Šílení socialisté burcují Evropu

Francie již zavedla daň 75 procent z nejvyšších příjmů a v Německu roste podpora pološílené formace s názvem Levice. Ta podle místního zvyku nejde na věc po troškách, jako „jemní“ Francouzi, ale rovnou z gruntu a důsledně. V jejím programu je daň rovnou ve výši sto procent z příjmu nad 500 000 eur ročně. Takže maximální příjem by byl nějakých 12 nebo 13 milionů korun.

Všimněme si několika aspektů. Především jde o celkové pnutí v Evropě, která v dalším ze svých návalů nenávisti k bohatým a úspěšným hodlá léčit frustrace většiny z toho, že někteří jsou úspěšnější a šikovnější a tedy také bohatší. Nejsme v České republice daleko od podobné situace. Čeští socialisté mají šanci získat nějakých 35 procent křesel v parlamentu a komunisté dalších 15 procent a spolu se Stranou práv občanů a jejich dejme tomu pěti nebo dokonce desetiprocentním potenciálem můžeme čekat oranžovo – narudle – rudou koalici. Co tato koalice udělá? Především učiní obří skok vůči svým voličům a zdaní „bohaté“. Můžeme se těšit na něco podobného, jako spáchal socialistický prezident ve Francii.

Naprosto přesně víme, co udělají socialisté a komunisté – v podstatě vždy se od nich dá očekávat zvyšování daní, vyšší zdanění kapitálu, vyšší zdanění firem, zdražení práce a další kroky, které tak nebo onak mají vést k masivnímu přerozdělování. Teď se ptejme, co udělají bohatí? Asi se nenechají bez odporu připravit o svoje peníze. V Čechách, v Německu i jinde přesně to, co dělají již nyní ve Francii. Přestěhují se někam, kde jim nebudou vlády brát nesmyslné částky z kapes. Třeba do Belgie, Británie, do Spojených států, do Brazílie…. Svět je velký a je v něm mnoho svobodných zemí s rozumnou vládou. Podniky přiskřípnuté vyššími náklady urychlí proces přemisťování výrob do jiných zemí směrem k nižším nákladům – od pracovní síly po energie. Třeba tam, kde čtvrtina účtu za elektřinu nepadne na podporu obnovitelných zdrojů.

A co se stane v oněch státech, které daně zvýšily nebo zvýší? Budou mít sice vyšší sazby, ale příjem z vybrané daně poklesne, protože část obyvatel buď reálně nebo fingovaně a pouze pro finanční úřady emigruje. Firmy omezí produkci a přemístí výrobu, přesídlí do zemí s nižším zdaněním. Ale požadavky na výdaje v podstatě nepoklesnou, protože početně zase ne tak velký úbytek obyvatelstva, které navíc nečerpalo v podstatě žádné sociální transfery, nezmění nutnost financovat zdravotnictví, školství, bezpečnost, armádu a tak dále. Vzroste nezaměstnanost a nutnost vyplácet sociální dávky. Bude tedy nutné zvýšit daně i těm, kteří měli původně z vládních opatření profitovat. Nyní se dostanou do opačné pozice – budou je platit.

Představme si poněkud vyhrocenou variantu dalšího vývoje. Zároveň totiž bude podkopána výkonnost ekonomiky, poklesne domácí spotřeba, odlije se kapitál. Vláda bude nucena zavádět další regulace. Co když se pokusí omezit právě odchod kapitálu, což ale nutně znamená omezovat obchodní a investiční svobody? Pokud politická socialisticko-komunistická reprezentace tlačená potřebou udržet se u moci neustoupí, což je teoreticky možné, tak po několika stále smutnějších letech a stále větším přerozdělování (uplácení voličů) dojde i k omezení pohybu osob a dalším krokům, které dobře známe z období před rokem 1989. Samozřejmě to bude složité vzhledem k Evropské unii, ale pokud by opravdu existoval zájem na udržení politické linie „za každou cenu“, pak by to nemusel být nepřekonatelný problém. Zvláště, když by podobnou cestou šlo více států EU.

Extrémní zdanění nějaké skupiny obyvatel – v daném případě těch nejbohatších – není ekonomicky odůvodnitelný krok a nemůže nikdy přinést nic jiného než problémy. Je to mechanismus rozdělující společnost a takový politický program, který podporu hledá u nižších pudů většiny. Vyvolává nenávist a rozděluje komunity. Vyhání podnikavé jedince tam, kde za svůj úspěch mohou čerpat zisk bez omezení.

Obdivné vzdychání českých socialistů a českých komunistů nad strategií francouzského prezidenta Françoise Gérarda Georgese Nicolase Hollanda je nebezpečným znamením, že vítězství socialistické a komunistické levice, které se (alespoň to tak nyní vypadá) neodvratitelně blíží, povede k národní tragédii netušených rozměrů. A v této optice je zvláště tragické, že pravicové strany nejsou schopny postavit proti této hrozbě něco rozumného a důvěryhodného.

Asi začalo čekání na novou pravicovou stranu, která by toho byla schopna.