Londýnské výletování (5) Kde se skvěle najíst a kam vyrazit na nákupy.

Poslední, nejdelší, díl našeho londýnského výletování se bude věnovat tomu nejlepšímu, proč do Londýna vlastně jet a to pochopitelně jídlu. Kromě toho, projdeme i pár obchodů a míst, která se nepodařilo nikam jinam zařadit.

Nebudeme si nic nalhávat. Hlavní důvod, proč tak rádi jezdíme do Londýna, je především jídlo. Naše klasická hláška je, že „jezdíme do Londýna na knedlíčky“. Tedy, abyste tomu správně rozuměli, jezdíme sem na Dim Sum, protože v Praze prostě nic srovnatelného neseženete. Co přesně znamená výraz Dim Sum, vysvětlím za chvilku, nebojte. Velmi často slýchám, že je jídlo v Londýně nekřesťansky drahé, protože „přece nedám za rybu s hranolkama čtyři stovky, nésu Rothschild“. Tento přístup mi přijde strašně smutný. Asi je to tím, že my Češi jsme ještě pořád trochu ten nechvalně proslulý řízkový národ, co má pocit, že každá uškudlená koruna se počítá i na dovolené a lepší vlastní zásoby z domova, než cizácká drahota. Jestli vám ale mohu doporučit, vykašlete se na to, přestaňte těch pár dnů, přepočítávat libry na koruny a uvidíte, že si přivezete daleko barvitější a voňavější zážitky a pochopitelně i spokojenější bříška. 

Cupcakes. Děsivě dobrá záležitost. Nejhorší je si vybrat.

Obecně se o britské kuchyni někdy říká, že nestojí za moc a proto se leckdo může ptát, proč vlastně jezdíme za gastronomickými zážitky zrovna do Británie. Londýn je ale svět sám pro sebe a kromě toho, i ta poněkud opovrhovaná britská kuchyně, nám tu v drtivé většině případů moc chutnala. Jestli není Londýn světovou gastronomickou metropolí číslo jedna, tak je minimálně v první trojce a je to prostě znát na každém kroku. Najdete zde naprosto všechny restaurace, které si jenom dokážete představit a v drtivé většině těch národních, zde vaří pochopitelně pouze originální kuchaři. Pro nás je to stále tak trochu sci-fi, ale tady prostě platí, že v čínské restauraci vaří Číňané, v italské Italové, v íránské Íránci a tak dále.

Čínské, plněné knedlíčky jsou zcela samostatná disciplína. Existuje nekonečné množství druhů a jsou opravdu jedinečné.

Osobně jsem z Prahy zvyklý, že například čínské restaurace u nás provozují téměř výhradně Vietnamci, protože pravých Číňanů v Praze zase tolik není. Tady je to naopak. Je zde spousty Číňanů a Vietnamci jsou v jasné menšině. Proto jsou zde vietnamské restaurace poněkud raritní. Ale není to jenom o asijských chutích, je to globální všudypřítomné gastronomické food porno a garantuji vám, že na to, abyste si vymysleli restauraci nebo bistro, které byste v Londýně snad nenašli, nemáte zkrátka dost fantazie. Bez urážky. Dovolte mi tedy, abych vás vzal na krátký výlet po místech, které snad uspokojí vaše chuťové buňky.

Borough Market

Začneme hezky v poklidu na menším trhu Borough Market, který najdete hned vedle London Bridge. Tento trh můžete navštívit například spolu s návštěvou mrakodrapu Shard nebo když půjdete z Tate Modern k Tower Bridge, kdy to budete mít krásně po cestě. Většina trhu je zde schovaná pod železniční křižovatkou a kromě stánků s hotovými pokrmy zde najdete i spoustu stánků s potravinami, ovocem a zeleninou a dalšími produkty. Dnes již původní budova tržnice zdaleka nestačí a tak některé stánky naleznete i v přilehlém okolí.

Na Borough marketu najdete opravdu všechno. Tento stánek například nabízel čerstvé houby.

Nebojte se, že byste netrefili. Pokud se totiž budete okolo Borough Market pohybovat v čase okolo oběda, už ve značné vzdálenosti budete potkávat desítky kravaťáků a sekretářek, jak si nesou v krabičce oběd, aby si ho vychutnali na některé z přilehlých laviček nebo na nábřeží Temže. Pak tedy stačí jít proti proudu davu a ve finále po čichu. Borough Market totiž, vzhledem ke své poloze uprostřed kancelářských budov, slouží místním úředníkům jako taková závodní jídelna. Tedy, upřímně, dost jím to závidím. Já si ze zdejších několika návštěv pamatuji především skvělé těstoviny se sýrovou omáčkou, jejichž styl přípravy ten Ital ve mě zcela zavrhoval, ale které byly prostě božské. Velká porce za šest liber, to je podle mě dost za lidovku.

Southbank Food Market

Kousek od nádraží Waterloo, hned za Royal Festival Hall, najdete něco, co se vzhledově a uspořádáním hodně podobá našim farmářským trhům. Všude tu najdete klasické čtvercové stany a tím tak podobnost končí. My jsme tu vždy našli hodně národních kuchyní, mezi nimi třeba i francouzskou, tyrolskou, maďarskou, perskou a další, vše ve špičkové street food kvalitě.

Takový obyčejný banán v čokoládě.

Dodnes si pamatuji francouzské kluky, kteří tu na grilu dodělávali konfitovaná kachní stehna, aby je potom servírovali s karamelizovanou červenou cibulí v bagelové housce jako opulentní burger. Bratru za osm liber, ale zážitek to byl mimořádný.

Eat + Pret a Manger a další rychlá bistra...

Když jsem byl v Londýně poprvé, někdy v roce 1992, byl pro nás velký hit britský McDonald's a jeho tehdejší nabídka, která se dost zásadně lišila od té pražské. Dnes je ale mekáč už naprosto out a proto, pokud se potřebujete při vašich toulkách Londýnem rychle občerstvit, zajděte do některého z desítek bister, z nichž nejvíce zastoupené jsou Pret a Manger nebo Eat (dnes již bohužel neexistující).

Sortiment EAT a Pret a Manger se hodně podobal. EAT už dnes bohužel neexistuje a většinu jeho bister převzal právě jeho konkurent.

Oba dva řetězce jsou si v mnohém podobné a obě značky provozují desítky bister po celém Londýně, takže na ně narazíte doslova na každém rohu. My jsme si je vyloženě zamilovali, protože nás několikrát zachránili od smrti hladem, několikrát od umrznutí a minimálně jednou, díky čistým záchodům, od menšího debaklu.

V Pret a Manger, což je mimochodem britská firma, dělají skvělé kafe. Zapomeňte na Starbucks nebo Costu.

Sortiment, který zde dostanete je v obou případech skoro stejný nebo alespoň mě to prostě dost splývalo. Jedná se o nejrůznější variace skvělých sendvičů, plněných baget (ne, to nejsou ty stejné, co dostanete u nás na benzínce), ale i sladkých dezertů, koláčů, salátů a ovoce. V každém bistru také mají něco jako polévku dne, případně dvě jídla, jedno masové a jedno vegetariánské. Všechno dostanete do papírových obalů a pokud si ulovíte místo, můžete si to tu i v klidu sníst. Spousta Londýňanů využívá tato bistra i jako dočasné kanceláře, protože tu mají wifi zdarma, takže ulovit místo, může být v některých případech dost problematické. Za nás můžeme rozhodně doporučit skvělý dezert Red Velvet, který prostě nemá chybu.

Five Guys

Už ze zásady nemám moc rád profláknuté věci, o kterých každý hodně mluví a píše a hlavně nešetří nekritickým nadšením. Já vím, je to trochu schizofrenní, když sám píšu blog o Londýnu, ale prostě si rád objevuji věci sám a po svém. Síť restaurací Five Guys se v jednu dobu stala hitem českých youtuberů a tak bylo jasné, že bez návštěvy tohohle podniku nemůžeme dál žít. Jak se o něčem mluví na českém Youtube, většinou to pro mě znamená okamžitý a nemilosrdný přesun na černou listinu, ale nakonec jsem se nechal ukecat a musím říct, že na tom konceptu něco je.

Burger od Five Guys není nic převratného, ale ty hranolky a celý koncept je fakt dobrý.

Na to, že je to vlastně fastfoodový řetězec, je burger hodně dobrý, ale není to nic, z čeho bych nemohl spát. Můžete si ho víceméně poskládat sami a obsluze pak řeknete, jak to chcete. Co je zajímavější je opravdu obří porce hranolek, doplněná o směs koření a vybrané omáčky, které jsou fakt super. Navíc tu mají klasicky neomezený automat na pití, kde mají suverénně největší výběr postmixů, které jsem kdy kde viděl. Valinková cola, limetková cola, višňová cola, variace na Sprite nebo na Fantu a dalších asi 30 variant. Navíc si tu můžete nabrat zdarma a bez omezení do misky neloupané buráky, abyste měli co chroupat, než vyřídí vaší objednávku. Za mě dost dobrá volba.

Camden Market

Camden Market se nachází uprostřed čtvrti Camden a rozkládá se na sever od zdymadla Camden Lock na kanálu Regent's Canal. Camden Market je nezpochybnitelnou mekkou všech milovníků street food a kdo tohle skvělé místo nenavštívil, jako by v Londýně ani nebyl. To, co zde najdete vás, pokud jste milovníci jídla, poznamená na zbytek života a rozhodně to bude jedna z věcí, kvůli které se budete chtít do Londýna ještě někdy vrátit. Nerozporuji, že asi dokážete najít jednotlivá jídla někde jinde na světě ve srovnatelné nebo lepší kvalitě, ale tady jde o tu výjimečnou rozmanitost, koncentrovanou na jednom místě.

Ikonicky nápis na mostě a víte, že jste na místě.

Camden Market není jenom street food, ale jedná se o obrovský trh s velkým množstvím nezávislých a alternativních prodejců, někde tak trochu blešák, jinde trochu antikvariát, vedle módní butik a naproti prodejce albánské keramiky. Courat se zde dá i půl dne a utratit se tady dá tolik, že jediným vaším limitem bude váha vašeho kufru při odbavení zpátečního letu. Jídelní stánky jsou umístěné všude v areálu, ale hlavní centra jídla najdete hned vedle zdymadla a pak na druhé straně trhu, směrem ke stanici Chalk Farm.

Z Camden market jezdí také výletní čluny po kanálu do oblasti, která se jmenuje Malé Benátky a nachází se u nádraží Paddington.

Nechci vám kazit radost z objevování a nejlepší mojí radou je, abyste si to tu celé prošli sami, ale přesto vás na několik stálých stánků upozorním. Hned u zdymadla je chlapík, který připravuje skvělé těstoviny, které pro vás ihned po uvaření zamíchá v obrovském bochníku parmezánu, čímž se sýr postupně na horké těstoviny nabaluje a výsledek je prostě božský. Na druhém rohu tohoto náměstíčka pak prodávají skvělé wrapy (tedy maso zabalené do placky) v neuvěřitelných variacích, které nás naprosto uchvátily. Hned naproti prodávají výborné cup cakes a když jsme tam byli naposledy, bylo vtipné, že je prodávala nějaká česká slečna. Svět je prostě malý a Londýn dá šanci každému.

Většina stánků má svá jídla vystavená, abyste věděli, do čeho jdete.

Pokud se ponoříte do úzkých uliček, které vedou do centra trhu, tak hned zkraje nevyhnutelně dorazíte k „asijské“ křižovatce, jak jsme si tento koutek interně pojmenovali. Prodejci z několika protilehlých pultů, plných jídla, tu nabízejí indické, čínské a thajské jídlo, který vám ochotně dají ochutnat. Respektive, oni vám ty ochutnávky doslova cpou. Dokonce nás napadlo, že nějaký shánčlivý Čech by se zde dokázal najíst jenom tím, že by postupně obešel všechny stánky a všude ochutnal. Snad se to tu ještě nikdy nestalo a snad ani nestane.

I tady dostanete skvělou pizzu, pečenou pochopitelně v peci na dřevo. Jak jinak.

Nám v této části asi nejvíc chutná u Thajců, kde nabízejí v podstatě jenom malé kousky masa, smaženého v těstíčku, ke kterým dostanete rýži nebo nudle a několik druhů omáček. Takhle to zní až banálně, ale je to tak děsně dobré, že si pravidelně říkáme, že do toho snad musejí dávat nějaké drogy. A hlavně, krabička stojí pět liber. Doporučuji si to dát napůl, jinak si už nic dalšího nevychutnáte a to by byla škoda. Obecně je potřeba říct, že v Camden Market se najíte za docela příznivé ceny, které jsou často nižší, než třeba ceny, za které seženete jídlo v Praze na různých farmářských trzích. Tolik jenom k té zdejší drahotě.

Na druhé straně Camden Market, směrem k Chalk Farm, najdete další náměstíčko, kde se dá doslova přejíst k smrti. Kromě stánků je tu i spousta kamenných restaurací, takže výběr je prakticky nekonečný. My jsme tu byli opravdu mockrát, ale stále máme pocit, že jsme tu vlastně nic neochutnali a že to příště musíme určitě napravit. Z kamenných restaurací musím doporučit skvělou rybí restauraci, která se nachází na rohu, hned za zády Amy Winehouse, jejíž socha tu stojí odlitá z bronzu. Dostanete zde nejlepší Fish & Chips, úžasné plody moře a k tomu výborné pivo, to všechno za překvapivě nízké ceny. Když jsme zde ale byli naposledy (listopad 2018), byla restaurace zavřená a stěhovala se přes uličku na druhou stranu, což mě přivádí ještě k jednomu zjištění na které byste měli být připraveni. Camden Market je obrovský živý organismus, který se pochopitelně neustále mění a vyvíjí. Proto si nemůžete být nikdy zcela jisti, že obchod, stánek nebo restauraci, které jste zde navštívili včera, tady najdete i dnes. Jestli si tedy chcete něco koupit nebo něco ochutnat, neříkejte si nikdy, že to  necháte na příště. Žádné příště už tady být nemusí.

China Town

Pokud chcete navštívit skutečnou čínskou čtvrť a nechce se vám přitom opouštět Evropu, je pro vás Londýn jediná šance. Možná namítnete, že i v Praze máme například Sapu nebo, že třeba Prato, město vedle Florencie, je prakticky celé čínské, ale to prostě není to samé. Kromě toho, londýnský China Town má jednu zásadní výhodu - leží v samém centru Londýna na jižním okraji proslulé čtvrti Soho. China Town, který zde začal postupně vznikat od roku 1950 zahrnuje v podstatě 4 ulice a v současné době se pomalu rozrůstá stále více na sever. 

Londýnská čínská čtvrť je především o jídle a o ničem jiném. Jestli chcete ochutnat skutečnou „čínu“, jste na správném místě. Jasně, ani tady se nevyhnete některým restauracím, které jsou tak trochu pasti na turisty, ale protože je čínská čtvrť opravdu v centru a v okolí je spousta firem a úřadů, chodí sem každý den na jídlo většinou místní. Žádná restaurace si tak nedovolí jít s kvalitou jídla dolů nebo nějak zásadně napálit ceny. 

Čínská čtvrť s ikonickou vstupní bránou a nezbytnými lampionky, které se vznášejí nad ulicí.

Největší místní trháky jsou, bez diskuze, Dim Sum a Pekingská kachna. Dim Sum jsou malé kousky jídla, nejčastěji plněné knedlíčky, ale také kousky žebírek, smažených krevet nebo různých plněných kuliček a podávají se nejčastěji od rána do brzkého odpoledně. Některé restaurace večer Dim Sum vůbec nepodávají a pokud ano, tak pouze v omezené míře. Jde totiž o to, že na Dim Sum musíte mít speciální směnu, která vám ty stovky knedlíčků bude ručně dělat a pokud byste je podávali celý den, museli byste zaplatit směny dvě. Pro návštěvu některé z místních restaurací si proto zvolte správný čas, pokud jsou Dim Sum právě tím, co toužíte ochutnat. Někdo přirovnává Dim Sum k takovým čínským tapas a za nás je to určitě to nejlepší, co vám můžeme doporučit. Nejčastěji se pochopitelně nabízejí desítky druhů nejrůznějších plněných knedlíčků v klasickém tenkém, rýžovém nebo kynutém těstíčku a dopředu vás varuji, že závislost na nich, vzniká opravdu rychle.

Pokud mám doporučit konkrétní restauraci, tak je to rozhodně Dumplings' Legend, kterou najdete asi uprostřed Gerrard Street a kterou navštěvuje i následník trůnu (dnes již král), Princ Charles (tedy minimálně dvakrát tu byl). Občas se stává, že stojí před restaurací menší fronta několika lidí, zejména, pokud se jedná o nějakou hodně exponovanou hodinu. Nenechte se ale odradit, protože restaurace zde disponují neuvěřitelným počtem míst a fluktuace hostů je velká. Většinou tedy čekáte maximálně 15 minut a věřte, že se to vyplatí. Fronta totiž bude určitě všude a vy byste mohli skončit jako šílení schizofrenici, pobíhající od dveří ke dveřím, abyste nakonec zemřeli hlady.

Dim sum se dělají před zraky hostů a celý proces je taková malá manufaktura. Hlavně jim to jde strašně rychle od ruky.

Chci upozornit ještě na poněkud zvláštní způsob objednávání, speciálně, pokud jdete na zmiňované Dim Sum. Bývá to tak, že každý host nebo celý stůl dostane zpravidla jeden list papíru se všemi vypsanými druhy a variantami Dim Sum a k tomu tužku, kterou u každé položky napíše číslo, které představuje počet porcí. Na tomto místě bych chtěl, hlavně na základě vlastních zkušeností, upozornit, že velká většina porcí, představuje větší počet knedlíčků, než pouze jeden. U malých jsme to předpokládali, ale u velkých nás to opravdu napoprvé zaskočilo. Zejména, když někde nejsou u všech variant napsané počty kusů, ale tato informace je napsaná malým písmem na začátku dané sekce. Je to takové pozitivní matení zákazníka, když jste nakonec příjemně překvapení, že to vlastně není tak drahé, ale na druhou stranu jste frustrovaní, že to nikdy nedokážete sníst.

Londýnské puby

V Londýně pochopitelně nejsou jenom čínské, arabské, italské a další zahraniční restaurace, ale také pravé anglické puby, které se určitě nebojte navštívit. Návštěva takové pravé anglické hospody může na první pohled vypadat poněkud složitě, ale všechno se dá zvládnou, i když třeba nejste jazykově vybaveni na úrovni rodilého mluvčího. Je téměř pravidlem, že skoro všechny místní puby, působí dojmem permanentní narvanosti a to prakticky po celý den (a to prej, že Češi děsně lejou). Prvním úkolem tedy je, urvat někde volný stůl. I když to tak nemusí hned vypadat, většinou se alespoň jeden stůl někde najde nebo se nestyďte k někomu přisednout. Zde je to naprosto běžné, ale zdvořilost na prvním místě, takže je naprosto nutné se nejprve dotázat, zda můžete přisednout, ať nejste za vidláky z východu. Pokud jste v opačné situaci, je naopak slušné, volné místo u stolu poskytnout příchozím.

Klasické jídlo z britského pubu je překvapivě velmi chutné.

V anglických hospodách se tradičně objednává na baru, což je asi proto, že obsluha při tom návalu nemůže mít přehled o tom, jestli někdo neodchází bez placení. Existují i výjimky, ale s nimi spíš nepočítejte. Poté, co tedy ulovíte volný stůl, je dobré vyslat jednoho vyslance na bar, aby objednal a zaplatil kompletní objednávku. Z toho také pramení zdejší zvyk, že vždy pouze jeden člen společnosti platí celou rundu a příště se role vymění. Ono to má svoji logiku, kdyby totiž na bar chodil každý zvlášť, byli by na baru všichni a nikdy by se na vás nedostalo. Jedinou pozitivní věcí je, že objednávku vám potom už ke stolu donesou. Zpravidla vás na baru vybaví vlaječkou nebo vařečkou s číslem a tak obsluha ví, komu co patří.

I když většina klasických hospod vypadá opravdu velmi starobyle, jedná se často o hospody, patřící pod nějaký restaurační řetězec. Může se vám tedy stát, že dostanete podobné menu, jako v restauraci na druhém konci města, která ale spadá pod stejnou firmu.

Dobrá hospoda na vyzkoušení je už dříve zmiňovaná Museum Tavern, která leží hned u Britského muzea. Mají zde několik skvělých degustačních menu s britskými klasikami a třeba i vás překvapí obsluha, která na nás spustila pěkně jadrně: „Tak čo si dáte k jedlu vážený?“. Jenom nevím, kdo jim tu po tom Brexitu v té hospodě bude obsluhovat, až všechny ty „kluky z východu“ pošlou domů. Hned kousek vedle je ještě jedna dobrá hospoda, která se jmenuje Plough a která je ještě více rustikální. Zde se obsluhuje pouze na baru, ale roastbeef s yorkshirským pudinkem byl fajn. Jinak pochopitelně neváhejte a navštivte jakoukoliv místní putyku, která bude vypadat dostatečně rustikálně. My jsme jich prošli několik a nikdy jsme nebyli zklamaní.

Covent Garden

Covent Garden je prostě jedno z míst, které musíte navštívit.

Pojmenování Covent Garden se dnes prakticky používá jak pro tuto původní část Londýna, tak konkrétně pro krásnou historickou tržnici, ale také pro královskou operu. Je to podobné, jako, když jdete v Praze na představení do karlínského hudebního divadla, tak taky často řeknete, že jdete na Carmen do Karlína (to jenom na vysvětlenou). Návštěvu tržnice v Covent Garden byste rozhodně neměli vynechat, protože je to zase úplně jiný Londýn, než třeba China Town nebo Camden. Speciálně doporučuji návštěvu blešího trhu, který se nachází hned vedle staré a krásně zrekonstruované budovy tržnice. Pokud potřebujete koupit nějaké kvalitní cetky jako dárky domů a nestihli jste to v Camdenu, je to tady jasná volba. I zde najdete stánky s jídlem a několik bister a restaurací, ale sem se chodí spíš za atmosférou viktoriánské Anglie a korzovat po bulváru. Kromě toho můžete, hned v prostoru náměstíčka na Covent Garden, navštívit i  muzeum dopravy a kousek vedle muzeum Jamese Bonda.

Kam na nákupy

Nesnáším nakupování, ostatně asi jako drtivá většina chlapů. Nesnáším nakupování v Čechách a tím spíš ho nesnáším v zahraničí, ale uznávám, že občas se něco malého koupit vyplatí. Následující slova prosím berte z pohledu muže, který ví, že je občas nutné zajít do obchodu, ale strašně u toho trpí a radši by šel k zubaři, než do Primarku.

Primark,  Lush, TKmaxx, Boots a další. Tohle je jenom základní výčet obchodů, do kterých bude vaše partnerka v Londýně naprosto určitě chtít jít, takže je potřeba se s tím nějak poprat. Hlavní nákupní zóna, je bezesporu Oxford Street. Tato, asi dva kilometry dlouhá, nákupní tepna vede od Marble Arch, kde najdete jeden Primark (z pohledu Domči ten horší), až k zastávce metra Tottenham Court Road, kde je druhý Primark (ten lepší). Mezi tím najdete dva kilometry čirého konzumního šílenství, které si na slabších jedincích vybírá svoji daň. Opravdu se mi jednou stalo, že se mi udělalo lehce nevolno, když jsem byl z přeplněné ulice zavlečen do prodejny Lush, který voní a vypadá jako alchymistická dílna a ze které ženy, z pro mě nepochopitelného důvodu, propadají nekontrolovanému šílenství. Koncentrace výparů tam ale byla tak vysoká, že jsem dostal solidní astmatický záchvat, ačkoliv nejsem astmatik.

Mužská „střídačka“.

Samotné peklo na zemi je pochopitelně Primark. V Londýně to v Primarku vypadá jako totální oslava anarchie a chaosu. Zcela zhypnotizované ženy pobíhají mezi regály a všechny mají v očích naprosto nepřítomný výraz, který zřejmě znamená, že veškeré mozkové kapacity mají využity pro nákupní mód.  Všude se přitom válí zboží, které se z různých důvodů nějak přemístilo z věšáků a regálů na zem. Ve výtahu jsem tady třeba potkal kluka, který si pro sebe mumlal: „nechápu, co jsem tady tu hodinu dělal, takové plýtvání časem, to je strašné“. Ti méně zkušení muži jsou zde využiti jako nosiči, případně jako dočasné věšáky a ti zkušenější míří na „střídačku“. Ano, skutečně zde existuje něco, jako odkladiště odložených mužů, kteří si zde mohou dát občerstvení a u stolků nebo na pohovkách čekat, až jim jejich ženy zruinují kartu. Tady mě strašně potěšila chlapská sounáležitost, kdy jsem, marně hledaje volné místo, uviděl jiného odloženého muže, který na mě spiklenecky mrknul, posunul se na lavici kus stranou, čímž mi uvolnil místo, a povídá: „Vítej v klubu...“

A protože nechci končit takhle ofenzivně vůči té lepší polovině lidstva, tak chci především poděkovat všem, kdo jste to dočetli až sem. Pevně doufám, že se vám můj blog o Londýnu líbil a že se třeba někdy, někde, ale nejlépe přímo v Londýně, potkáme.