K pochopení zápletky povídky pro méně důvěřivé je vhodné přečíst předchozí článek (odkaz). Pro ty důvěřivější stačí konstatovat, že kopírovat lidi a dokonce i omylem dvakrát, bude v budoucnu možné. Pak už se můžeme jen zamýšlet, jaké absurdity by toto mohlo přinášet.
Vrátil jsem se z týdenního pobytu ze stanice na Neptunu a konečně jsem se mohl pohodlně uvelebit doma v křesle. Manželka s dětmi se měla vrátit až večer z prázdnin na horách. Nemohl jsem se dočkat jak jim budu vše o té exotice vyprávět.
Z hovění mě vyrušilo štrachání v zámku. Šel jsem se podívat a málem omdlel. Do již otevřených dveří vstupoval chlap. Ale jaký! Vypadal úplně stejně, jako když se podívám do zrcadla. I tu bundu a kalhoty měl stejné. A v ruce moje klíče. Co tady děláte, vyhrkl jsem. Já? Já, jsem tady přece doma, spíše co tady děláte vy. Oběma nám to najednou došlo. Museli nás po té cestě nějakým omylem transformovat dvakrát. Jak je to možné? Co teď!
Pojďte dál, vysoukal jsem nechtěně ze sebe v rozčilení. Ušklíbl se, ale šel. Posadil se a na stůl položil ty stejné klíče vedle mých. Hlavou se mně znovu honí, co proboha teď! Musím se ho přece nějak zbavit. Ale jak? Nejsem přece vrah. Ale takhle to také nejde. Přece nemůže lehat v naší ložnici a vítat se s mými dětmi. Nedá se nic dělat musím ho opravdu nějak sejmout.
Mlčeli jsme oba, ale mozek překotně šrotoval. Vstal a začal si dělat kávu do mého hrnku. Jasně, zbavit se ho musím za každou cenu. Mám na to právo. On je až ta druhá kopie, takže tady neměl nikdy co dělat. On je přece ten navíc a neměl správně vůbec existovat, tak jaké výčitky. Musím ho něčím praštit. Ale čím?
Přerušil mé myšlenky slovy. Pavel boural. Co to jen povídá. Pavel byl můj nejlepší kamarád. Jak ty to můžeš vědět, procedil jsem. Uvědomil jsem si, že mu najednou tykám. Potkali jsme se, odvětil. Při bouračce se zranil a měl od doktora napsanou vycházku. Tak se jen coural po městě. Co se mu stalo? Nic vážného, akorát naražená žebra. Vypili jsme dvě piva a pospíchal domů, aby po vycházce nepřišla kontrola. Dvě piva? Polila mě obrovská horkost. Nikoliv on, ale jestli stačili vypít dvě piva, tak tou druhou kopií jsem patrně já. To je strašné.
Vlastně ale co na tom. Jsme sice stejní, ale přežije ten o trochu schopnější. No jistě, musím přežít já. Přece to nevzdám a nepůjdu se sám pověsit. Nebo dobrovolně nahlásit omyl, aby mě pak rozpustili v kyselině. Ne teď nesmím ztrácet čas a jednat. V komůrce mám kladivo a tím ho praštím. Donesu vám mléko do kávy, řekl jsem úlisně? Už jsem zase vykal. Mléko bylo totiž také v komůrce a já tam tak nutně potřeboval pro to kladivo.
Souhlasil, ale že si tam přece dojde sám. To jsem vůbec nepotřeboval. Chvíli jsme se tedy přetahovali v hraných úslužnostech a nakonec šli stejně oba. Levou rukou jsem natahoval pro mléko a zatím dole pravou rukou nenápadně šátral po kladivu. Na rukojeti kladiva se naše ruce setkaly. Rychle jsme je stáhly a provinile jsme se za ty zlé myšlenky na sebe podívali. Jo, oba jsme přece stejní, a tak jsme se i oba snažili zbavit jeden druhého. Styděli jsme se za to.
Takhle to nejde, budeme třeba losovat kdo odtud zmizí, navrhl. Asi stále myslel, že je nakopírovaný až jako ten druhý a rovnost losu se mu zdála výhodou. Přikývl jsem a šli jsme domluvit podrobnosti. Vyrušil nás domovní zvonek. Nepochopitelně jsme šli otevřít zase společně. Byl to náš poslední vědomý čin. Elektrický výboj z obuchu pracovníků cestovky nás rychle uvedl do bezvědomí. Co se dělo dál?
Rozpustili nás tajně v kyselině nakonec oba. Z obchodního hlediska neměla totiž cestovní společnost nejmenší zájem o lidi s podobnou negativní zkušeností. Raději z původních načtených dat vytvořili třetí nezatíženou kopii, která o našem mylném kopírování nic nevěděla. Takže ten třetí i s těmi svými zážitky se vrátil ke své rodině. Vlastně k té mé. Přivítání s rodinou bylo radostné. A to ještě pohodu zvýšil finanční bonus. Cestovka totiž tím vším zpožděním nesplnila zákonný limit harmonogramu a musela vrátit polovinu nákladů cesty. Takže doma vše OK. Pouze Pavlovi bylo divné, že ten jeho kamarád vůbec neví, že byli spolu na pivě.
zde odkaz na předchozí článek o kopírování:http://milanprokop.blog.idnes.cz/c/323857/Budeme-cestovat-rychlosti-svetla-Odpoved-nize.html
