Převážná většina národa, aspoň mi to tak připadá, si ráda pochutnává na bifteku s hranolkama. Poněkud prudérnější menšina, jak si rovněž nelze nevšimnout, si ho přece jen radši dává s hranolkami. Jen hrstka podivínů se, bůhvíproč,
dožaduje bifteku s hranolky.
Divné. Patrně nějaká úchylka.
Spousta lidí kauzu neřeší. Proč taky?
Naprosto chápu. Hlavní je, že všem šmakuje.
Najdou se ale i tací, kterým taková tvarová rozevlátost zas tak úplně lhostejná není. Jak je to „správně“?
Vážně to chcete vědět?
Tak prosím: s hranolky.
S hranolky?!
Ty vado… Jak to?
Ano. S hranolky. Hranol je totiž rodu mužského neživotného, stejně tak i následně miniaturizovaný (a systémový) hranolek. Odtud pak náležité a analogické s hranolky jako s hrady. Je to prosté.
Pokud nevěřící Tomáš anebo nějaký hnidopich nahlédne do Internetové jazykové příručky UJČ (a posléze do Jazykové poradny), strne v němém úžasu. Stojí tam, parafrázuju, zhruba toto – jelikož řadě mluvčích není z plurálové podoby (hranolky) náležitý rod zřejmý, resp. mluvnický rod je zastřený (dozajista matoucím tvarem s hranolkami jako s ženami), připouští se i ve spisovné češtině podoba ženského rodu…
Ano, přátelé, už je to tak. Dne 15. února 2023 spatřila oficiálně světlo světa - hranolka…
Zbabělá defenziva.
Prznění jazyka v přímém přenosu!
Kodifikování patvarů…
Řeknu to asi takhle: jsem upřímně rád, že se blíží můj konec (zejména tedy ten profesní).
Až zase nějakého chytráka něco vtipného napadne, třeba skoncovat už konečně s tím trapným i ve slově řízek (fakt vopruz), tipnul bych si, že se nám dostane zhruba tohoto ponaučení: „Ve slově řízek se po konsonantu ř tradičně psalo měkké i. Nově se však připouští též neotřelá produktivní varianta s y - řýzek. V důsledku neužívání diakritických znamének v online komunikaci totiž snadno dochází k neutralizaci, resp. k optickému splývání souhlásek r a ř (rizek), a tím i k vytváření předpokladů pro legitimní psaní zmíněného ypsilon.“
Děs.
Nebo tohle. Máme slovo okres. Máme město Břeclav. Z toho vzniká spojení okres Břeclav (srov. nikoho nepohoršující větu „V okrese Břeclav se letos opět přemnožili křečci.“).
Super! Říká se tomu „nominativ jmenovací.“
Máme slovo pásmo. Máme jméno Gaza. Předpokládaného spojení pásmo Gaza se ovšem nedočkáme. To tedy ani náhodou. Místo toho tu máme (podle mě defektní) pásmo Gazy…
Člověk mávne rukou. Jasně, jsou horší věci…
A do třetice. Od předloňské návštěvy rakouského ministra zahraničí v Moskvě, jenž se tam podle tuzemských masmédií vydal „potkat Putina,“ se už u nás politici nesetkávají. Jó, bejvávalo. Momentálně jede „potkávání.“ Vyjde to, nevyjde to, vyjde to, nevyjde to… Něco jako ruská ruleta. Ale koneckonců: proč by to nemělo vyjít? Náhoda je blbec.
Už to neřeším.
Spisovná čeština je otloukánek. Vzdal jsem se myšlenky, že se ji jako národ někdy obstojně naučíme…
Čert to vem!
Veškeré naděje teď upínám k umělé inteligenci. Ta nás totiž - zaplať pánbůh - co nevidět nahradí. I v psaní. I v mluvení. Ve všem.
Konec trápení.
Spisovná čeština je otloukánek. Nějak se to s tím jejím osvojováním holt zvrtlo…
Nevadí. AI to udělá za nás.
A já pak v klidu potkám v okrese Břeclavi pár dobrých přátel a dám si místo smutnění řýzek. Anebo biftek. S dvojitejma hranolkama!
Víte, taková lahodná, zlatavá, křupavá hranolka, ta fakt nemá chybu…
