Praha hledáčkem cizince

Když jsem, tehdy ještě v minulém století, Prahu navštívil poprvé, byla z toho láska na první pohled. 

Pohádka, která se najednou stala skutečností, dala se osahat. Tisíc let staré kameny vyhřáté od slunce. Ve vzduchu vůně skořice a vanilky, svařáku, a ještě něčeho. To je směs stovek různých vůní Starého Města.

Nejprve proběhlo seznámení, přirozeně, s notoricky známými dominantami Prahy: Karlovým mostem, Starým Městem a Malou Stranou.

Prahu miluju za každého počasí. Ať je léto nebo zima, ať prší nebo chumelí. 

Praha nejsou jen historické památky. Je tu i mnoho moderního. 

A když se člověk nabaží historické Prahy, pozvolna mu sama začne ukazovat i své další tváře, zákoutí a výhledy…

Praha zabaví úplně každého. Každý si tu najde zálibu podle svého gusta. 

Tanec.

Hudbu.

Umění.

Sport.

Knihy.

Někdy je Praha mystická. Jako by nám chtěla připomenout, že je tu už stovky let.

Svátky v Praze jsou mým oblíbeným obdobím. Vánoce, Velikonoce, Masopust nebo cokoli jiného – vždy ve mně vzbudí sváteční a kouzelné pocity. Trhy, mše, průvody. Utíkám od předvánoční nákupní horečky a rutiny velkoměsta a vyrážím mezi lidí. 

Můžeme tu třeba vidět, jak se ze skla rodí jednorožec.

Můžeme pozorovat souboj s bublinami. 

Můžeme sledovat anděla, jak si užívá svoji chvilku volna. 

Můžeme dostat objetí zdarma. 

Můžeme si rozsvítit vlastní oblak. 

Lidé jsou totiž tím, co dělá město městem. Ať jsou smutní nebo šťastní, mladí nebo staří, pracují nebo tancují, objímají se a milují nebo jen čekají na tu pravou. Jsou energií města a město je odrazem lidí, kteří v něm žijí.

V Praze žiju už dlouho, začínám si zvykat. Pořád pro mě ale má svoje kouzlo, pořád odhaluji její maličká tajemství. A za to jsem ji moc vděčný.

Autor: Oleksiy Trushchalov, více na Instagram.com/alex_u_kompju_tru/

Článek vznikl v rámci projektu Vzájemně spolu - aneb víme, co je integrace?