Náboženství peněz

Nejsem věřící, ale pravidla nastavená křesťanstvím jsou v mnohém nadčasová a mají i dnes svojí ekonomickou hodnotu. Současná vláda peněz přináší a ještě více přinese mnoho problémů.

Ten kdo si ve vyhledávači zadá dvě písmena IQ, bude možná překvapen. V odkazech zjistí, že my Evropané jsme se svou průměrnou inteligencí v porovnání s průměrem celého světa o jeden bod hloupější. Bod sem, bod tam. Ale když zjistíte, že východní Asiaté, přesněji Korejci, Japonci a Číňané, jsou v průměru proti nám chytřejší již o bodů šest, pak to za zamyšlení stojí.

To také udělali čínští vědci, když řešili rozpor, mezi staletí trvající zaostalostí této asijské oblasti oproti Evropě. Je totiž též jasné, že ani pracovní úsilí u Evropanů nedosahuje nasazení jako u Asiatů. Tak proč? Napadlo je, že za to může Evropou přijaté křesťanství.

Když se nad tím zamyslíme, nezbývá než souhlasit. Pomocí náboženství se vždy snadněji ovládali poddaní a ani křesťanství nebylo výjimkou. V tom to však nebylo. Spíše to byla jeho dobová modernost, a to, že dokázalo plně prorůst i do špiček společnosti. Co je na něm nejpřitažlivější, je jednoduchost zásad. Zatímco Lisabonská smlouva má několik stovek stran, vystačí si křesťanství s deseti zásadami svého desatera. Vyznává rovnost a na jejím základě se snaží být i spravedlivé. Je smířlivé a umožňuje odpuštění při pokání.

Jeho dnešním problémem jsou již zastaralé středověké představy pro mladé lidi těžko přijatelné. Doba je tak technikou a informacemi přehuštěná, že je v přirozeném rozporu s představou nebeského ráje s létajícími anděly. Přemýšliví lidé dnes jasně ví, že i v lidském pojetí zdravé rajské zahrady musí probíhat souboj přirozeného výběru a že štěstí i útrapy jsou vždy strany stejné mince.

Přesto je při úpadku křesťanství smutno. Stovky let formovalo Evropu a díky tomu máme zatím my Evropané i podobné morální cítění bez rozdílu hranic. Pokud EU dokáže překonat krizi, bylo by nanejvýš nešťastné, přijímat státy s  jinými vývojovými hodnotami, byť se snaží jako Turecko. (Pro stát s odlišným postavením ženy a častou krevní mstou, lze obtížně hledat podobný právní rámec, například pro rozvodová vyrovnání.)

Kam tedy spěje Evropa bez křesťanství? Vysocí státní úředníci již dávno nemají pocit, že někdo všechno vidí a po smrti s nimi zúčtuje. Je přece tak snadné bohatnout na úkor davu „méněcenných“. Více peněz, znamená kromě moci i mnohem vyšší svobodu vlastního rozhodování. A o tu přece jedinci hlavně jde. Školní ukázkou, jak se vzdalujeme zásadám křesťanství je, když premiér státu vědomě vyznamenal i vrahy svázané oběti.

Uznávanou hodnotou je pouze úspěch, tedy hlavně bohatství. Každý, kdo nám v tom brání je jasný nepřítel, dokonce i včerejší přítel. Naopak včerejší nepřítel, pod společnou vidinou tučného zisku, se přítelem stává. Není divu, že se Evropa hroutí pod různými čachry na všech úrovních státního přerozdělování a rozhodování.

Kde to skončí? Nevím. Do toho všeho zaznívá sílící meluzína cinkotu zbraní z rozhodujících částí světa. Ty dnešní majetkové hodnoty změníme, až si patrně zase projdeme etapou strachu o pouhé přežití. Bůh nás ochraňuj.