Nadpis určitě působí na mnohé jako červená na krocana. A i když to zvýšení DPH myslím smrtelně vážně, nechci zdražení zboží ve výsledku. Chyba je totiž ve struktuře celkové daňové zátěže.
Víme, že pokud dostaneme za práci od zaměstnavatele peníze, předchází tomu již také odvod státu. A to takový, že na každých deset tisíc čistého na ruku, se musí státu předem odvést ještě asi osm tisíc Kč. Co ale uděláme s těmi deseti tisíci čistého? Většinou je utratíme za zboží, které svou prací vyrobil zase někdo jiný.
Pátrejme dále. Zjistíme, že si ti výrobci zboží včetně prodejců nemohou rozdělit těch celých našich deset tisíc, ale pouze max. 4 630 Kč. Proč? Protože i oni, aby dostali 4 630 Kč na ruku, musí vyplatit státu 3 703 Kč daní a dávek a ještě k součtu všech těch čísel DPH ve výši 1667 Kč. Když to shrnu, tak si za svou práci, která stála vašeho zaměstnavatele 18 000 Kč, koupíte jen zboží, za jehož výrobu dostali všichni zaplaceno celkem pouze maximálně 4 630 Kč. Neskutečný rozdíl 13 370 Kč schramstne stát.
Tím to nekončí. Co se dále stane s těmi 4 630 Kč, které za svou práci získali zase ti výrobci a prodejci? I oni jdou do obchodu a stát se může znova usmívat v dalším cyklu. Vždy nás všechny v důsledku takto stát oholí, pouze u toho vyššího zdanění to jde rychleji. Zmenší se tím jen počet cyklů, což znamená méně práce pro výrobce, tedy více nezaměstnaných.
Jistě, stát z vybraných peněz financuje např. soc. slabé, důchody, státní zaměstnance, nemocné, ale bohužel štědře také šedou ekonomiku. Při tom výše popsaném finančním nepoměru a počtu pracujících je jasné, že v hrnci je díra. Je tak velká, že vše výše popsané nestačí a tak ještě roste státní dluh.
Tou další přispívající obrovskou hrubkou je i struktura nastavené povinné odvodové zátěže. A té se nyní věnujme dále. Víme, že i na vývozní ceně výrobku se podstatně podílí mzdy. Jenže odvody v ČR je i pro vývoz neskutečně navyšují asi na 1,8 násobek. To je velké číslo. Toto značné zdanění práce, byť se tyto složky v odvodech oficielně jmenují jinak, negativně omezuje tolik chtěné vyvážení práce ve výrobcích. Jak mají mít výrobky za těchto podmínek konkurenceschopnost na světových trzích a zároveň tu ekonomy požadovanou a potřebnou velkou přidanou hodnotu práce?
Těžko. Přitom nejdražší práce je právě ta kvalitní duševní. Nedivme se tedy, proč jsou u nás spíše jen montovny s primitivní činností a proč tolik dříve úspěšných podniků krachuje. Každý, tedy snad kromě vlády ví, že když se daňově zdraží spotřeba, je vhodné zároveň náklady na práci snižovat. Vše nastavit ale tak, aby se celkem nezvýšila konečná cena spotřebního koše, tedy žádné výsledné zdražování. A k tomu se právě ideálně hodí kombinace vyšší DPH v ekvivalentu nižšího odvodu z práce.
Vývozu ta DPH nebrání, protože se tam neuplatňuje a tím nižším nákladem na mzdy klesají vývozní ceny výrobků a tak prudce roste schopnost konkurence a hlavně zaměstnanost. Tím společnost bohatne a přitom se vůbec nezdražuje domácí produkce a ani technologický dovoz. Současná vláda ale jen tím jednostranným zvyšováním DPH včetně nákladů na dopravu ekonomiku pouze dusí.
Argument, že se bude méně vybírat na důchody, neobstojí. Stát dlouhodobě hospodaří se schodkovým rozpočtem, a tedy z pomyslné příjmové hromady všelijak přerozděluje a dokonce nárůst dluhu ještě plánuje. Úspory z doby aktivního zaměstnání dnešních důchodců již dávno stát prohospodařil. Místo příjmových úroků z těchto úspor, vyhozených 70 miliard Kč ročně výdajů za úroky z obrovského a rostoucího dluhu.
Nezáleží na názvu vybírané položky a jejího případného propadu, protože lze přečerpávat z vyšší DPH. Celkový výnos daní by byl v součtu rychle podobný. Naopak poklesem nezaměstnanosti a podporou konkurenceschopnosti odborné a duševní práce se více než kompenzuje prvotní nižší výběr z vývozu. Ve výsledku tak lze aktivně snižovat schodek v rozpočtu z dlouhodobějšího hlediska. Neodpovědné zvyšování daní přivádí společnost do bezradné nečinnosti a dalším propadům.
Nelze brát donekonečna. Uvedu příklad. Pokud budou lidé uvažovat dle uplatňované státní daňové logiky, měl by občan prožívat vždy radost, když odboráři ve Škodovce nebo i jinde, donutí vedení k radikálnímu zvýšení mezd. Stát tím přece vybere více na odvodech z platů do naší společné státní kasy. Krom toho pak ti zaměstnanci z vyšších platů také více utrácejí za výrobky a tím se v důsledku zvýší zaměstnanost a výběr DPH. Tedy, čím více takových podniků dotlačených ke zvýšení mezd, tím také více společného blahobytu.
Odpovědný občan se ale z takovéto demagogie neraduje. Má oprávněnou obavu, aby to ti odboráři někdy nepřehnali a právě snížením konkurenceschopnosti naopak ta nezaměstnanost nestoupla. To by bylo samozřejmě ke škodě nás všech. Vláda je nepopulární a skutečně špatná. Strefovat se nyní do ní je tak snadné, že je to až laciné. Ale vždyť v té vládě snad musí být i chytří lidé. Proto stále nemohu pochopit tu dlouhodobou ekonomickou impotentnost.
Školní příklad kompromisního výpočtu DPH je uveden v článku: http://milanprokop.blog.idnes.cz/c/242341/Jak-na-statni-dluh-bez-kouzelneho-proutku-DPH-versus-srazkydil-1.html
