Včera jsem v masně slyšel dva středoškolské studenty, kterak si u paní za pultem objednávají v prapodivných hausnumerech a nešikovných jednotkách kus uzeniny.
Já jsem velmi pro snížení objemu učiva, kvalitní a transparentní revizi RVP, využívaní moderních technologií, inovativních prvků a efektivních nástrojů ve výuce, celoživotní vzdělávání, rozvoj kritického, analytického a informačního myšlení, mediální výchovu, spolupráci či individualizaci nebo pro rozvíjení talentu a kreativity, trénování prezentačních dovedností, praktickou výuku cizích jazyků atd. apod.
Všechny tyhle změny jsou fajn. Jenže, například ohledně zmíněného objemu učiva, každý z nás má odlišnou představu o tom, co je (ještě) důležité a co by si v případě zájmu měli žáci a studenti dohledat sami. A i z vlastní praxe vím, že učitelé mají takovou zvláštní vlastnost: považujeme svůj předmět za ten zcela nedůležitější a snažíme se do každé hodiny nacpat co nejvíce. A myslím, že ani na ne/znalosti jednotek hmotnosti by se ne všichni shodli, ačkoliv to jednoho pořádně tahá za uši.
Každopádně, pozitivní by mohlo být, že ti mladí pánové se jednotky naučí prakticky přímo v terénu a příště už budou vědět.
PS: Já učil angličtinu a ta nejdůležitějším předmětem prostě je.
