Nguyen Bao Ngoc je přes den tlumočník a právní a daňový poradce a po večerech editor největších vietnamských novin psaných a vydávaných v Česku.
Jak dlouho už děláte vietnamské noviny?
Někdy v listopadu 1997 přišel jeden vietnamský podnikatel s nápadem, že by bylo dobré vydávat bulletin ve vietnamštině. Nebylo to myšleno jako ziskový projekt, ani teď tolik nevyděláváme. Spíš jako zábava a potřebná věc. Já jsem s nimi začal spolupracovat od desátého čísla. Zpočátku jsme překládali články z českých novin, které jsme si kupovali. Internet sice už byl, ale noviny na něm ještě ne. Bulletin jsme vždycky namnožili na kopírce a jeden výtisk prodali a dva rozdali, asi taková byla distribuce. Ostatní se na nás dívali a čekali, co z toho bude. Po nás vznikly nějaké další plátky a noviny, některé zase zanikly, a s jedním projektem jsme se nakonec sloučili.
Co vlastně znamená název vašich novin - Tuan Tin Moi?
Nové zprávy týdne. Původně se naše noviny jmenovaly jen Zprávy týdne, to je vietnamsky Tuần Tin Tức. Všechna tři slova začínají na „t“, takže se tomu začalo říkat „Ba tê“, což znamená „tři t“ a nám to zní trochu jako francouzské slovo „paté“ – paštika. Taková slovní hříčka, jako že jsme takové směs všeho možného.
Píšete i vlastní články?
Ano, něco píšeme my, a zveřejňujeme, co nám posílají lidé. Teď se třeba přes naše noviny lidi přou o spolek milovníků Hanoje, který nedávno založili někteří Vietnamci. Jiným na tom vadí to, že v něm nejsou žádná rodilí obyvatelé Hanoje a vede se polemika o tom, jestli takový spolek má smysl. Takže teď na stránkách našich novin probíhá „ostrá“ debata.
Existují plány na proměnu tržnice SAPA, ve které sídlíte. V médiích o tom mluvili zástupci radnice pražské Libuše, kde se SAPA nachází. Zkoumali jste jako noviny, co se bude dít?
Ne, týká se to vedení tržnice, a to lidi nekomentují. Maximálně je zajímá, zda se jim nezvýší nájem. A pokud vedení Sapy chce něco sdělit, napíšou to sami a požádají nás o zveřejnění.
Proč podle vás čeští novináři tak málo citují Vietnamce, když o nich píší?
Asi si myslí, že se stejně nic nedozví. Mnozí Vietnamci, kteří pracují v obchodech či ve stáncích, neumějí tak dobře česky a třeba ani nemají zájem někomu něco říkat. Ale nová generace Vietnamců, studenti, řekne svůj názor. Mají samozřejmě trochu jiný pohled na věc než jejich rodiče, ale jsou otevření, na rozdíl od mnohých Vietnamců starší generace, kteří se neradi vyjadřují veřejně.
Z čeho mají obavy?
Myslím, že mezi staršími Vietnamci panuje nedůvěra k úřadům, strach z komplikací, nevíra v to, že když mají papíry v pořádku, není čeho se bát. Je tu pořád pocit, že stát je nevypočitatelný a cokoli může být použito proti vám.
Jak dlouho jste v Česku a čím se tedy živíte?
Dvacet jedna let. Nejdřív jsem studoval v Ostravě, strojařinu, a v roce 1997 jsem přijel do Prahy. Kamarád pracoval ve firmě, kde dělali účetnictví, překlady, poradenství a tak podobně, měli toho dost, a tak jsem k této práci přišel i já. Většinou se to týká papírování, které požadují úřady, daní, ale pomáháme lidem také například vyznat se ve smlouvách.
Máte dvě malé děti a práce pro noviny vám zabírá večery, proč to děláte?
Asi pro ten egoistický pocit, že dělám něco užitečného pro ostatní. A taky je to docela zajímavé.
Kdy nepracujete?
Když spím.
