Rozdávání peněz a krize

Mnoho lidí stále věří, bohužel i včetně některých ekonomů, že naší ekonomické situaci pomůže pouhé „natištění“ dalších peněz po vzoru USA a jejich uvedení do oběhu. Patří mezi ně např. čestný předseda ČSSD prof. Valtr Komárek. Píše to ve svém článku pro MF dnes ze dne 28.5.12.

Komárek se pokouší o jakési ekonomické perpetum mobile (odkaz), kdy větší emise peněz vložená do oběhu zadarmo odstartuje větší poptávku po zboží, tím podpoří následný růst výroby, ten generuje další zisky, vyšší platy podporující zase poptávku i výběr daní atd. Tuto iluzi lze přičíst Komárkovu věku. Připomíná rozklad vody a následné využití hoření vodíku zpět na vodu v nekonečném cyklu. Zajímavá je ale i nepřímá názorová podpora VIP blogera pana Vašíčka, tedy člověka s řadou článků podložených jasnou myšlenkovou posloupností. Přesto tvrdím, že větší „přítisk“ oběživa je v naší situaci velice škodlivý. Vašíček příliš přeceňuje současné riziko deflace z nedostatku oběživa, byť uvádí v diskusi i hezký příklad. Opsal jsem jej pro ty, kdo nechtějí hledat v odkazech.

citace: "Máme doma zimu, protože nemáme na uhlí. Na uhlí nemáme, protože táta nemá práci. Táta je horník, ale horníky propuštějí, protože lidi nekupují uhlí. Lidi nekupují uhlí, protože nemají peníze." Trochu jsem to zjednodušil- byl tam ještě řetězec vzájemných dodavatelů."Konec citace.

V příkladu však není skutečná příčina jasně vymezena a je zde podsouvána právě v naznačeném nedostatku peněz v oběhu. Není to tak. Příčina zde, ale i naší a evropské krize je jinde, a to v deformaci hodnot. Vysvětlím to na jiném triviálním příkladu.

Šest známých se dohodlo, že budou vydělávat v Německu úpravou a úklidem staveb před jejich prodejem. Vedl je Miroslav, který jediný uměl německy. Sháněl klienty a zpočátku i vypomáhal s prací. Dobře se jim dařilo, ale Mirek postupně vypomáhat přestával. Zdůvodnil to náročností jednání. Práce a tedy i peněz měli dostatek, až Mirek přišel s návrhem, že všichni přece nemají stejně zásluhy a chtěl vyšší plat. Bez znalosti němčiny nezbylo ostatním než kývnout. Následně požadoval ze společných příjmů i peníze na reprezentaci, včetně svých obleků. Společně si též půjčili na úklidový stroj a také na reprezentativní auto pro Mirka. Ten následně prosadil i přijmutí své milenky jako sekretářky. Přesto to stále nějak šlo až do doby, než začala celoněmecká stagnace v prodeji nemovitostí. Krátily se výplaty, pouze Mirkovi a sekretářce zůstaly stejné. Nastaly ale problémy se splácením dluhu, vzrostlo vnitřní pnutí, rozpory, pak..................... .

Ano, každému je jasné jak to může končit, když příjmy ve vládnoucí nevýrobní sféře zaslepí rozum a stále se lpí na bezdůvodném růstu příjmů z dob hojnosti. Trochu jako tanec vyšší třídy na potápějícím se Titaniku.

Jak již bylo řečeno, krize nebývají prioritně způsobeny nedostatkem oběživa, ale především deformací hodnot. Snadno dostupné a úsilím nepodložené vysoké příjmy některých vyvolených na celé řadě stupňů státního řízení tuto deformaci spouští, včetně korupce. Pokud se to navíc týká příliš masové neproduktivní skupiny, stává se tento vliv zhoubným.

Důkazním příkladem je Řecko, kde pumpování financí do zdeformované a tedy k zásluhám nespravedlivé ekonomiky nenese a přirozeně ani nepřinese žádné pozitivní výsledky.

Cestou jakoby dle rad Valtra Komárka se již vydalo Španělsko někdy před osmi lety. Tedy růst platů ve Španělsku předbíhající růst produktivity. Asi též ušlechtile chtěli více peněz do oběhu ve výplatách a soc. dávkách pro lid, a tak chytračením bez námahy Komárkovsky dohonit to bohaté Německo.

Jenomže Španělé již nekupovali, to díky vyšším mzdám také zákonitě též zdražené zboží španělské, ale naopak v poměru ke zvýšeným příjmům, to náhle ještě dostupnější zboží čínské. Snížená konkurenceschopnost a k tomu hazardní chování španělských bank přinesly výsledek. Přes 24 procent celkově nezaměstnaných a padesátiprocentní nezaměstnanost mladých lidí. Cesta k bídě, nikoliv k blahobytu.

Proslovy Valtra Komárka se vždy hezky poslouchají, vždyť mu naslouchal Fidel i Che. Libozvučně zní obzvlášť našim důchodcům. Ti, kteří to ale nehodlají do příštích švestek zabalit, by takovému perpetuu naslouchat před volbami neměli. V zájmu důchodců není totiž jakékoliv rozdávání peněz. Vždy se to velice rychle vrátí jako bumerang ve znehodnocení jejich původních úspor. Růst reálných důchodů je dlouhodobě možný pouze v ekonomicky růstově zdravém prostředí. To je a ještě bude vážný problém.

U nás je příliš velký přebytek lačných krků hltajících ta nejtučnější sousta a krom hroší kůže, mají i ostré lokty. Někteří sice dobře vědí, že úplným vysátím hostitele sami ztratí zdroj. Ale hrabat a v hrabání snad i soutěžit, je dáno pudem i omamnou vášní. Oblíbený argument, že USA „tiskne“ a nic se neděje, je specifický. Dolar je zázrakem a především chladným čínským kalkulem stále měnou číslo jedna. Tedy v době, kdy potácející se euro díky babylonské správě nevyužilo svého potenciálu a kdy si Čína jasně analyzovala realitu světového trhu, včetně své prozatímní vojenské nemohoucnosti.

Samozřejmě, že není v zájmu našeho státu úsporná nečinnost. Peníze zadarmo do spotřeby ji rozhýbají však pouze zdánlivě a dočasně. Peněz získaných snadno si méně vážíme a vydáváme je klidně i za zbytečnosti. Trh se tak znovu deformuje a časem zákonitě přijde místo růstu pokles. Pan Komárek má charisma a je schopný populista. Pokud to ale skutečně myslí jako profesor ekonomie vážně, neměl by učit.