Hodnotit projekt, ve kterém je člověk sám zapojen, není jednoduché. Být objektivní je v tomto případě složité. A hodnotit konferenci k projektu, který probíhal skoro až v rodinné atmosféře, je téměř nemožné.
Za sebe zcela nezaujatě a možná trochu sobecky prohlašuji, že závěrečná odborná konference ŠKOLA DOTYKEM živě dopadla skvěle. Prostě skvěle.
Pokud bych měl koordinaci celé akce k něčemu přiblížit, byla to pro nás učitele taková příprava na hospitaci. V běžné hodině učitel učí a soustředí se jen na žáky. A vše je většinou v pořádku. Když ale do třídy vejde někdo další, učitel zpozorní. Začne se chovat nepřirozeně, v rámci třídy se doslova vydává na neprozkoumaná místa a i žáci mají najednou pocit, že jim učitele vyměnili, a proto se i oni začnu chovat jinak. Většinou divně. Ale o tom jsem psát nechtěl, vraťme se k samotné konferenci.
Největší díl času strávíte tedy přípravou. Je to čas, který vnímáte jen vy, a proto jen vy znáte jeho hodnotu. Snažíte se vymyslet způsob, jak jednotlivé události nasměrovat vámi pečlivě vybranou cestou, ale zároveň musíte předpovídat i všechny ostatní možné scénáře, které mohou nastat. A čím blíž je zvýrazněné datum v kalendáři, tím se dny zdají kratší. Taková nepřímá úměrnost v praxi.
A když přijde den samotné konference, vše uběhne tak rychle, že se stejně musíte podívat na videozáznam, abyste zjistili, jaká ta konference vlastně byla. A už jsem vám říkal, že byla skvělá?
Učitelé projektu Škola dotykem ukázali ostatním učitelům a odborné veřejnosti jaké jsou možnosti využití dotykových technologií ve výuce, zástupci ministerstva školství prezentovali dlouhodobou strategii digitalizace českých škol, zahraniční hosté ukázali, jak probíhá digitalizace v ostatních zemích a nakonec se všichni sešli na ukázkových hodinách v tabletové třídě. Elementary, my dear Watson. Ne? Tak se alespoň podívejte na krátký sestřih a fotografie. A bude toho víc. Mnohem víc.
