Unavená

Na zemi stojím svýma nohama, ale kde se potlouká mé Já?                                                                             Ze stromů saju, sílu přijímám má duše není přítomná.  

Noc černá, svítí do očí,

vzpomínku hledám, soucit vyzývám.

Bože můj, Bože můj jsem unavená

má duše není přítomná.

Nevěřím pocitům svým.

Nevěřím soucitům svým.