Počet absolventů univerzit u nás v posledních letech mírně klesá, svůj dosavadní vrchol si Česká republika zažila v roce 2012, kdy byl jejich počet dle údajů MŠMT 85 852, kdežto v roce 2017 to bylo 63 783.
Z nějakého důvodu se u nás stále drží obsese tituly, zároveň ale určitá část společnosti pohrdá elitami a význam titulu postupně degeneruje (pozn. titul ? elita). Vysoká škola má ale dle mého názoru ještě i jinou roli, než vypustit do světa dalšího titulem ověnčeného jedince. A je to role patrná primárně ve spojení s těmi studenty, kteří jedou klasickou linku mateřská, základní, střední a vysoká škola. Popřípadě i ty, kteří si mezi střední a vysokou vezmou tzv. gap year.
Čas strávený na vysoké škole je velmi specifický. Nelze ho dost dobře popsat, vždy záleží na zájmech každého studenta, ale určité prvky má společné. Je to etapa poznávání nových lidí v období téměř absolutní bezstarostnosti. Naučíte se žít s dvackou na den, abyste si večer mohli koupit cigarety a pět piv, protože s kolegy nutně potřebujete diskutovat význam díla Ferdinanda de Saussure nebo smysl doplňku vyjádřeného číslovkou. Konfrontujete své názory se studenty jiných oborů a také pedagogy, aktivně se zapojujete do fungování studentských organizací, trávíte čas v knihovně, studovně, na přednáškách a seminářích, informace se na vás hrnou ze všech stran a vy se snažíte si je buď zapamatovat, nebo alespoň logicky třídit dle důležitosti. Nakonec odcházíte s pocitem, že nic nevíte. Je tomu ale přesně naopak, právě jste prožili jedno z nejdůležitějších období vašeho života, které vás neuvěřitelným způsobem formovalo. Je to stádium na hranici studia a práce. A mimochodem, i studium samotné si s sebou stále nese punc jisté výjimečnosti.
Ale když budeme mít další tisíce vysokoškolsky vzdělaných lidí, kdo bude zastávat manuální práci? Mám ve svém okolí několik absolventů, kteří se živí manuálně, nebo to v budoucnu plánují. Konkrétně mám například budoucího malíře pokojů. Krásné zaměstnání.
Zároveň si uvědomuju čísla, která v jedné rozpravě prezentoval Tomáš Sedláček. Pro 10 absolventů Ph.D. je k dispozici 1 místo, člověk se základním nebo středním vzděláním má k dispozici 10 pracovních nabídek. Doktorandi a vyučující na vysokých školách jsou potřeba. Učitelé kriticky chybí na všech stupních a za chvíli nebude mít kdo učit budoucí učitele nebo třeba lékaře.
Jak jsou na tom s absolventy zahraniční země? Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob ve věku 25–34 let: Litva (55,6 %), Lucembursko (51,3 %), Švýcarsko (50,1 %), Island (47,6 %). Česká republika je na 33,8 %, za námi je kupříkladu Německo (31,3 %), Itálie (26,9 %) nebo Rumunsko (25,6 %).
Chtějme proto více studentů vysokých škol, chtějme více absolventů, chtějme větší rozhled, chtějme opravdové elity, větší vzdělanost a menší zabedněnost.
PS: Doplněk vyjádřen číslovkou se nachází ve větě: Paní učitelka přinesla sešity tři.
