„Elena mě uchvátila svou energií a tím, jak dokáže propojit lidi, kteří si pak mohou navzájem pomoci,“ říká Zdeněk Chaloupka, který se svým dokumentem Elena vyhrál studentskou soutěž Mezinárodní organizace pro migraci. Elena Tulupova je původem Ruska, žije s rodinou v Praze, pracuje v Ústavu veřejného zdravotnictví na Univerzitě Karlově a spoluzaložila občanské sdružení AMIGA, které zprostředkovává pomoc a informace cizincům a zapojuje je do dobrovolnické práce. V rozhovoru, kterým nám poskytla, mluví Elena o tom, co ji samotnou přivedlo k dobrovolnictví a čím se přesně AMIGA zabývá.
Eleno, jak ses dostala k dobrovolnictví?
Náhodou. Pracovala jsem v Akademii Věd, starala se o rodinu a zdálo se mi, že na nic jiného nemám čas. Ale trápilo mě, že nekomunikuji s lidmi mimo Akademii, nemluvím dobře česky a z časových důvodů nemám možnost pravidelně chodit na kurzy češtiny. Pak jsem jednou zahlédla inzerát centra Lékořice v Thomayerově nemocnici, které zajišťuje dobrovolnou pomoc pro dospělé i dětské pacienty v nemocnici. Fotky mě zaujaly. Několikrát jsem pak ještě procházela kolem, pořádně si přečetla, čemu se věnují a pak mě jednou napadlo, že bych tam zašla a zkusila to.
Co ti přineslo to dobrovolnictví a proč je pro tebe důležité podporovat ostatní cizince, aby se sami účastnili různých dobrovolných aktivit?
Pro mě je to krásná cesta k sebepoznání a seberozvoji. A dává možnost každodenní komunikace s úžasnými lidmi, kteří tu práci dělají a kteří ji také přijímají. Je to k nezaplacení. I pro ostatní cizince účast na podobných aktivitách může přinést nejen zlepšení jazykových a komunikačních dovedností, ale i nabourání velkého množství stereotypů a bariér – jak etnických a sociálních, tak i mezigeneračních. Prostě tím, že se lidi setkají, pomáhají si a komunikují spolu.
Neuměla jsi pořádně česky, jaké to bylo mluvit s pacienty? Jako Ruska jsi navíc možná někdy musela překonávat jejich nedůvěru.
Kvůli těmto věcem jsem začala pracovat s malými dětmi. Taky mám dítě a to mi usnadnilo cestu. Ten proces šel tak nějak přirozeně, pomalu. Často se stávalo, že některé děti taky ještě nemluvily, ale byli tam rodiče, a tak jsem se odvážila mluvit s nimi.
Na základě této zkušenosti ses pak rozhodla založit sdružení Agency for Migration and Adaptation AMIGA a podporovat a motivovat i ostatní cizince k dobrovolné práci?
O migraci a ostatní migranty v Česku jsem se zpočátku nezajímala víc než jen do té míry, co se týkalo mě osobně. Pak se ale objevilo několik důležitých momentů. Škola mého syna je v Kunraticích, blízko odtamtud je Libuš a vietnamská tržnice SAPA. Jednou jsem tam objevila VietMagazín, časopis Vietnamců v češtině a začetla se do něj. To bylo první semínko zájmu. A pak jsem se dostala na konferenci o podpoře zdraví cizinců ve Státním zdravotnickém ústavu. Byly jsme s kolegyní z Ukrajiny úplně v šoku, když jsme zjistily, že tady žijeme šest let a nevíme, že se tu tolik lidí zajímá o cizince a pomáhá jim. Získaly jsme pocit, že musíme informovat další cizince o tom, jaké tu mají možnosti, a taky se zabývat větší ochranou zdraví cizinců. To je dosud velmi opomíjené téma. Nyní AMIGA organizuje různé semináře o zdraví a prevenci a radíme lidem, na koho se v případě nouze obrátit o pomoc. Účastnit se nějaké kulturní či vzdělávací akce – s tím může člověk počkat, až se naučí česky, ale o zdraví se musíte starat pořád.
Proč se zaměřujete především na rusky mluvící cizince?
My zakladatelky jsme rusky mluvící. Ale jsme otevřeni všem a oslovují nás také různí lidé, třeba anglicky nebo španělsky mluvící, ale i Češi. Nedávno jsme začali spolupracovat s Klubem Hanoi a sdružením Info-dráček. I mezi Vietnamci jsou lidi ochotní dobrovolně pomáhat.
Jaké máte další plány? Další rozvoj dobrovolnické činnosti, nebo je pro vás nyní zásadním tématem právě zdravotní péče pro cizince?
Děláme to, co stíháme, a co vidíme v dané chvíli jako nejnutnější. Zrovna ve zdravotnictví je opravdu hodně otevřených problematických právních otázek. Od začátku jsme viděli svou hlavní parketu v poradenství. Když se na nás někdo obrátí s problémem, my ho odkážeme na organizaci, která se tím zabývá. Ale problémů spojených s lékařskou péči je tolik, že by nás to zavalilo. Zrovna včera mi zase volali s dalším komplikovaným případem. Občan Ukrajiny, žije tu skoro pět let a teď mu diagnostikovali akutní leukémii. Začali ho léčit, ale po první chemoterapii mu řekli, že bude muset zaplatit za celou léčbu milion korun. No a pojišťovna zaplatí pouze pětinu. Tak teď řešíme, jak mu pomoci a z čeho to zaplatit. A čím dál víc si uvědomujeme, že právě ve zdravotnictví je třeba podniknout změny na systémové úrovni.
Pavla Redlová
Zde můžete shlédnout krátký film o Eleně, natočený Zdeňkem Chaloupkou pro mezinárodní soutěž Migrants in the Spotlight:
AMIGA (Agency for Migration and Adaptation AMIGA) je občanské sdružení, respektive pět dobrovolníků, kteří usilují o integraci cizinců a prohlubování vzájemné komunikace v rámci české, multikulturní společnosti. S tímto cílem organizují tematická školení, informují a poskytují poradenství migrantům a zprostředkovávají jim dobrovolnou práci v českých sdruženích. Právě o tomto aspektu občanské participace cizinců a o zakladatelce sdružení Eleně Tulupové vznikl krátký studentský film „Elena“, který vyhrál první cenu soutěže pořádané Mezinárodní organizací pro migraci v rámci maďarského předsednictví EU.
Pavla Redlová je koordinátorkou Programu migrace ve společnosti Člověk v tísni.
Elena Tulupová pochází z ruského Petrohradu. V Česku žije se svou rodinou šest let. Původně pracovala v Akademii věd, nyní působí v Ústavu veřejného zdravotnictví na lékařské fakultě UK. Zároveň se prostřednictvím sdružení AMIGA věnuje pomoci a informování cizinců.
