Nikdo mne nepochválí. Tak se pochválím sám.

Když si čtu komentáře pod mými blogy, fascinuje mne zavilost některých jedinců. Nebaví se o názoru, který napíši, ale o tom, že Jančík nemá právo na názor, protože je zloděj, tunelář, korupčník a podvodník. A protože jsou za ním KAUZY. Na to odpovídám: Kecy bez bližší znalosti věci!.

Co mi vlastně pořád dokola předhazují?

Že jsem za povodní přejel městského strážníka. Naprostá blbost. Měl jsem rozepři s městským strážníkem, to ano. Došlo pouze k hádce. To jistě. Pak se z toho stal neskutečně nafouknutý případ. Co se mne a toho pána týká, věc jsme ukončili se vzájemným respektem. Byla to lapálie, oba jsme byli ve stresu a unavení, prostě se potkali dva, kteří neměli svůj den. Ostatně byly povodně a nervy pochodovaly, někdy i plavaly.

Dále tu máme nákup pozemků od Českých drah mezi Smíchovským nádražím a křižovatkou Na Knížecí. Dodnes lituji, že ten projekt nevyšel. Kdybychom opravdu pozemky získali pro Prahu 5, dnes by v celém prostoru nebyl nevzhledný obří odpadkový koš, ale moderní čtvrť. Tehdy jsem se nevyjádřil k tomu, proč nákup nevyšel. Teď to klidně mohu říci. Mnoho lidí v ODS mělo plné zuby úspěšného Jančíka a chtěli mě praštit přes prsty. Proto České dráhy vycouvaly z jednání. A ti, kdo mne kritizují, by se měli zajímat o další osud těchto pozemků.

Prodej domu v Zubatého ulici. Tehdejší nájemníci byli několikrát na jednání buď u kolegy Horáka a posléze u mne, aby se přihlásili do připravovaného prodeje domu. Ať se nyní tváří jak chtějí, ve skutečnosti zájemci o koupi nezískali nikdy dostatečnou podporu uvnitř vlastního domu. Osmnáct nájemníků napsalo dopis, že dům koupit nechtějí a zůstalo 6, kteří o dům měli zájem, ale neprokázali finanční zajištění koupě! Proto byl nakonec dům v řádné soutěži prodán třetí osobě.

Studium práv v Plzni. Mám to, co student mít má: kompletní index, vysvědčení, mám všechny svoje hlavní práce (diplomovou i doktorandskou) a jsem připraven je znovu a znovu ukazovat těm, kdo je chtějí vidět. Veškerá řízení na toto téma byla pro mě úspěšná. Kdo pečlivě sledoval tento případ, ten musí vědět, že na mém studiu nebyly shledány žádné nedostatky. To, že této kauzy chtěl někdo využít politicky, si domyslete sami.

Mrtvé duše v ODS. Nesmysl. V Praze 5 opravdu přibyli za mého působení členové, ale byli to reální lidé, kteří fungovali ve straně a v jejích strukturách. Platili členské příspěvky, účastnili se jednání, pracovali jako dobrovolníci v kampaních. Několikráte byli tito členové ztotožněni nezávislými orgány ODS, to znamená, že byla prokázána jejich existence. Faktem je, a to klidně přiznávám, že řadu z nich jsem k tomu, aby se angažovali, přiměl či přemluvil. Potřebovali jsme tehdy posílit, být aktivnější, po velkých volebních úspěších předchozích let hrozila nejednotnost ve straně a rozkol. Mnoho lidí chtělo rozhodovat o všem, jako například pan František Laudát, nyní pražský činitel TOP 09. A i když tito lidé nezískali většinovou podporu, chtěli stále větší pašalíky. Řešením bylo svolat všechny členy a zjistit, za kým skutečně stojí členská základna. To se také stalo a moje křídlo vyhrálo. To je celé tajemství. Tomu se ostatně říká umění politiky. Že to někteří nejsou schopni přijmout? To nedokazuje mojí, ale jejich malost. Za mého působení ODS 3x vyhrála komunální volby (1998, 2002, 2006) měla vždy poslance v Parlamentu (Rozehnal, Laudát), měla senátora 2x (Škaloud) a také europoslance (Češková). Oblastní sdružení vždy hospodařilo s vyrovnaným rozpočtem a po mém odchodu byla ODS Prahy 5 bez dluhu!!!

Agentura Praha 5. Bez mučení přiznám, že tohle je věc, která se nepovedla, kterou jsme rozhodli špatně a kterou jsem měl zastavit dříve. Ale nešlo o kriminální záležitost, což ostatně uznala i policie a státní zastupitelství. Více jsem se k tomu vyjádřil zde a nemám moc, co bych dále dodal.

Protože oblíbeným sportem je trefovat se do Jančíka a řezat ho, kde se jenom dá, shrnu také pár věcí, které se v letech 1998 až 2010 podařily. Ať se diskutující i novinářští hysterikové vzteknou. Tak tu máme, jen namátkou rekonstrukci pěší zóny Anděl, rekonstrukci chodníků a Zborovské ulice (se stromy, ale ne v betonových monstrech), rekonstrukci Tilleho náměstí na Barrandově, výstavbu v prostorách bývalých továren kolem křižovatky Anděl, všechny základní školy mají nové kotelny, hřiště s umělým povrchem a rekonstruované budovy, včetně tělocvičen, rekonstruovali jsme parky a 62 dětských hřišť, je zde park Sacre Coeur, včetně výstavby skvělého dětského hřiště, úžasný prostor na Dětském ostrově, fontána „Propadliště času“ před Justičním palácem, tramvajovou trať na Barrandov, řešení automobilové dopravy na Smíchově (tak zvaný malý smíchovský okruh), novou tělocvičnu v ZŠ v Radlické ulici, rozsáhlé opravy 16 mateřských školek, úspěšnou a finančně dostupnou privatizaci bytového fondu, rekonstruovanou polikliniku v Kartouzské ulici a tak dále.

Věřte mi, že bych mohl pokračovat desítkami další akcí, jejichž výsledky již všichni v Praze berou jako naprostou samozřejmost, ale které bylo nutné prosadit, často velmi tvrdě. Protože vždycky byl někdo proti. Památkáři, ekologisté, experti na to, co „si lidé myslí“ (ty mám fakt nejradši), spolustraníci, kteří záviděli úspěch, opozice (ale té bych to nevyčítal – opozice je tu kvůli tomu, aby byla proti a kritizovala). Kdybych nejednal tvrdě, polovina těch akcí by se nikdy neuskutečnila.

Shrnu-li to: Investovali jsme většinu prostředků z privatizace, dotací a dalších zdrojů zpět do bytového fondu, škol a občansky potřebných zařízení. Po mém odchodu 31. 7. 2010 zůstalo na účtech MČ Praha 5 okolo 800 milionů korun a z toho 200 milionů v rezervním fondu! Máte za to, že je to špatná bilance? Máte za to, že je to tunelování? Máte za to, že je to zlodějina? S hořkostí musím dodat. Co z toho zbylo!

Až mi moji kritici najdou někoho, za kým zůstaly tak hmatatelné výsledky a tak výrazná změna kvality života v městské části, kterou vedl, tak ať mi ho představí. Rad si s ním popovídám o receptu na úspěch, pomoci občanům v nouzi i běžném životě i o okopávačích kotníků.