Je až neuvěřitelné, jak často je v diskuzích na internetu zlatý standard citován jako všelék (tedy pokrytí vytištěných peněz hodnotou uloženého zlata u instituce stojící za emisí peněz). Že to vůbec všelékem být nemusí, se pokusím ukázat na jednoduchém příkladu.
Dva bratři, třeba Cuk a Gek zdědí po otci rozsáhlý statek v zemi s obrovskou inflací. Protože v té zemi bylo večer vše dražší, než ten stejný den ráno (známe to třeba z Výmarské republiky, Argentiny nebo Zimbabwe), zavedl již jejich otec statkář vedle části výplat v místní měně i vlastní poukázky platné pouze ve výdejně na statku. Získali je zaměstnanci i příležitostní brigádníci za práci. Ve výdejně se pak za ně prodávalo jídlo a další produkty statku úplně každému, kdo tuto poukázku přinesl.
Bratři se měli rádi, ale každý měl jiné ekonomické představy, a tak si rozdělili statek na dva menší a trochu o tu svoji pravdu soupeřili. Po otci také zdědili i sbírku obrazů, kterou vyměnili za zlato. Odpovědný Cuk chtěl, aby na jeho statku byly všechny vydané poukázky zlatem kryty a množství ekvivalentu zlata bylo na jeho poukázkách uvedeno a do sejfu zároveň též uloženo. V té zemi byl o kryté poukázky obrovský zájem, mnozí tak chtěli u Cuka pracovat a tak Cuk získal nejlepší zaměstnance, včetně těch kvalitních od Geka. Díky práci špičkových pracovníků Cukův statek z počátku velice prosperoval.
Asi po roce nastal problém s množstvím oběživa, protože si lidé kvalitní poukázky doma syslovali. Cukovi tak již původní zlato na krytí docházelo a tak pro tisk nových poukázek začal kupovat zlato z výnosů statku. Každá výměna produktu statku za inflační peníze a následný nákup zlata byl prodělek v podobě nutné marže pro obchodníka se zlatem. To mu odčerpávalo prostředky na reinvestice do statku. Cuk, právě díky oblibě platidla a jeho syslování, stále více umrtvoval vlastní kapitál do zlata. Aby ušetřil, začal za stejnou práci méně platit. Chuť k práci a její kvalita se tak horšila a nejžádanější pracovníci si nakonec vyměnili naspořené poukázky u Cuka za zlato a následně někteří odešli pracovat zpět ke Gekovi. Cuk pak váhal, zda má již nekryté vrácené poukázky pustit opět do oběhu, ale byl zásadový a tak je skartoval. Poznámka autora: to co by se stalo, kdyby u Cuka v této situaci vzniklo něco jako banka, bude popsáno v dílu2.
Jak zatím postupoval Gek? Stejně jako otec poukázky zlatem nekryl, ale za zlato ze své půlky přikoupil cihelnu a pilu na výrobu prken. Měl zpočátku problém, že někteří zkušení zaměstnanci statku, přešli za jistotou krytých poukázek k jeho bratrovi. Přijal ale nové a ti stejně jako původní zaměstnanci neměli o inflační měnu své země příliš zájem a tak stejně raději brali Gekovi poukázky. Tak natiskl i další pro nově začleněné pracovníky pily a cihelny. Aby si alespoň ty průměrné udržel, nepatrně zvednul mzdy, takže zase trochu tiskl. Zaměstnanci totiž stále nekrytým poukázkám věřili více než té místní měně. Věděl ale, že to s tiskem přehnat nesmí a hlídal si, aby v nouzi mohl právě zpětným prodejem pily a cihelny všechny závazky uspokojit.
Počáteční výnosy byly menší, než ty bratrovy, ale výhodou bylo, že Gek mohl v té inflací zmítané zemi krom potravin, měnit potřebné produkty mimo statek i za cihly a prkna. Časem se tak život Gekova statku stabilizoval a on přijal další nové pracovníky na stavbu moderní drůbežárny. Na stavbu využíval vlastní cihly a prkna a pro nové zaměstnance znovu natiskl nové poukázky. Dbal ale, aby ani jejich celková vytištěná cena nikdy nepřesáhla okamžitou hodnotu zatím rozestavěné stavby. Začal rozšiřovat i další služby a díky oblibě se stal statek takovým malým státem ve státě.
Jaké je poučení z tohoto příkladu.
1) Ten kdo emituje měnu, se tímto vždy stává dlužníkem a záleží na jeho odpovědnosti, čím je emise kryta. V tomto příkladu byly u Geka poukázky kryty hodnotou staveb a Gek s výhodou tisk poukázek využil místo úročené půjčky.
2) Zlatý standard má výhodu pouze v oblibě měny a to hlavně v počátku, právě pro zdánlivou jistotu. U moderní ekonomiky však umrtvuje kapitál a má i další nevýhody, viz díl2. Je tam též reálná nejistota (např. objev nové technologie těžby zlata, obecně silně nadhodnocená hodnota tohoto technického kovu, důvěryhodnost tvrzení emitenta….)
3) Další tisk peněz nemusí být tabu. Je možný a je i velice prospěšný, pokud je však krytý získávanou hodnotou nových technologií.
