Prazvláštní pře kandidáta Sobotky

Kandidát ODS na prezidenta republiky Přemysl Sobotka je pro mne (i pro elektorát voličů obdobného myšlení s mým) poněkud nevýrazný a jeho snaha poněkud marná. Dokonce lze s předstihem několika měsíců říci, že se zařadí mezi ty olympijské reprezentanty, pro které není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Šlechetné, ale pro ODS dnešních dnů bohužel typické.

Od člověka nominovaného nejsilnější vládní stranou bychom měli očekávat, že bude diskusi před volbami moderovat, udávat její tón, definovat témata, tlačit na ostatní kandidáty, přicházet s výraznými podněty k zahraniční politice, k problematice kompetencí prezidenta a tak dále. Zatím nejvýraznějším počinem pana Sobotky však je veřejné odhalení tajemné dohody, že zvítězí-li Miloš Zeman a pokud padne současná vláda, tak prezident Zeman jmenuje do čela úřednické vlády Václava Klause.

Upřímně, no a co? I kdyby, tak co? Popravdě řečeno není příliš lidí v České republice, kteří by – pokud tato vláda padne před tím, než dokončí svoje funkční období, což bych á propos považoval za chybu – mohli stanout v čele dočasného tzv. úřednického kabinetu. Je poněkud absurdní z toho dělat problém a je ještě absurdnější připomínat v této souvislosti opoziční smlouvu. Neboť opoziční smlouva byla dobrým řešením vzniklé politické situace na bázi parlamentních stran a jejich dohod o budoucím fungování státu. Jmenování úřednické vlády spadá do zcela jiného příběhu. Nehledě na skutečnost, že i úřednická vláda potřebuje k tomu, aby mohla vykonávat svoji funkci získat důvěru Poslanecké sněmovny. Jmenování premiéra je tedy krokem číslo jedna. Nezbytným a těžším krokem číslo dvě je získání zmíněné důvěry poslanců. A zde už na vůli prezidenta pramálo nezáleží. Tím chci říci pouze to, že podobná „kdyby“ nemají žádnou skutečnou hodnotu. Pomohou sice kandidátovi na první nebo alespoň druhou či v horším případě třetí stránku novin, ale to je tak asi všechno. Není to podle mého názoru skutečná politika, ale je to hra o tajemných spiknutích.

Jsou zde přece opravdová témata, která by měl zvednout kandidát tzv. pravicové strany. Třeba růst státní byrokracie. Růst vlivu státu na běžný každodenní život občanů, ať jsou zaměstnanci či podnikateli nebo sociálně potřebnými. Očekával bych od pravicového politika jasné prohlášení, že v budoucnosti nepodepíše žádný zákon, který bude znamenat zvyšování počtu úředníků a zvyšování moci státního aparátu. Že takový zákon nepodepíše, ať ho předloží jakákoliv vláda a nebude se v tomto směru ohlížet na to, zda se bude deklarovat jako „prává“ nebo „středová“ nebo (nedej Bože) „levicová“. Očekával bych stejné prohlášení v případě daní a pojistném všeho druhu. I zde by mělo být řečeno, že žádný takový zákon, který by znamenal jejich zvýšení, neprojde Hradem, protože prezident ho bude kategoricky vetovat. Předpokládal bych, že pravicový kandidát bude deklarovat svoji představu o tom, jak má naše republika vypadat a jak má naplňovat obsah onoho slova – totiž res publica, tedy věc veřejná.

Existuje řada jiných témat, která by měl pravicový kandidát na prezidenta zvednout a na nich se profilovat před veřejností. Pravděpodobně by mu to k vítězství nepomohlo a skoro jistě by to nepomohlo ani k postupu do druhého kola volby, protože taková je objektivně situace. Prohrát se ale dá buď čestně nebo nedůstojně. Diskutovat o „kdyby, tak by“ je nejlepší cestou k tomu, aby jinak sympatický Přemysl Sobotka svůj boj prohrál nedůstojně. A to mne opravdu mrzí!