Dva miliony nepřátel Miloše Zemana

Především musím říci, že Miloše Zemana považuji i přes jeho známé „zemanoviny“ za potenciálně lepšího prezidenta České republiky než Karla Schwarzenberga. Hned potom mi ale nezbývá, než dodat: zklamání z některých aspektů vítězné kampaně je obrovské. Tak velké, že ze mne nevyprchalo ani po mnoha dnech.

Zažil jsem za svůj život mnoho volebních kampaní. Některé byly od soupeřů hodně drsné, ale strana, za kterou jsem se kdysi bil, nikdy nesklouzla k tomu, aby svoje protivníky osočovala nepravdivě, aby používala vymyšlené věci. Nikdy jsme nelhali. A nevypouštěli  jsme džiny z láhví. Naši protivníci nám mohli vyčítat všechno možné, ale určitě ne podpásové údery. Díky tomu jsem mohl mít z vítězství vždycky dobrý pocit.

Přemýšlím, jaký pocit ze svého vítězství asi má Miloš Zeman?  Ve skutečnosti jsem přesvědčen, že by vyhrál i bez sudeťácké karty, laciného bodrého národovectví, levicových úletů, primitivních inzerátů v Blesku a poněkud pubertálních žoviálních vtípků o znásilňování jako prostředku proti degeneraci. Zvítězil by jen o něco menším rozdílem, možná ne o půl milionu, ale o 350 tisíc hlasů.

Co Miloš Zeman zaplatí za svoji větší převahu? Především ztratil uznání soupeřových příznivců a dost možná i mnoha lidí, kteří nakonec ani nešli volit. Většina poražených snese porážku, protože porážky patří k životu. Ale porážka s pachutí nečestnosti přetrvává daleko déle a vryje se do paměti. Nový prezident možná dotáhl svojí i levicovo-odborářskou rétorikou k urnám sto tisíc lidí navíc, ale zároveň stvořil armádu dvou milionů nepřátel.

Miloš Zeman se může tvářit, jak chce povzneseně, ale fakt, že v Berlíně a v Rakousku mu dají jeho protiněmeckou a protirakouskou kampaň najevo, je nezpochybnitelný. Našim největším obchodním partnerem ale není Rusko. Je to Německo. A to Rakousko také není nepodstatné. Opravdu neznám žádného podnikatele, který by si mnul ruce a jásal, jak to ten Zeman Němcům pěkně nandal.

V jednom z výzkumů veřejného mínění poslední doby se objevila zajímavá věc. Když měli voliči Miloše Zemana říci, co si na něm cení nejvíce, tak si nejpodstatnější část z dotázaných vybrala prosté „je Čech“. Být budoucím prezidentem, byl bych nervózní z toho, že mne lidé nevolili kvůli inteligenci, státnické schopnosti, vtipnosti nebo něčemu podobnému, ale proto, že jsem se bez vlastního přičinění narodil mezi Aší a Břeclaví (třeba v Kolíně). Vlastně bych takovou odpověď bral jako ponižující názor na mou osobu.  Tito občané nevolili Miloše Zemana, nesporně mazaného, vzdělaného a velmi schopného státníka, ale volili Čecha – jakéhokoliv Joudu z Joudákova.

Nepochybuji o tom, že Miloš Zeman bude seriozní, pracovitý a schopný prezident, který bude vybojovaný úřad zastávat dobře. Ale svoji cestu k obecnému uznání začal hodně špatně a udělal si ji daleko složitější. Z vlastní zkušenosti znám, jaké to je, když se člověk stane součástí nějakého zaběhnutého scénáře, který se změní na mantru. Příklad? Tady je: Jančík přejel strážníka – to má zafixované v hlavě strašná spousta lidí. Co na tom, že to není pravda a co na tom, že věc se normálně vysvětlila. Co na tom, že slovo „přejel“ je naprostý nesmysl a nikomu se nic nestalo. Prostě jsem přejel strážníka a basta.

Miloš Zeman je na nejlepší cestě nechat se obalit tlustou vrstvou podobných klišé. Už je tady máme: Vyhrál pomocí lží, má incestní vztah s dcerou, chlastá tak, že padá ze schodů… A tak dále, a tak dále. I ty mechanismy znám. „Na mě nekoukej, já Zemana nevolil“ na plackách, spousta tvůrčí schopnosti a drsného humoru. Miloš Zeman si udělal dva miliony nepřátel a mnozí z těchto lidí patří k těm nejvíce kreativním v této zemi (neříkám nejlepším, říkám kreativním – to není to stejné). Pokud to nový prezident zvládne a po nějakém čase dokáže otupit pachuť svého vítězství, ukrotí své levicovo-odborářské úlety a dokáže si získat nynější nepřátele, tak to bude výkon hodný opravdového prezidenta. Připusťme si, že některými momenty své kampaně si to udělal opravdu hodně těžké a téměř za jedno volební období neřešitelné.