Jak se žije pracovním migrantům v ČR? Jakou mají šanci vůbec práci najít? A jak jim v tom vláda pomáhá nebo brání? O svých zkušenostech se rozepsala Zulfiya Hudayberganova z Uzbekistánu, která do Česka přišla před šesti lety i se svým manželem. Momentálně se živí jako účetní a daňová poradkyně na volné noze - a s hledáním práce v České republice má spoustu zkušeností...
V Čechách mají migranti málo práv a pracovní práva nemají vůbec. Podmínky v cizineckém zákoně se mění skoro každý rok a navíc se v České republice už stalo pravidlem vnímat migranta jako toho, kdo je odpovědný za ekonomickou krizi. Bohužel jen málokdo z migrantů má čas bojovat za svá práva. Proto vláda neskončí s politikou proti pracovní migraci. Nikdo z nás by ale přece neodpustil svoji zem, kdyby tam mohl najít práci a kdyby se tam dodržovala jeho občanská práva. Všichni migranti jedou do Evropy s nadějí, že tady budou mít alespoň jedno z toho.
Našla jsem na webu statistického úřadu aktuální USNESENÍ VLÁDY České republiky ze dne 4. ledna 2012, kde se píše, že „realizace aktualizované Koncepce integrace cizinců bude i nadále zacílena do čtyř klíčových oblastí integrace cizinců – znalost češtiny, ekonomická soběstačnost, orientace ve společnosti a vztahy mezi komunitami.“ Ale pro soběstačnost migrant potřebuje práci. Dnes ale mají šanci najít práci jenom absolventi českých škol.
V průběhu roku 2012 podporovaly úřady práce poskytování kurzu češtiny v rámci rekvalifikace (MPSV). Nárok měli ale jenom migranti s trvalým pobytem, s dlouhodobým pobytem migrant nemá nárok na zajištění žadných kurzů od úřadu práce. Takže není srozumitelné, pro koho ty kurzy vlastně jsou.
„Opatření by proto měla směřovat k posílení nástrojů pro přístup cizinců na trh práce a jejich schopnost na trhu práce setrvat, zajištění ochrany cizinců před diskriminací a zneužíváním“. Diskriminace ale vzniká už v důsledku legislativy MPSV. Podle statistik má vliv na trh práce určitá skupina migrantů. Nekvalifikovaní migranti nemají nárok ani na rekvalifikační kurzy, protože ty jsou zajištěny zase jen pro migranty s trvalým pobytem. Nekvalifikovaní migranti nemají přístup ani na trh práce, protože nemají potřebnou kvalifikaci pro vládu ČR.
Tak co zbyde pracovnímu migrantovi? Přemýšlet o svých právech v ČR a nebo hledat práci tak, jak umí a jak může, přes známého, který zná telefonní číslo nekolika klientů, kteří pak budou mít zisky i od migranta i od státu, protože zaměstnávají načerno. A z toho vyplývá další problém. Migrant pracuje tolik, kolik řekne klient. Z čeho pak má chudák má čerpat sílu na integraci do společnosti? Jestli veřejnost opravdu zajímá integrační politika, tak její vláda musí začít s právy migrantů a zlepšení jejich života tím, že jim poskytne možnost pracovat.
„Během posledního roku se podařilo již realizovat mnohé aktivity, nicméně je nutné tyto aktivity nadále prohlubovat, intenzifikovat a zejména hledat nové formy a nové nástroje, které by byly v oblasti aktivní integrační politiky použitelné a zejména efektivní, a to nejen ve vztahu k rozpočtové odpovědnosti, ale zejména ve vztahu k realizaci vytyčených cílů. Je nezbytné důsledně monitorovat vývoj situace a postavení cizinců a na zjištěné problémy a bariéry bezprostředně reagovat, odstraňovat nejen bariéry integrace, ale i bariéry přístupu k integračním službám.“
Vláda hodně hovoří o integraci cizinců. Ale na druhé straně sama podporuje diskriminaci jak na trhu práce, tak i v jiných oblastech. Vezměme si za příklad systém na úřadě práce. Málokdo zaměstnává cizince a dodržuje u toho existující pravidla, protože je to pro zaměstnavatele náročné.
Cílem je podpora sociální soběstačnosti cizinců a snížení míry jejich zranitelnosti. Pro rok 2012 byla částka ze státního rozpočtu na podporu integrace cizinců stanovena na 25 000 tis. Kč. Rozdělení finančních prostředků je předloženo v Usnesení.
