Člověk, který si nestěžuje, je podezřelý. Nikdo si nepřipustí jeho optimistický pohled na svět a radost ze života, které ho k tomu vedou. Určitě si nakradl nebo co. Opatrně s ním a po straně ho pomluvit.
Měl jsem to po většinu života u řady lidí dost špatný. Mám takovou blbou vlastnost: nestěžuju si.
Pro většinu Čechů je důležité stěžovat si a naříkat. Když je trochu proklepnete, zjistíte, že na tom nejsou zase až tak špatně. Netvrdím, že taková samoživitelka z okolí Bruntálu nemá důvod ke stížnostem. Ale i v relativně bohatém regionu potkávám dobře oblečené lidi se slušným platem, bytem v paneláku a oktávií před domem. A zbude jim i na krabičku cigaret a pět lahváčů každý den. Na dovolenou na Sumatře to ovšem není. Není ani na nákup knížky, ale to je otázka priorit. Tihle lidé naříkají na potkání. Na ulici, v hospodě, na internetových diskusích. Ve volbách to hodí těm, co jim slíbí tu Sumatru. A po volbách budou mít zas na koho nadávat a litovat se.
Člověk, který si nestěžuje, je podezřelý. Nikdo si nepřipustí jeho optimistický pohled na svět a radost ze života, které ho k tomu vedou. Určitě si nakradl nebo co. Opatrně s ním a po straně ho pomluvit.
Většina Čechů se odsoudila k celoživotnímu stěžování si a nasranosti. Tak cestují životem směrem k důchodu, kde to bude se stěžováním ještě mnohem vydatnější. Ta optimistická menšina si žije mnohem radostněji, i když má třeba menší plat než zapšklý soused.
Tak se na mě nezlobte, že si nestěžuju. A kdyby vám to moc vadilo, tak já na něco přijdu. Třeba to hnusný letošní počasí!
