Policejní zásah proti kulturní akci Týden nepřizpůsobivosti

V ČR se poměrně tiše přihlíží k neústavnímu zásahu a zadržování osob policií při obsazování squatu na Albertově. Pokračuje tím trend z posledních let v míře zneužívání pravomocí policií.

Ať už si myslíte o squaterech cokoliv, tak samotných fakt, jak bylo se zadrženými (včetně reportéra iDNES.cz a politika Strany zelených Martina Stropnického ) zacházeno, je ukázkou hrůzného směru k policejnímu státu, kde je zneužívání donucovacích prostředků přehlíženo a snad i někým obhajováno.

Akce byla součástí kulturně-aktivistického pásma Týden nepřizpůsobivosti (12.9.-19.9.2009).

Události zásahu proti symbolickému obsazení rozpadajícího domu v Praze na Albertově (ve snaze ho tím zachránit, zrekonstruovat) ukazují aplikaci Nové filozofie boji proti teroristům, kde člověk nemá nárok na telefonát nebo znát z čeho je obviněn, jak dlouho budu zadržován ani na slušné zacházení.

Pro mnoho lidí je to možná otázkou, jestli je squaterství v pořádku či ne, ale ve skutečnosti to nemá mnoho společného s touto neadekvátní reakcí policie samou o sobě.

Brutalita zásahu

Uvedu pasáž z článku "V péči policie" zveřejněném na Britských listech od Olivie Brabcové, jedné ze zadržených policií:

Nejsem anarchista a nevyjadřuji se slogany typu "zakažte policii“. Jsem sympatizant squattingu, protože chci, aby vzniklo finančně nezatížené kulturní centrum. Za to jsem od soboty 12. září byla policií potrestána čtrnáctihodinovým ponižováním. 20:30 – Lidé byli vytlačeni od domu v Apolinářské na hlavní silnici a na přilehlé chodníky. Po přechodu pro chodce dokolečka korzovali sympatizanti, ale dopravu neblokovali (nechali projet tramvaj), dopravu později zablokovali sami policisté. Najednou byli vytlačeni všichni z celé ulice, a to mlácením do zad tonfami (lidé měli spoustu modřin a odřenin, museli být ošetřeni, kamarádovi rozbili brýle za 6000,- Kč) a bombardováním dělobuchy (jedné dívce zranili oko). Násilí se týkalo i lidí, kteří poklidně seděli na schodech na zemi a dokonce i novinářů. Prostě všech, kteří byli v ulici přítomni, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu.

Stalo se zvykem, že podobně jako u jiných podobných zásahů policie (ať už v ČR nebo v jiných zemích) se z policie při zásazích stávají hladoví vlci, kteří nerozlišují, nevidí a jsou ochotni zmlátit i staré a mladé. 

Ponižování jako psychologická taktika policie - udržovat zadržené v neustálé nejistotě s minimem informací

Policie by měla dle zákona splnit řadu pravidel při zásahu i zadržování osob. Je tragické, že za těch přibližně 10 let od zahájení války proti terorismu, už nám asi divné nepřipadá ztratit svá lidská práva, pokud budete v nevhodnou chvíli na nevhodném místě. 

Olivie ve svém článku dále popisuje, jak policie porušovala zákony i při jejím převozu a věznění:

Policie zatarasila ulici z obou stran a postavila nás ke zdi. Byla zima a my jsme přes dvě hodiny stáli čelem ke zdi s rukama nahoře, se zákazem se bavit, bez možnosti si dojít na záchod. U zdi byste našli i sedmnáctileté dívenky. Odpověď na to, co se s námi bude dít, jsme nedostali. Jedinou informací bylo „Všechno se dozvíte“. Nic jsme se nedozvěděli několik dalších hodin. Poučení osoby při umístění do cely ve smyslu § 33 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky (dále jen Poučení) – bylo porušeno za I. d) právo na informování policisty o předpokládaném úředním postupu. 0:00 – Nejdřív antonem odjížděli muži, ženy nechali stát u zdi nejdéle. Posledních 10 dívek a asi tři kluky naložili do antonu a zavezli do stanice v Bartolomějské. V antonu to vypadalo jako když se jede na školu v přírodě. Takhle by jste si kriminálníky nepředstavovali – všichni byli velmi mladí, čistě oblečení, neměli u sebe žádně zbraně, ani drogy. Nikdo z nich neútočil na veřejného činitele, všichni byli proviněni pouze podle přítomností na dané akci. Podle § 24, hlavy (2) měli policisté povinnost informovat zákonné zástupce nezletilých osob, s výjimkou „nepřiměřeně obtížných“ situací. Situaci bych nenazvala nepřiměřeně obtížnou, proto policisté podle mě tento zákon porušili. 0:30 – Zhruba do 3 ráno jsme čekali v místnosti plné lidí čelem ke zdi, s rukama nahoře. V 3 se lidé začali sunout na zem kvůli únavě, policisté v rukavicích je zvedali. Nakonec jsme si právo na sezení (na studené zemi) vymohli. Nad námi seděli na kancelářských židlích policisté. Poučení: I.a) nebyla respektována naše lidská důstojnost. Policisté nám tykali a sprostě nadávali. Slyšela jsem: „Ty smažko, kde máš jehly?“, „Dejte nám vaše zbraně a drogy!“ 5:00 – byli jsme odvedeni do cely. Nedali nám přikrývku, na kterou jsme měli právo a bylo nám zima. V celách 3x3 metry byl odporný zápach. A sedělo v nich od 3 do 15 lidí. Když jsem žádala přikrývku, bylo mi řečeno „Stěžujte si.“ Nebylo komu. Kráceno. Více na http://www.blisty.cz/art/48941.html

Policie napadala i zatýkala i lidi přítomné v okolních ulicích

Pokud takový přístup policie začne být přehlížen, pak nastane ten skutečný (praktický) konec svobody. Fyzické násilí represí je konečná fáze utužení totality.

Nejprve mlátí squatery, jejich sympatizanty a novináře, kteří o tom chtějí udělat reportáž, později se to bude dít při jakékoliv jiné situaci. Může se to týkat kohokoliv.

Je opravdu zvláštní, čeho se tak policie bojí. Zadržení mají modřiny, zlomená žebra, zraněné oko. Čím se provinili? Byli v nevhodnou dobu na nevhodném místě.

A média mlčí. Kontrolní úřady mlčí. Ani kvůli zásahu na Czechteku nebyl potrestán jediný policista přes řadu usvědčujících záběrů. Velitel zásahu dokonce pak získal policejní cenu.

Máš právo dělat, cokoliv ti řekneme, zmetku

Princip preventivního mučení a věznění na neurčito se za ta léta vžil natolik, že už i mně to začíná připadat normální. Stát v nevhodnou chvíli na nevhodném místě. Jak trestuhodné!  Film "Cesta na Guantanamo" popisuje příběh mladíků, kteří také stáli v nevhodnou dobu na nevhodném místě, a strávili díky tomu několik let ve věznici Guantanamo. 

Zde se podobný příběh v posledních letech odehrává i v českém prostředí, protože obecně díky mediální masáži mizí rozlišování mezi terorismem a běžnou zločinností. Nejen legislativně ale i v naší vlastní psychice.

DODATEK 14:19

Vzhledem k některým komentářům k článku bych rád zdůraznil, že řada obětí zásahu policie se ani nenacházela na squatery obsazovaném pozemku. A pokud někdo porušuje zákon, pak policie musí při nějakém svém opatření zákony dodržovat, i pokud jde o squaterství. Problematikou obsazování opuštěných domů jsem ale nechtěl článek komplikovat a tak hovořím pouze o tom, jak policie útočí na kohokoliv koho potká i v ulicích poblíž.