Naše zdravotnictví trpí velkou škálou problémů. Většinou jsou odborné. Tragedií je, že se neodstraňují ani ty, které vidíme i my laičtí pacienti. Přesto se nad nimi většinou nikdo nepozastavuje, natož aby se řešily. O jednom příspěvku z takové mozaiky je i tento článek.
Neustále se omílá nedostatek financí. Proč tomu tak ale je? Pokud vědomě neumíme šetřit, peníze přece nebudou nikdy. Příkladem uvádím dva přístroje. Ten první umí rázové vlny, kdy se mají bez operace např. odstranit výrůstky uvnitř ramenního kloubu. VZP zákrok nehradí, lékaři to ale na svých soukromých přístrojích velice doporučují. Proč ale ta pojišťovna hradí mnohem nákladnější operace a přitom nepodporuje použití přístroje, který by počet operací mohl omezit?
Někde je tedy chyba. Doufejme, že ta mnohem méně pravděpodobnější možnost je, že ten nabízející lékař je podvodník. Vlastní pouze málo funkční přístroj, ale i pomocí toho mála snadno podvodně vyláká od zoufalých pacientů vždy kolem 500 Kč za nicotných pět minut. A to celkem pětkrát, protože tolik většinou doporučuje návštěv. Celkem 2 500 Kč od pacienta. Pokud ale předpokládáme, že lékař podvodníkem není, pak pojišťovna za určité operace rozhazuje zbytečně peníze pojištěnců, protože některým operacím šlo efektivně předejít. Pojišťovně by se to přece vyplatilo, i kdyby úspěšnost přístroje byla pouze patnáctiprocentní.
Navíc by stačila jen lepší organizace využívání přístroje a cena jednoho sezení by i násobně klesla. Přístroj není drahý, byť mazaní dealeři se všemožně snaží cenu zamlžit. Povedlo se mi ji zjistit až na polském serveru, v přepočtu kolem 250 000 – 500 000Kč. Aplikace užití je velice snadná a měl by tak stačit pouze nižší zaškolený zdravotní personál, nikoliv např. pan primář ve svém vedlejším, již soukromém úvazku (mně známý případ).
Pokud budu spekulovat s vytížením přístroje jen v pracovní dny a jeho životnost pouhé dva a půl roku, mělo by na jeho zaplacení stačit 400 až 800 Kč za pracovní den. Při koncentraci pacientů a zvládnutí reálných čtyřiceti denních sezení po pěti minutách, pak cena přístroje navyšuje jeden zákrok pouhými deseti až dvaceti korunami. K tomu už jen gel, několikaminutový plat sestry a nějaký dělený pronájem. Celkem tedy pakatel na jednoho pacienta.
Co je tedy pravda? Je hloupá pojišťovna, že šetří na špatném místě, nebo je naopak lékař vykuk? Dozví se pacient nějaké skutečně odborné vyjádření v důvěryhodné statistice ještě předtím, než možná zbytečně pod určitým tlakem lékaře, zaplatí 2 500 Kč?
Podobně, ale díky cévám finančně mnohem atraktivnější je to i s přístrojem VASERA. Opět VZP neproplácí jeho užití, přitom z popisu na dveřích ordinace soukromého internisty umí tento jeho přístroj snad i zázraky. Za 490 Kč umožní prý v desetiminutovém vyšetření zjistit nekrvavým způsobem kompletní obraz stavu vašich cév, včetně účinků aplikované poslední léčby. Baťovská cena nasazená lékařem může již leccos naznačovat o lékařově hokynářském zájmu. Ale zase, buď je to vědomý podvodník, protože jako odborník musí mít jasno již po několika vyšetřeních, nebo spíše pojišťovna neskutečně plýtvá nevyužíváním takového přístroje?
Při masovosti cévních problémů by bylo velice snadné opět násobně snížit cenu za jeho užití a šetřit jak za drahá vyšetření, tak za zbytečně nasazované léky. Pokud by ale šlo o podvodného lékaře, což spíše nepředpokládejme, pak by měl někdo z odpovědných orgánů vyšetřovat trestní čin zneužívání klamavé reklamy.
Zdraví je pro člověka citlivou záležitostí. Pacienti musí mít plnou důvěru jak v lékaře, tak i ve zdravotní zařízení. Jenom tak plně spolupracují. Neřešené problémy důvěru jen narušují. Myslím, že na tahu je nyní pojišťovna. Měla by se k masověji rozšířeným přístrojům kvalifikovaně vyjádřovat na svých internetových stránkách. A to i ve svém zájmu, avšak nikoliv pouze ve stylu chytré Horákyně. Odborníků ve svých službách vyplácí přece dost.
