Čtyři nebo spíše tři.

Znalost dějepisu se hodí, historie se někdy opakuje. Nakonec to není tak dávno co byl socialismus, takže se nám dobře vybaví, jak Voloďa se Samem na sebe roky vrčeli a cenili zuby. Postupně ale Voloďovi zuby jako-by rezivěly. Na opravu neměl dost peněz, a když Sam uviděl, že má problém i se zažíváním, nelenil a rychle ještě přibrušoval ty své. Voloďa už nestíhal a netrvalo dlouho a na zažívací potíže vykrvácel tak, že ošklivé zuby už vůbec necenil a obrazně stáhnul i ocas. A smečka podvraťáků, která jej do té doby věrně provázela, rychle se k Samovi a dokonce i k těm jeho podvraťákům lísala.

Sam byl tak opojen svou jedinečností a slávou, byl přece na té naší kouli úplně nejmocnější od doby, co svět světem stojí. Velkoryse tak neuštědřil Voloďovi ani tu ránu z milosti. Dál sice v euforii různě poštěkával, někde i kousnul, ale pořádně si vlastně hlídal jenom místa s černou břečkou, co se po úpravě lije do aut. Uběhlo více než dvacet let. Sam se samou slávou trochu rozežral a z toho všeho ředitelování zeměkoule, cítí velkou únavu. A tak se hned podvraťáci více spolčili a sami se sebou se radili v líbivé představě, jak budou jednou poroučet.

Svět se stále točil a vyrostl zatím jiný hráč. Říkali mu Pfeng a i když byl hodně velký vždy, tak sílu získal, až když ho Sam i s podvraťáky pěkně vykrmili. Vlastně ho krmí stále a všechno nějak podcenili. Zdálo se jim, že když žádné zuby nemá, tak je nebude mít nikdy. Dnes už je ale jasné, že Pfeng jednou kousat bude. Zatím jen bezzubými dásněmi, ale ta velikost tlamy je už i dnes hrozivá. Voloďa se trochu už také oklepal, tuší, že se něco chystá, a tak v tichosti značnou část peněz získaných za černou břečku, do svého chrupu rychle investuje.

Jak to dopadne, nikdo soudný asi s jistotou říci nemůže, otazníků je příliš mnoho. Přesto při určité znalosti výše zmíněné historie, lze alespoň trochu prognózovat. Nejslabším článkem jsou podvraťáci. Štěkají se už teď mezi sebou a stačí mezi ně hodit i ohlodanou kost a poperou se navzájem. Nebo hlasitě zadupat a rozprchnou se tak, že se pak každý bude lísat k jinému pánovi.

Voloďa sám taky nic rozjíždět nebude, na to zatím nemá formu. Bude vyčkávat. Zbývá Sam a Pfeng. Jeden má dluhy a zuby, druhý prachy, ale špatný mléčný chrup. A tak babo raď. Není asi v silách Sama, aby vyřešil ty své dluhy a navíc se blíží volby. Po nich se uvidí, zda se vytáhne karta pseudohumanity, nebo se bude kousat. Pseudohumanita k ničemu nevede, zdraví Samovi již také neslouží, nekrvácí sice tolik jako kdysi Voloďa, ale dobře se necítí a vše se zřejmě zhorší. Přemýšlí, že kdyby skočil dnes, svými zuby donutí drzého Pfenga k poslušnosti. Zdalipak bude mít také takovou sílu ještě za pět nebo patnáct let? Čas pracuje proti němu a on to dobře ví. Jenomže taky by se to muselo nějak vysvětlit doma. Vždy se přece nějaký důvod najde, stejně jako ten se Sadámem. Ale co bude pak? A co když se Pfeng spojí s vyčkávajícím Voloďou. To je ale situace. Volby možná napoví.