Když panu Kvočnovi dobách ještě dávných, snesly slepice sto vajec, vyměnil je za velký koš upletený panem Vrbou. Pak ale vrchnost napadlo, že z té výměny může vybírat také něco pro sebe.Tak již v době pohanské, stanovila někde vrchnost desátek. Hradila z něj rozmařilý život, žoldáky a třeba i stavbu hradeb, jako obranu proti jiné vrchnosti. O tom jak se desátku daří nyní, je následující text.
Potomek pana Kvočny dnes vlastní statek s drůbežárnou a potomek pana Vrby vlastní výrobnu košíků na pozemku s proutky. Pokud by nebyly odvody, stálo by sto vajec stejně jako jeden koš, vždy 100Kč. Jenomže v Česku se odvody státu platí.
Pan Vrba musí kromě sta korun čisté mzdy zaměstnancům za upletení koše ve své výrobně, odvést státu ještě asi 80Kč srážek a dalších 20% DPH. Tedy celková minimální cena koše vystoupá na 216Kč. Když si pak chce manželka pana Kvočny, která je u svého muže v drůbežárně zaměstnána, koš koupit, musí na něj vydělat ve své čisté mzdě 216 Kč. Předtím tak státu musí odvést pan Kvočna také asi 80% srážek z této hodnoty a následně při prodeji těch 216ti potřebných vajec ještě 14% DPH. Ve výsledku 216 x 1,8 x x1,14 – 216 = 227 Kč, jen odvodů za vejce. Přičteme k tomu 116Kč odvodů za košík (216 – 100). Celkem povinná platba státu na zmíněné transakci je 343Kč.
Uff, nemohu tomu uvěřit, ale nespletl jsem se. Zlatá vrchnost. To je najednou prostoru pro podvody. Z pouhé výměny produktů 100Kč za 100Kč, shrábne stát pro sebe neuvěřitelných 343 Kč. Ve skutečnosti je to ještě více, protože pro jednoduchost nepočítám odvody z marží obou pánů. Ještě že pánové Vrba a Kvočna, jsou poctiví vlastenci. Místo aby se oba sešli v hospodě a vyměnili si košík za sto vajec, raději jako staří poctiváci, platí jak blbí.
Kdo se při tom tomu směje, je pan Ovar. Zastupuje stát a má moc a úctu jak feudál. Chytrý je prý jak internet, a tak ví, že vlastenectví je přežitek. Zaměstnává poradce, mluvčí, manažery a kromě dalších břicháčů i žoldáky. Ti se sice nikdy proti cizákům moc nevyznamenali, ale co kdyby náhodou vzali takoví jako je Vrba a Kvočna klacky a šli k hradbám. To by se potom náramně hodili. Ale to nehrozí. Už proto, že pan Ovar a rádci dokážou vše hezky zdůvodnit sprostému lidu. I nepoměr ve výše zmíněném příkladu navlékli tak, že o něm snad nikdo ani neví. Mnohému se sice zdá, že je vše nějak drahé a musí kupovat šunty z dovozu, ale stát podle řečí mluvčích, má těch povinností strašně moc. Platí prý údržbu silnic, dálnice a i jiné hrozné výdaje.
Abych státu nekřivdil, snad každý, kdo hodně jezdí, už někdy někde narazil na kus docela opravené nebo dokonce i nové silnice. Již se ale nikde nemluví, že i cena za silnice je ve skutečnosti mnohem nižší, protože i zde zpětně chce stát odvody z mezd lidí na silnici pracujících, daně ze zisku investorů, spotřební a jiné daně z pohonných hmot při výstavbě a užívání silnic, a že stát i od dalších uživatelů, vybírá na údržbu ještě silniční daň a platby za užívání dálnic.
Přesto je peněz nějak málo. I učitelé si od dob feudála moc nepolepšili, ale koho bolí hlava z kvality výchovy. Hlavně že je každý vzdělaný a má na to i papír. A tak u voleb, po tom všelijakém vysvětlování, volí pan Vrba hot a pan Kvočna čehý. V tom zmatku všech těch vzdělaných, se ale někdy stane, že volby vyhraje i pan Bachor. Ovarovi pak nezbývá, než z opozice hlasitě vykřikovat, Bachora kritizovat, ale vzájemně si neublíží. Oba totiž toho na sebe vědí až moc a nějaké to přimhouření oka se při vzájemném napakování oběma hodí.
Problém nastává s břichouny. Je jich nějak stále víc a peníze z transakcí již dávno nestačí. Stroj ale šlape dál. Stát si půjčí a je hned vše zase OK. Avšak vynalézavost a hlavně apetit břichounů, jako by neznaly strop.
A tak se znovu půjčí, tentokrát i na úroky a přitáhnou se daně. Lidé už trochu brblají a ani Ovar se už tolik nesměje. Dokonce mu to před lidem docela sluší, jak se dokáže tvářit starostlivě. Ví, že když bude chaos, může to být špatně i pro něj.
Zato za devatero horami a tisícerými kilometry se ta drahota a zatemnění rozumu, někomu líbí. Žije tam pan Chang a zatím se té drahotě za práci pouze usmívá. Zatím! Ale o tom snad až někdy příště.
O tom, jak je možno zvýšit konkurenceschopnost vývozu viz: Jak na státní dluh....
