Wilhelm Canaris - šéf tajné služby Abwehru zachraňoval Židy

Po válce se jméno Wilhelm Canaris stalo mýtem - jakýmsi vzorem dobrého nacisty ve stínu nacistické diktatury. 

Wilhelm Canaris (1887–1945) byl německý admirál a šéf Abwehru, vojenské zpravodajské služby. Hitler ho považoval za velmi schopného odborníka, a proto na něj měl na rozdíl od ostatních pohlavárů značný vliv. 

V první světové válce Canaris sloužil nejen jako kapitán ponorky, kde projevil značné schopnosti a odvahu, za což získal vysoké vyznamenání, ale také jako zpravodajec na německém křižníku Dresden, který byl v roce 1915 donucen se vzdát a Britové posádku internovali do mezinárodního tábora na ostrově Quiriquina. Spolu s kapitánem Harweyem, který se na ostrov dopravil ve službách britské rozvědky ze zajetí Canaris záhy uniká. Následující léta jsou spíše záhadou nebo předmětem různých fám a nepodložených teorií. Víme, že působil již jako tajný agent. Později údajně utekl i z italského vězení. Jisté je to, že když první světová válka skončila, zapojil se do pouličních potyček ve formacích Freikorpsů (pravicové polovojenské a dobrovolnické organizace), které se rozmáhaly po celém Německu.

Začátkem roku 1933 se stal Adolf Hitler říšským kancléřem. Canaris neušel jeho hledáčku a zanedlouho jmenoval námořního důstojníka viceadmirálem a 1. ledna 1935 šéfem Abwehru, což byla německá vojenská rozvědka, která měla mimo jiné za úkol především sledovat všechny Hitlerovo odpůrce. Opozice nacistického vůdce totiž měla hojného zastoupení a Hitler si uvědomoval, že s rostoucí mocí a vojenským tažením se bude rozpínat. Proto tajným službám věnoval tak značnou pozornost.

Canaris měl velkou nenávist ke komunismu, proto zpočátku nacismus plně schvaloval a krví si ruce rozhodně v tomto ohledu potřísnil. Byl dokonce zapleten do vraždy Rosy Luxembergové, významné představitelky komunistického hnutí, jenž byla shodou okolností židovského původu.

Jako šéf vojenské rozvědky a kontrarozvědky, Canaris pochopitelně vlastnil i tajné (kompromitující) informace o téměř všech nacistech, což mu dávalo nejen přehled, ale také posilovalo jeho pozici. Jako jeden z mála věděl například to, že Hitler po první světové válce pobýval v sanatoriu pro nervově choré a měl také "dokumenty" o židovském původu Heydricha i samotného Hitlera. O tajných finančních operacích Martina Bormana a dalších nacistických pohlavárů nemluvě. Měl toho ke svému přehledu zkrátka dost. Nikdy je však nedokázal proměnit v účinnou zbraň tak, jak by to dokázal například Heinrich Himmler, říšský vůdce SS a šéf gestapa. Canaris měl na rozdíl od Himmlera, Heydricha a dalších nacistických špiček svědomí, které ho nejednou dostalo do depresivních stavů, když se obtížně snažil vypořádat s brutalitou režimu.

Hitler v roce 1936 poslal Canarise jako zvláštního vyslance nečekaně do Madridu, aby přesvědčil vládnoucího Franca o připojení k Německu v boji proti spojencům. Místo, aby nejvyššího španělského představitele přesvědčil o spolupráci s nacisty, Francovi radil, aby se od nich drželi dál, protože podle něj tato válka skončí pro Německo pohromou. Generál Franco si jeho doporučení vzal k srdci a vyhnul se tak pádu.  

Canaris se rozhodně nedá v současné době jednoznačně označit jako loajální spolupracovník Adolfa Hitlera, ale spíše jako nebezpečný spiklenec, který se snažil udělat vše proto, aby Německo válku prohrálo. Dokonce se několikrát pokoušel spojencům nabídnout tajnou spolupráci proti Hitlerovi, ti však o to zřejmě nestáli nebo takovou nabídku považovali za čirý blud či primitivní léčku. Zkrátka dnes můžeme pochopit, že jen stěží bylo možné očekávat za normální, aby se šéf tajné služby nejmocnějšího může Evropy protivníkovi sám nabízel k sebedestrukci ve válečném tažení – znělo to prostě jako nemožné a nelogické. V každém případě britskou tajnou službou stále zásoboval strategickými informacemi. Jen pro ukázku - v roce 1940 varoval spojence před německou invazí do Norska.

Canaris se také velmi dobře znal již z předchozího působení u námořnictva s Reinhardem Heydrichem, prominentním nacistou, šéfem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a Bezpečnostní služby. Ten však na rozdíl od ostatních nacistů, Canarise zcela prokoukl a jeho protinacistické pikle odhalil. Něco však Heydrichovi bránilo Canarise udat. Možná to bylo přátelství, rodiny totiž bydleli v domech, které od sebe byly jen pár metrů a společně udržovaly velmi vřelé sousedské vztahy. Patrně šéf tajné vojenské služby přeci  jen proti Heydrichovi nějaké kompromitující materiály ve svém tajném dokumentačním středisku vlastnil.

Píše se rok 1938 a běsnění nacistů, při nichž hoří synagogy Canarise zcela zaskočí. Stěžuje si proto u svého nadřízeného generála Keitela, ten však jeho znepokojení ignoruje. Následující rok, když Hitler napadl Polsko a zahájil tak 2. světovou válku, svou protinacistickou aktivitu Canaris ještě znásobil.

Canaris byl křesťansky založený člověk, který ve službách ďábla trpěl, aby činil vše k odvrácení války a zachraňoval Židy. Samozřejmě, že si uvědomoval, že je součásti systému, který započal decimovat Evropu.  Své provinění patrně chtěl odčinit tím, že svou antinacistickou aktivitu ještě zvýšil. Zachraňoval pronásledované Židy tím, že je coby agenty posílal mimo německou říši.

Canaris spolu s Erwinem Rommelem, Clausem von Stauffenbegem, Juliusem Leberem, Friedrichem Olbrichtem, Hansem Osterem, Erwinem von Witzlebenem, Ludwigem Beckem, Henningem von Tresckowem, Fabianem Schlabrendorffem, Wernerem von Haeftenem, Carlem Goerdelerem, Franzem Halderem, Ulrichem Hassellem, Peterem von Wartenburgem, Hansem Giseviusem a Hansem Dohnanyim se na začátku roku 1944 sešli, aby probrali jak zamezit totální zkáze Německa. Mezi antifašisty však vznikl rozpor co udělat s Hitlerem. Jedni byli toho názoru, že vůdce je třeba zabít a ti druzí mezi něž patřil jak Canaris, Rommel či Beck požadovali Hitlera zatknout a postavit před soud. Názor "zabít Hitlera" však vyhrál, byl totiž většinový. A tak se 20. července 1944 hrabě von Stauffenberg, jako německý důstojník generálního štábu, zúčastnil konference s Hitlerem v hlavním stanu v Rastenburgu. Stauffenbergovi se podařilo v konferenční místnosti umístit kufřík s bombou. Než tak učinil, musel zaujmout místo u Hitlera na jeho pravé straně, vedle plukovníka Brandta a tam položil pod masivním stolem kufřík, který sebou přinesl. Poté co důmyslným systémem odjistil výbušninu, pod záminkou telefonního hovoru do Berlína odešel nenápadně  z místnosti. Po dlouhých dvou minutách, kdy Stauffenberg byl již na odchodu z hlavního vůdcova stanu se prostorem rozlehl mohutný výbuch. V domnění, že je s Hitlerem amen, se Stauffenberg urychleně vrátil do Berlína a koordinoval dohodnutý převrat, který vešel ve známost jako "Operace Valkýra". Puč se ovšem nevydařil a hrabě Stauffenberg byl zatčen a se svými komplici zastřelen popravčí četou.

Nacisté rozpoutali na všechny spiklence hon. Podezřelí byli všichni generálové a zatčení neušel ani Canaris. Ten se však bránil argumentem, že se tohoto spiknutí musel zúčastnit, aby odhalil celou síť. Přesto byl šéf tajné služby nemilosrdně gestapem týrán a vyslýchán. Canaris vše zapírá a doufá, že blížící se konec války jeho utrpění zastaví.

V únoru 1945 však byl náhle přeložen do koncentračního tábora ve Flossenbürgu, kde byl mučen a neustále vyslýchán. V následujícím měsíci však došlo v bunkru vrchního velitelství armády k náhodnému nálezu - objevili se Canarisovi deníky. Pro spiklence to byl jasný rozsudek smrti. Když si Hitler deník pročítal zuřil jako pominutý, vydal okamžitý rozkaz, aby Canarise, Ostera a Dohnanyiho zabili.

Časně ráno 9. dubna 1945 je Canaris vyveden spolu s několika dalšími vězni z cely a donucen se v chladném ránu svléknout do naha. Poté musel běžet necelých dvacet metrů ke stěně s popravčími háky. Zatímco ostatním byl kolem krku utažen provaz, Canaris byl oběšen na dlouhé ocelové struně. Umíral velmi dlouho a bolestně.

Pouhé čtyři dny dělilo Canarise od jeho záchrany. Američané totiž 13. dubna koncentrační tábor osvobodili - pro bývalého šéfa Abwehru však bylo příliš pozdě. 

V současnosti je hodnocení Wilhelma Canarise údajně velmi obtížné, zejména pokud se do jeho dobrých činů vkrádá souvislost jeho činnosti s nacisty. Nelze však slepě přehlížet, že pokud chtěl válku odvrátit, nacistům škodit a Židům pomáhat, pak pro své krytí nalezla jeho činnost své vhodné místo.