Hraje Unie mrtvého brouka nebo projevila realismus?

Mimořádný summit EU podle kritiků vyprodukoval ve formě závěrečné rezoluce jakéhosi kočkopsa. Na straně jedné odsoudil přítomnost ruských jednotek v Gruzii (mimo odštěpenecká území) a požaduje jejich okamžité stažení, na straně druhé se lídři jednotlivých zemí nedohodli na žádných protimoskevských sankcích. Někteří komentátoři se nezdrželi konstatování, že suroviny proudící do Evropy z Ruska jsou pro politiky důležitější než osud příliš vzdálené Gruzie.

Gruzínci odstoelují CchinvaliAFP

Možná na poslední větě bude část pravdy, ale problém „separatistických oblastí Gruzie“ je ve skutečnosti mnohem hlubší, než jak se občas veřejnosti v médiích předkládá. To, co jsem postrádal na rezoluci EU, je především pojmenování viníka současné krize. (Opět už slyším hlasy, že samozřejmě Rusko). Musíme si uvědomit alespoň krátkodobé dějinné souvislosti.

Vyhlášení samostatnosti Jižní Osetie a Abcházie proběhlo prakticky souběžně (o několik dnů dříve!) s vyhlášením samostatnosti Gruzie. Ta obě nové země neuznala a pokusila se je v letech 1992 a 1993 neúspěšně vojensky obsadit (oběma separatistickým provinciím v té době vydatně pomáhalo Čečensko! Rusko ještě stálo na straně Gruzie, pomáhalo např. osvobodit prezidenta Ševarnadzeho z oblíčeného Suchumi a vyzbrojovalo gruzínskou armádu!). Ve snaze zabránit dalšímu krveprolévání přivedla RB OSN všechny strany k jednacímu stolu, kde podepsaly v roce 1994 dohodu o příměří a Rusko do oblasti vyslalo vojenské kontingenty (v Jižní Osetii šlo o jeden prapor) pod mandátem OSN jejichž součástí byli i gruzínští vojáci. Na příměří měla dohlížet pozorovatelská mise UNOMIG, v níž jsou i čeští zástupci.

Gruzii pak provázelo několik let politické nestability, takže na odštěpenecké provincie neměla víceméně čas. Teprve po zvolení současného prezidenta M. Saakašviliho se území Abcházie a Jižní Osetie stalo opět horkým tématem:

5. 8. 2004 - Saakašvili varoval ruské turisty, kteří by chtěli cestovat po moři do Abcházie, že lodě budou ostřelovány gruzínskými silami. Již o pět dnů dříve zahájili gruzínští pohraničníci palbu na loď Isabella poblíže města Suchumi. „Už dříve jsem dal rozkaz střílet na každou loď která vpluje do Abcházie“ řekl prezident. Podle serveru BBC Russian označil Saakašvili lodní dopravu, která vozí ruské turisty mezi ruskými a abchazskými lázněmi za „pirátství a banditismus“. Tuto provincii přitom ročně navštíví na 700.000 turistů z Ruska. Tato prohlášení přitom přišla těsně před prezidentovou cestou do USA, kde má dostat cenu za jeho „právní reformy“.

Po krátkém období relativního klidu (Saakašvili řešil především problémy s vnitřní opozicí – viz např. http://milannovak.blog.idnes.cz/c/47637/Portret-jednoho-pritele-ceskych-politiku.html#t2) se začaly z Tbilisi od počátku letošního roku ozývat opět válečnické tóny, které eskalovaly v srpnu (olympiáda!):

V průběhu března a dubna 2008 sestřelují Abcházci tři gruzínské bezpilotní průzkumné letouny Hermes a obviňují Gruzii z narušování bezletového prostoru. Tbilisi vše popírá.

1.8. - Propukají přestřelky mezi hlídkami Osetinců a gruzínskou armádou na hranicích Jižní Osetie.

2. 8. - Gruzínské dělostřelectvo poprvé od příměří odstřeluje území Jižní Osetie

4. 8. Ruská 58. armáda zaujímá pozice na hranicích Ruska a Jižní Osetie.

7. 8. Saakašvili zastavuje palbu a Osetincům nabízí jednání o autonomii, ale téhož dne v noci dělostřelectvo opět bombarduje Osetinské vesnice a gruzínská armáda se začíná blížit k hlavnímu městu Cchinvali a 8. 8. dopoledne napadli i pozice ruských „modrých přileb“. Odpor Osetinců je však příliš houževnatý a Gruzíncům se hroutí časový plán invaze.

8. 8. Odpoledne posílají Rusové své jednotky přes hranice tunelem Roki (jediné přístupové místo z Ruska do Jižní Osetie – hlavní cíl gruzínské operace, aby zabránili ruské armádě zasáhnout do bojů - a válka nabírá jiný směr.

Ostatně již druhý den prohlásil německý ministr zahraničí Steinmeier, že veškerá vina za konflikt padá na gruzínskou stranu, protože porušili příměří a napadli dokonce i stanoviště „modrých přileb“. Že se svým názorem není osamocen pak dokumentuje přijatá rezoluce EU. Přijmout Gruzii do NATO za současné situace znamená podstoupit riziko konfrontace s Ruskem, protože gruzínské vedení se jeví po všech stránkách jako naprosto nezodpovědné a v zájmu tzv. integrity země je, jak vidno, odhodláno použít jakékoliv prostředky.