Předseda Strany svobodných občanů pan Mach mnohdy oprávněně kritizuje chyby EU. Otázkou zůstává, zda to, co nabízí při vystoupení z unie, je jasně lepší než setrvání.
Než vyslovíme rozhodnutí nad úvahami tohoto zásadního kroku, prozkoumejme nejprve, jak dopadne hypotetický příklad stejné Machovy rétoriky v posuzování kroku velice podobného. Tedy vystoupení určitého kraje ze svazku České republiky. Chci právě na revizi tohoto příkladu, správnost a oprávněnost Machovy rétoriky potvrdit či zpochybnit.
Hlavním aktérem je pan Macher. Má dlouholetou touhu se nějak politicky vymezit a prosadit. Když se seznámil s argumenty pana Macha pro vystoupení z EU, okamžitě se v možnosti jejich aplikace vzhlédl. Má tak již dlouho plné zuby prohnilé České republiky, stejně jako pan Mach shnilé EU. Začal tak agitovat za vystoupení svého Plzeňského kraje z České republiky. Není tak mazaný jako pan Mach, a tak se v prezentaci zmohl pouze na kopírování jeho postupů. Tedy také vůbec nekladl důraz na přesnost a hloubku souvislostí argumentů.
Jde přece pouze o to, vhodně nasměrovat nemyslící dav. Ten se pak může zcela svobodně, jak také jinak, tím správným směrem v krajském referendu rozhodnout. To, že v ústavě není zakotven výstup jednotlivých krajů z republiky? Ale to Slováci taky neměli. Navíc tady je jasně historicky dáno, že Plzeň osvobodil Patton v čele třetí americké armády. Následné začlenění tohoto kraje do bloku východního je zase pouhou ukázkou ukradené suverenity.
Ve všem tom ostatním to má již pan Macher mnohem snazší než jeho guru Mach. Je toho totiž tolik, že jen k popisu toho všeho nesmyslného a zlodějského co přichází ze zkorumpované byrokratické Prahy, na to by žádný blog nestačil. Pouze tedy příklady. Kde mohl Plzeňský kraj být se svým vyspělým strojírenstvím, nebýt všelijakých intrik při převodech majetků továren řízených Prahou. Jaká to je vlastně suverenita, když za vyšetřováním těchto čachrů stojí stejná Praha a jak je tak snadné předvídat výsledek. Kde mohla Plzeň být se svým zlatavým mokem? Praha vařit pivo neumí, neuměla a umět nebude. Co ale umí, je přikazovat výši daní tak, aby zbyla vždy hojnost pro čachry a samotné byrokraty. Z celosvětového vývozu si tak díky daním, vždy neoprávněně přivlastní svůj obrovský díl.
Je čtrnáct krajů, takže Plzeňský kraj sám živí víc než jedno celé ministerstvo. Dalšími penězi je kraj donucen přispívat na korupční parlament, zbytečný senát, hrad, prodejný ČTÚ, Ústav pro studium totalitních režimů, Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu, Nejvyšší kontrolní úřad i s jeho povedeným neodvolatelným prezidentem,……………….ano, nekonečný seznam. Komickým příkladem je školství a jeho devastace. Dokud si chtěli mocipáni zvýšit vzdělání a rozumy, to jim byla Plzeň dobrá. Sjížděli se z celého státu jako vosy na med. Nyní již ověnčeni tituly nemají zájem na vzdělání své konkurence, a tak násilně z Prahy intrikují o uzavření právnického vysokého školství v Plzni. Jak se ta má bránit? Právě jednoznačným referendem o vystoupení. Tok peněz ku Praze vždy přece jasně přesahuje proud opačný.
Obavy, jak to dopadne při vyvázání Plzně z ČR, jsou zbytečné. Není přece nutné měnit smlouvy o celém Schengenském prostoru, do kterého vlastně kraj v rámci státu již od roku 2007 patří. Takže při pohybu zboží a osob zůstane vše při starém. Pouze zlodějský penězovod do Prahy vyschne a ustane všelijaké protichůdné příjímání nesmyslných zákonů, vyhlášek a předpisů. Prostě paráda. Ať se Praha třeba zvencne, ale argumenty jsou tak jasné, že setrvání kraje v ČR je v přímém rozporu se svobodou i zdravým rozumem. (poznámka autora: to vše neříkám já, ale pan Macher kochající se představou stanout v čele samostatného Plzeňského státu).
Nyní se společně zamysleme, zda nemá nakonec pravdu i jistý pan Machřík z okresních Domažlic, trvale trpících pod diktátem Plzně. Ta totiž absolutně ignoruje historická chodská privilegia. Ale na nespravedlivé a nabubřelé Domažlice zas láteří pan Machříček z Kdyně. Dojdeme postupně až k tomu, jak bujarého synka silně omezuje i vlastní rodina. V dobré rodině jej ale v případě jeho vážné krize podrží. Snažme se tedy, aby se jednalo o dobrou rodinu i na vyšších stupních. To je můj názor.
