Důchod po vietnamsku

Proč si Češti důchodci tak moc stěžují na výši svých důchodů? Jsou tak nízké, že nemohou uspokojit jejich nezbytné potřeby? Jak je to třeba ve Vietnamu?

O víkendu, kdy nepobývám v Praze ale u pokladny v obchodě svých rodičů, bavím se se zákazníky o jejich životech. Nemalou část zákazníků tvoří důchodci. Jelikož si většina z nich permanentně stěžuje na svoje finance, téma měsíčního důchodu se stává běžným.

Každý je bohatý podle jiné částky, pro někoho je být bohatý mít 40 000 Kč měsíčně, pro někoho znamená být bohatý zas 5 000 Kč měsíčně.

Abych neodbíhal daleko od našich zákazníků v obchodě. Proč si důchodci stěžují na výši svých důchodů? Jsou tak nízké, že nemohou uspokojit jejich nezbytné potřeby? Nebo tu krom státu nikdo není, kdo by jim pomohl?

Když mi jedna paní říkala, že má v důchodu 9 000 Kč, v duchu jsem si říkal: „Co by za to dala moje babička, kdyby měla od státu alespoň nějaký důchod.“ Český stát se snaží starat o svoje důchodce, ne tak dobře, jak bychom si představovali, ale stará se. Každý v určitém věku dostane měsíčně důchod, se kterým musí vyžít. Od té doby, co v České republice funguje soukromé spoření, výše důchodu částečně záleží i na důchodci samotném.

Jinde to ale tak vždycky není. Jak je to třeba ve Vietnamu? Ano, je tu systém podobný Česku průběžného financování. Je to systém, při kterém pracující platí penze lidem kteří jsou součastně v důchodu. Ale! Bohužel tento systém není zcela propracovaný a týká se většinou jen zaměstnanců státního sektoru.

Jak funguje vietnamský důchodový systém?

Před rokem 1995 se důchodový systém týkal pouze zaměstnanců státního sektoru. Důchod se vyplácel z fondu sociálního pojištění, který byl financován z části mezd zaměstnanců státního sektoru a ze státního rozpočtu. Fond byl spravován a garantován vládou. Tento systém dobře fungoval 30 let, v době kdy soukromý sektor nebyl tak velký. S růstem soukromého sektoru a privatizací státních podniků čelila vláda mnohým problémům týkajících se administrativy a financování důchodového systému. Počet nezabezpečených důchodců rostl.

Proto od roku 1995 funguje systém průběžného financování, stejně jako v České republice. Do toho systému musejí platit pouze:

• zaměstnance státního sektoru, tj. úředníky ve vládě, organizace spadající pod vládní stranu, členy vládní strany a armádu;

• zaměstnance státních podniků;

• soukromé firmy s více než 10 zaměstnanci; zahraniční firmy s pobočkou ve Vietnamu; podniky v průmyslových a tzv. export-processing zónách.

Pro ostatní je účast na důchodovém systému dobrovolná. Systém tak zabezpečuje důchod pouze malé části obyvatelstva (primárně zaměstnancům státního sektoru), nezabezpečuje důchod všem obyvatelům jako je tomu v ČR. V číslech to vypadá tak: 86 % pojištěnců je ze státního sektoru a 14 % pojištěnců ze soukromého.

Když si vzpomenu na svoji babičku, tak ta od státu nic nedostává. Děda je na tom trochu lépe, dostává v přepočtu 500 Kč na měsíc. Pro dva lidi je tato částka opravdu nedostačující. Naštěstí mají své děti, které se o ně postará.

Co by český důchodce řekl na to, kdyby měl žít v zemi, kde by se musel v důchodu postarat sám o sebe? Co by řekl vietnamský důchodce na to, kdyby žil v zemi, kde se o něj v důchodu stát postará?

Nguyen Quang Dung je student Institutu Ekonomických Studií na Fakultě Sociálních Věd Univerzity Karlové, žijící v ČR už nějaký ten čtvrtek. Největší záliby: přátelé, squash a četba.