Situace ve škole: Učitel druhého stupně se ptá učitele prvního stupně: „Proč ta tvoje třída neumí vyjmenovaná slova?“ Učitel prvního stupně překvapeně odpoví: „Ale v mých hodinách to uměli.“
Proč tomu tak může být? Protože se mozek učí v kontextu.
Když žáky učíme, jak něco dělat, většinou nechceme, aby se naučili pouze danou věc, ale aby díky ní pochopili nějaký princip, nebo si osvojili určitou dovednost. Učíme-li například žáky sečíst čísla 278 a 345, děláme to proto, abychom je naučili sčítat. Pokud by se díky danému příkladu naučili sečíst pouze 278 a 345, mnoho by se tím nenaučili. Jediné přínosné učení je takové, které žáci umí aplikovat i mimo daný kontext učení.
Kontext je při studiu samozřejmě potřebný a lidské učení usnadňuje. Důležité je, aby si učitel uvědomoval, co je cílem učení a co je kontext. Pokud totiž tyto dvě složky dokáže oddělit, je schopný žákům poskytnout jiné kontexty, díky kterým může dojít u žáků ke zobecnění, což usnadňuje následnou přenositelnost.
PŘÍKLAD: U vzdělávacího cíle žák samostatně napíše charakteristiku kamaráda se mísí skutečný vzdělávací cíl s kontextem učení. Jejich oddělením je zřejmé, že vzdělávacím cílem je opravdu „umí samostatně napsat charakteristiku a že kontextem učení je konkrétní kamarád. Poté můžeme zhodnotit učení žáků tak, že ověříme, jestli umí aplikovat to, co se naučili, v jiném kontextu. Například zda umí napsat charakteristiku zvířete či filmové postavy.
Ukazuje se, že naše mozky nejsou příliš dobré v oddělování kontextu učení od učení samotného. V dospělosti zřídkakdy používáme to, co jsme se ve škole naučili, abychom vyřešili problémy reálného světa. Nunes, Carraher a Schliemann (1993) například zjistili, že brazilští obchodníci rybáři, stavební mistři, tesaři a farmáři jsou schopni vyřešit nejrůznější matematické problémy mnohem lépe než žáci s vyšším vzděláním. Oni však k řešení nepoužívají formální metody vyučované ve škole.
Výsledky dalšího experimentu například dokazují, že potápěči, kteří se učili na souši, si pamatovali o 55 % více toho, co se naučili, když byli testováni na souši, než když byli testováni pod vodou. Když se však učili věci pod vodou, pamatovali si o 35 % více, když byli testováni pod vodou, než když byli testováni na souši (Godden & Baddeley, 1975).
Neschopnosti našich mozků přenášet věci z jednoho kontextu do jiného si ve školách všímáme každý den, viz příklad na začátku.
