není vše košér.
Ta druhá poznámka je osobní. Loni v říjnu, na lodi v Thajsku, se mě jeden místní ptal, odkud jsem. Nevěděl, kde Česká republika leží. Odhadl, že asi v Evropské unii. Přikývl jsem a byl jsem za tuto pravdu rád. Kdyby mně takovouto ztrátu suverenity někdo předpověděl před třiadvaceti lety, bral bych to tenkrát jako krásný sen.
