Sobotní MF DNES popisuje, jak se i v Česku odehrává přesun automobilového průmyslu z rukou německých do čínských. Je to vážná věc a tak stojí za zamyšlení. V článku MF se dočtete o firmách, kterých se to týká. Já se níže pokusím zamyslet nad obecným principem, proč se tak děje.
Jak známo, Čína má největší valutové rezervy na světě. Někdy před třemi, čtyřmi lety se plně ukázala nahota sporadické hodnoty US dolaru. Bylo jen logické, že i Čína začala uvažovat o zavedení nějaké jiné náhradní měny. Ale rychle poznala, jak mnoho by na okamžitém potopení dolaru sama ekonomicky prodělala. Uvědomila si též, že si nemůže dovolit případný otevřený vojenský konflikt ještě řadu let.
Mistrně tak pozměnila taktiku a nelze se ubránit dojmu, že zde jde o zabití hned tří much jednou ranou. Jak tedy dokáže vyměnit další přílišný nárůst virtuálních dolarů za něco hodnotného? No přece pozvolným nákupem strategických, surovinových nebo ekonomicky i politicky výnosných celků ve světě. Čím vyšší kurs dolaru, tím lépe.
Jak ale v této fázi celosvětově zabránit přílišné inflaci tímto nákupem podpořené a též v situaci, kdy FED a ECB stále jen ty své měny k oddálení vlastních potíží „tisknou“? Jak tedy? Přece dalšími investicemi do vzniku nových firem a továren v Číně. Pokračovat v chytrém získávání cílených zahraničních investic, které ve svém sekundárním důsledku též podpoří budování čínské infrastruktury a přispějí k potřebnému vytvoření a stabilizaci vnitřního čínského trhu. Otázkou zůstává, jak lze takové zahraniční investice nejvýhodněji do Činy připavovat? Je to překvapivé, ale ty nejvýhodnější vznikají právě útratou Číny za nákupy v zahraničí.
Při troše fantazie lze obecně předpokládat, že pokud cíleně Čína venku koupí třeba doplňkové automobilové firmy, pak je i dost pravděpodobné, že původní majitelé nenechají tyto prostředky ležet a budou je v atraktivní Čině znovu investovat. Některé peníze se tak touto oklikou do Číny velice často vrací a to ještě s výhodným cizím know-how. Zjednodušeně řečeno. K zaběhlé fabrice co koupí venku, přibude již zadarmo druhá doma i s know-how. Jistě, v Číně již rostou náklady práce (především v deltě Perlové řeky). To však zatím atraktivitu čínského prostředí příliš nesnižuje, byť je třeba Vietnam levnější. I ta dražší práce pak jen zvyšuje čínské příjmy.
Tou třetí současně zabitou mouchou je postupný politický vliv v oblastech, kde k nákupu výroby dochází. Dokonce i v tak malých zemích jako je Česko, je samotný roční výnos zatím druhořadý a nemusí být tedy přímo oslňující. Dle článku MF totiž noví čínští majitelé ani raději nezasahují do managementu těchto podniků. Tím se vlastně odhaluje, o co vlastně jde a že za nákupem patrně nestojí žádný soukromník. Další indicií je i Čínou tajený podíl investic státu a soukromých podniků na takovýchto zahraničních aktivitách. Ty jsou dokonce někdy prezentovány i jako pomoc.
Jak je to vše jednoduché, také německy romantické a židovsky vychytralé. Tedy pane Číňan, oni jsou hlava. Náš problém je tak trochu v tom, zda je to v zájmu obyčejného Evropana.
