Italské výletování (1) Riviéra Amalfi

Riviéra, pojmenovaná podle města Amalfi je jednou z nejkrásnějších, ale také nejfrekventovanějších oblastí Itálie. Pokusím se nastínit svůj pohled na to, jak si toto nádherné místo užít a přitom přežít ve zdraví.

Co to je? Kde to je? A proč to mám chtít vidět?

Amalfské pobřeží (Costiera amalfitana) nebo chcete-li riviéra je pás pobřeží, který se táhne mezi městy Salerno a Sorento a nejdete ho asi třicet kilometrů na jih od Neapole. Je to vlastně pevninský výběžek, který vytváří neapolský záliv a na jehož konci je ostrov Capri. Proč byste tam vlastně měli chtít jezdit? Protože je to opravdu jedna z nejkrásnějších částí Itálie. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že i jedna z nejdražších a také nejvíce navštěvovaných. No, nakonec celá oblast je v UNESCO, což je pro mnoho turistů jasná značka kvality.

Amalfi z dronu.

Je to také oblast, kde se tradičně pěstují citrusy a rajčata a kde je velmi rozšířená výroba keramiky. Keramické dílny i krámky najdete doslova všude. Dalším lákadlem je pochopitelně jídlo, které je zde opravdu skvělé a pokud se vyhnete pastem na turisty, tak není ani nějak zásadně drahé. Ale rozhodně to stojí za to a pokud se sem vydáte, bude to zážitek, na který budete rádi vzpomínat celý život.

Jedním z hlavních artiklů v okolí Amalfi je ručně vyráběná a malovaná keramiky.

Jak se tam dostat?

Amalfi je daleko. Opravdu daleko. Z Prahy do Salerna je to odhadem asi 1600 km. Z Čech se tam dá sice dojet autem na jeden zátah pouze po dálnici, ale druhý den budete vypadat  jako zombie. Takže, pokud autem, tak to vzít se zastávkou někde v Toskánsku nebo v okolí Bologni. Druhou možností je letadlo do Neapole a tady si půjčit auto nebo motorku. Na tomto místě je potřeba si uvědomit, že v Itálii se hodně mění ceny podle místa a podle turistického zájmu. Amalfi je velmi turisticky zajímavé místo a proto je veškerý s turismem spojený servis, neuvěřitelně cenově přestřelený. Ale jako vážně hodně. Jestliže si třeba v Řecku půjčíte velký skůtr za 35 EUR na den, tak v okolí Amalfi zaplatíte za stejný skůtr klidně 80 EUR. Pokud si ale půjčíte auto třeba na letišti v Neapoli, klidně se dostanete i na rozumné ceny okolo 60 EUR za den. Na samotnou návštěvu Amalfi se ale rozhodně vyplatí půjčit si právě skůtr nebo motorku, proč, to se pokusím vysvětlit níže.

Další klasikou jsou citróny, jejich speciální, místní odrůda dosahuje velikosti menších melounů a které mají velmi sladkou a intenzivní chuť.

Pro ty, kteří zvolí cestu autem, jenom malá odbočka na téma silniční doprava na jihu Itálie. Na severu Itálie se říká, že pod Římem začíná Afrika. Je to sice trochu xenofobní stereotyp, ale v oblasti dopravy to není daleko od pravdy. Jakmile se začnete blížit k Neapoli, začnou se pravidla silničního provozu stále více rozvolňovat. Osobně zásadně protestuji proti tvrzení, že je tu doprava nebezpečná. To prostě není pravda. Dokonce bych jí neoznačil ani za chaotickou. Má prostě pouze svoje pravidla a jistou míru entropie a volnosti. Zapomeňte tady na všechny instinkty a reflexy, které znáte z Čech. V Itálii se vás na silnici nikdo nepokouší zabít, ani vám nikdo nepotřebuje dokazovat, že je větší macho. Pokud vás někdo problikává na dálnici, je to jenom proto, že prostě normálně spěchá. Většinou to totiž není poslední model BMW se zakomplexovaným primitivem za volantem, ale třeba obyčejná Dacia s paní, která spěchá domů vařit večeři.  Nikdo si tu proto taky nebere nic osobně. Podstatné je, co nejvíce se přizpůsobit. V Itálii jsem najezdil mnoho tisíc kilometrů a osobně se mi tam řídí daleko lépe a bezpečněji, než u nás.

Městečka s malebnými uličkami a zákoutími, na které na riviéře narazíte všude.

Svítí vám na semaforu červená, ale v druhém směru nikdo nejede? No, tak prostě pomalu projedete. To platí hlavně pro skůtry a motorky, kdy je to prakticky pravidlo. Drtivá většina dopravních značek se také bere pouze jako doporučení. Zejména ty, které upravují povolenou rychlost. Pokud například uvidíte někde padesátku, nikdo nepojede padesát, možná tak sedmdesát, ale spíš osmdesát. Ale všichni vědí, že si mají dát pozor. Zásadní rada je - být ve střehu a maximálně splynout s okolním provozem.

Vietri sul Mare, první městečko na trase amalfské riviéry.

Speciální disciplína pak je doprava v samotné Neapoli, která už opravdu může být, pro některé citlivější jedince, poněkud náročnější. Tady platí všechno výše uvedené, ale přidal bych radu - jakmile uvidíte volný prostor, nacpěte se tam. Jinak počítejte s tím, že si vysloužíte zatroubení od ostatních. Ale ani toto troubení si neberte osobně. Pouze jste byli upozorněni, že máte jet a využít volného prostoru. Pokud si chcete Neapol, jako řidič, užít naplno, jeďte natankovat k místní benzínce. Obsluha je na svoji práci hrdá a vykonává jí s pečlivostí mechaniků závodního týmu. Jenom se nenechte znervóznit tím, že při tankování vašeho auta zrovna drží v druhé ruce cigaretu. Neslyšel jsem, že by tam někdy nějaká pumpa vyletěla do vzduchu, takže asi vědí, co dělají.

Kde se ubytovat?

Ubytování v okolí Amalfi je, vzhledem k výše řečenému, opravdu docela peklo. Pokud například v Modeně pořídíte ubytování v krásném, čtyřhvězdičkovém hotelu za 100 EUR za dvojlůžkový pokoj, v okolí Amalfi (nikoliv přímo na riviéře), budete rádi, pokud seženete průměrný, tříhvězdičkový hotel za 150 EUR. Pokud tedy chcete bydlet u moře. Jinak mám pocit, že horní hranice cen prakticky neexistuje. Jsou zde i hotely, kde pořídíte noc za 3000 EUR.

To, co jsem původně považoval za skalku s domečky, se po bližším pohledu ukázalo, jako model biblického Betléma.

Obecně platí, že ubytovávat se přímo na Amalfi, je šílené. Nechci ale vylučovat, že se vám podaří nějaký slušný hotel ve slevě sehnat. Rozhodně to ale nebude jednoduché, případně se bude jednat o hotel na samotě, někde v horách, nad riviérou. Takže kde? Rozhodně doporučuji, ubytovat se mimo amalfské pobřeží. Jedna možnost je jižní předměstí Neapole nebo neapolský záliv, kde si zároveň jednoduše půjčíte auto a vytvoříte si tak základnu pro výlety do okolí. Druhá možnost je dlouhá pláž na jih od Salerna. Tady je docela hodně (relativně) levnějších hotelů, ale tato část pobřeží je hodně velkým protikladem amalfské riviéry. Je to tu hodně „opotřebované“ a takové trochu „schmutzig“.

Jak se po Amalfské riviéře pohybovat?

Relativně jednoduchá otázka, která ale nemá tak snadnou odpověď. Moje rada zní - nejezděte tam autem! Ne, vážně, auto je v těchto místech velmi nepraktické zejména, pokud máte na prohlídku amalfského pobřeží omezený čas. Viděl jsem tam sice i lidi s obytnými vozy, ale mám pocit, že se posunovali rychlostí velbloudí karavany a absolutně nechápu, kde parkovali. Ano, parkování je totiž na amalfské riviéře dnes ten největší problém. A je to také jeden ze zásadních argumentů ve prospěch skůtru - zaparkujete ho daleko jednodušeji, než auto.

Amalfi se dá projet autem, ale musíte být Ital a mít Fiat.

V některých městečkách funguje systém jednosměrného okruhu, který vede skrze křivolaké uličky okolo celého města (často i několik kilometrů). Takže pokud minete nějaké volné místo s vidinou, že „táto, najdeme něco blíž k centru“, tak než se k němu vrátíte zpátky, bude vám to trvat klidně 20 minut popojíždění v koloně podobně smýšlejících turistů, proplétajících se mezi pěšími turisty a motorkami. To volné místo už tam pak ale pochopitelně nebude. Platí proto, že jakmile někde uvidíte volné místo, okamžitě zaparkujte.

Parkování je, prakticky bez výjimky, placené, což poznáte podle modrých čar a značek. Většinou se platí po celý týden, včetně víkendů, přičemž někde v okolí většinou najdete platební automat, který už dnes vždy funguje i na kartu. Jenom nezapomeňte zadat vaši registrační značku. Pokud jste trochu více nad věcí, dá se někde na kratší čas zaparkovat i „na Pražáka“. Jde to hlavně na místech vyznačených pro zastavení linkových autobusů, případně na dobíjecích místech pro elektromobily (kterých je v Itálii zatím docela málo). Pokud hodíte auto na blikačky a nebudete tam parkovat déle, než půl hodiny, nic se většinou nestane.

Nikdy jsem neviděl, že by někdo takto stojící auto pokutoval o nějakém odtahu ani nemluvě. Zapomeňte také na české Městapo. Městská Policie je v Itálii úplně jiná organizace, než ta mafie u nás a má zpravidla velké pochopení. Pokud zastavíte někde, kde je to už opravdu hodně „na prase“ a vidí vás příslušník Polizia Municipale, většinou vás slušně upozorní, že to není vhodné místo, případně vám poradí, kde zaparkovat a to vše s úsměvem a zcela profesionálně. Prostě skutečná služba veřejnosti a ne polointeligentní frustráti, jejichž jediným zájmem je co největší výběr pokut a buzerování řidičů.

Možná i z tohoto okna se díval Richard Wagner, když komponoval své slavné opery.

Skůtr nebo motorku tedy rozhodně daleko lépe zaparkujete, ale pozor, i za jednostopá vozidla se v Itálii dnes parkování platí. I zde zadáváte registrační značku, ale parkovací lístek se v tomto případě nalepí na sedadlo nebo na čelní sklo (je to samolepka). Výhoda motorky na Amalfi nespočívá pouze v lepším parkování, ale v celkovém pohodlí pohybu. Pokud někde bude stát kolona aut, prostě jí objeďte. Navíc, amalfská riviéra je nádherná, 50 kilometrů dlouhá špageta, hozená, v podobě krásné silnice, na skalnaté pobřeží, kde si užijete úžasnou projížďku a stovky zatáček.

Keramika a ještě jednou keramika. Pokud máte tento styl rádi, utratíte tady celé jmění.

Chci ale upozornit na jednu podstatnou věc. Pokud pojedete ve směru od Salerna, budete mít zprvu pocit, že je silnice relativně široká a zatáček není moc. To většinou ukolébá nadšence, kteří navzdory upozornění zvolili auto. Jak ale jedete dál na západ, silnice bude stále užší a užší a zatáček bude přibývat. Jakmile se dostanete až do oblasti Positana, budete mít už pocit, že zatáčky projíždíte celý život a navíc to budete muset projet i zpátky. Navíc, na úzké silnici často potkáváte místní autobusy a tak musíte čekat, abyste se vyhnuli, což není vždy zcela jednoduché. Podle mého odhadu je tak přeprava na motorce v oblasti Amalfi asi dvakrát rychlejší, než přeprava autem. Jinak řečeno, na skůtru zvládnete projet Amalfi za den nebo dva, autem budete potřebovat spíš dva až tři dny.

Rozpálené Amalfi.

Je ale potřeba zmínit ještě jednu podstatnou možnost, jak se mezi městy na riviéře přepravovat a to je doprava po vodě. Mezi jednotlivými městy totiž jezdí něco, jako místní lodní hromadná doprava, přičemž ale musíte zvolit správnou loď, která zastavuje zrovna na místě, které potřebujete. Jízdenka na jeden přejezd se dá pořídit už od 5 EUR, což není moc. Vyhledání jednotlivých spojů nechám, s dovolením, na vás, ale všechny podstatné informace naleznete na webu LiveSalerno. Lodě pak zajíždějí i na Capri a končí jak v Salernu, tak i v Neapoli.

Vietri sul Mare

Pokud pojedete od Salerna je Vietri sul Mare první na řadě. Tady vlastně teprve začíná Costiera Amalfitana. Městečko se skládá ze dvou částí - horní, kde je spousta křivolakých uliček, plných restaurací a obchodů, převážně s keramikou a spodní, kde je přístup k plážím. Vietri sul Mare je opravdu krásné a malebné městečko, které vám nabídne především neuvěřitelný výběr keramiky. Osobně si myslím, že pokud si máte někde koupit keramiku, tak rozhodně tady. Nejvíc obchodů najdete v horní části, ale nekupujte hned u křižovatky, vedle parkoviště, raději se ponořte do hloubi křivolakých uliček. Se vzdáleností od parkoviště, totiž ceny výrazně klesají. 

Vincenzo ve svém krámku.

Pokud mohu doporučit jeden konkrétní obchod, byl by to určitě Ceramica Pasqualle Avallone. Tento obchod má ale dvě provozovny - jednu právě hned vedle horního parkoviště. Pokud ale chcete nakoupit levněji a stejně kvalitně, pokračujte uličkou Corso Umberto I. a naproti restauraci Da Nando, narazíte na malé dveře a schody, vedoucí do podzemí. Tady vás přivítá neuvěřitelně vitální osmdesátník, pan Vincenzo a setkání s ním byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Pan Enzo je nejenom výborný obchodník, ale má i velký smysl pro humor. Pokud se s ním dáte do řeči, určitě ho to potěší a třeba vám dá množstevní slevu. Jenom si nejsem jist, zda mluví i anglicky, protože my jsme se bavili italsky. Nakonec jsme si odsud, kromě dvou tašek keramiky, odnesli i skvělý zážitek, kdy nám pan Vincenzo šel ukázat restauraci, kde se dobře najíme. Bylo to jak z filmu Na samotě u lesa, kdy nás čapnul oba za rameno, dovedl naproti, právě do restaurace Da Nando, a sehrál s námi  klasickou scénu „tohle jsou moji Pražáci“. Bylo to moc roztomilé a nutno přiznat, že to fakt zabralo, protože pan Nando nám dal deset procent slevu a navíc nás co chvíli chodil „oprašovat“ a vykládal, jak je Vincenzo jeho skvělý kamarád a že pro jeho zákazníky „jenom to nejlepší“. Faktem je, že tuhle restauraci můžeme s klidem doporučit jako výjimečně dobrou a ani cenově to není žádné harakiri. Ale pojedeme dále...

Ravello

Tohle městečko je trochu mimo hlavní trasu, takže si musíte zajet asi 5 kilometrů do celkem prudkého kopce. Tahle zajížďka za to ale rozhodně stojí. Ne nadarmo zde inspiraci hledali velcí umělci historie jako například Giovanni Boccaccio, ale také Richard Wagner, který zde napsal zásadní část své opery Parsifal. Zaparkovat zde auto je opravdu oříšek, ale pokud pojedete na skůtru, stačí projet tunelem a pak už někde najít vhodné místo. Opět nezapomeňte, že je potřeba zaplatit parkovací poplatek i za jednostopé vozidlo. Kousek od východního portálu městského tunelu se můžete pokochat pohledem na moderní architekturu v podobě koncertní síně, kterou navrhl slavný brazilský architekt Oscar Niemayer, a kde se konají pravidelné wágnerovské hudební festivaly.

Ravello z výšky.

Za pozornost rozhodně stojí i návštěva historického komplexu budov Villa Rufolo, kde můžete nahlédnout do nádherných zahrad a odkud je také úchvatný pohled na východní část amalfské riviéry. Rozhodně si vyšlápněte i na velkou věž, odkud je rozhled ještě lepší. Pokud se v Ravellu rozhodnete občerstvit, rozhodně si vyberte něco mimo Piazza Centrale, kde jsou převážně jenom klasické turistické pasti, za opravdu neuvěřitelné ceny.

Amalfi

Jasně, Amalfi je centrem celé riviéry, a proto se sem také vydává nejvíc turistů, takže se připravte na davy. I když už nestihnou nic jiného, tak do Amalfi prostě musí, protože když jste nebyli přímo v Amalfi, tak to je jako byste tu ani nebyli, že jo. Návštěvnost Amalfi za posledních 20 let neuvěřitelně vzrostla. Mohou za to hlavně sociální sítě, především Instagram a totální hype, který se okolo tohoto místa rozjel. Pro místní je to určitě fajn z pohledu obchodu, ale místy už to začíná být opravdu trochu na krev. Na tomto místě by asi bylo dobré doporučit návštěvu celého Amalfi někdy mimo sezónu, což je optimálně září nebo i začátek října, kdy je pořád dost teplo na koupání, ale už tu nejsou tropy a počty turistů mírně klesnou.

Město Amalfi se rozkládá v zátoce, mezi dvěma skalami.

Specifikem městečka Amalfi je to, že se zde zastavují často klienti amerických cestovních kanceláří, při cestě po Evropě. V Itálii můžete „oumajgody“ většinou potkat ve Florencii, v Pize, Římě a pak právě zde. Oumajgodi, kteří jezdí na zájezdy do Evropy nejsou zpravidla žádní vidláci ani pitomci, takže si uvědomují, že existují i jiné země, než USA a ti lepší z nich jsou schopni dokonce zhruba rozeznat i některé země v rámci Evropy. I tak jsou ale strašně roztomilí, protože vypadají vykuleně, jako kdyby se právě ocitli na jiné planetě. V jejich případě to ostatně není ani moc daleko od pravdy.

Katedrála Svatého Ondřeje v Amalfi.

V Amalfi je pouze několik hlavní taháků. Hlavní je, pravděpodobně, Katedrála Svatého Ondřeje s přilehlým náměstím Piazza Duomo, odkud vede hlavní ulice Via Lorenzo D'Amalfi směrem vzhůru. Tudy jdou zpravidla všichni turisté nahoru, až na úroveň La piccola repubblica kde se otočí a jdou zase zpátky. Touto ulicí mohou, poněkud překvapivě, jezdit i auta, takže je místy dost složité, abyste se vůbec někam protlačili. Pokud se nechcete mačkat v davu, můžete využít zajímavou paralelní chodbu, která vede prakticky po celé délce hlavní ulice nebo některou z paralelních bočních uliček. Určitě o nic nepřijdete a navíc objevíte zajímavá a malebná zákoutí.

Pokud vás v Amalfi přepadne hlad nebo žízeň, není to, překvapivě, až tak velký problém, jak by se mohlo, vzhledem k atraktivitě místa, zdát. Obrovské množství drahých i levných restaurací, bister nebo stánků je všude okolo hlavní ulice a centrálního náměstí a tak si vybere opravdu každý. Co byste určitě měli vyzkoušet je speciální citrónový sorbet, servírovaný ve vydlabaném obřím citrónu. Cena je sice okol osmi euro, ale rozhodně to stojí za to. Citróny obecně hrají v místní kuchyni klíčovou roli, takže je najdete nejenom v sorbetech, zmrzlinách nebo v zákuscích, ale rozhodně vyzkoušejte i klasický recept těstovin s citrónem, například linguine al limone.

Positano

Cestou z Amalfi do Positana se rozhodně zastavte na kouzelném místě, které se jmenuje Fiordo di Furore, což je opravdu něco jako fjord, táhnoucí se několik set metrů do vnitrozemí, mezi vysokými skalami. Navíc vede silnice přes krásný, kamenný most, u kterého si určitě zastavte. Ve fjordu se dá dokonce koupat, ale pláž je mezi skalami, takže je po většinu dne ve stínu.

Jeden z častých požárů, které jsou v letních měsících spíš pravidlem,než výjimkou.

Positano je posledním větším městečkem riviéry a stejně jako předchozí města, i ono se rozkládá po svazích od pláže až mnoho set metrů do výšky. Jestliže při průjezdu okružní jednosměrkou ve Vietri sul Mare najedete tak dva kilometry, tady počítejte minimálně pět a navíc serpentýny nahoru a dolů. Mimochodem, Positano má neuvěřitelný rozsah nadmořských výšek od 0, až po 1444 m. n. m. Ale nebojte, tak vysoko vystoupat nemusíte. Nejlepší je využít nějaké placené parkoviště v okolí ulice Cristoforo Colombo a pak si celé městečko, nebo minimálně jeho spodní část, projít pěšky. Také Positano je nesmírně malebné s množstvím stánků s keramikou a všudypřítomnými citróny. Pokud by vám už citróny samotné lezly krkem, doporučuji legendární limoncello, které zde má opravdu velmi vysokou kvalitu a specifickou chuť. Hlavní výhodou pak je, že vzhledem ke vzdálenosti od Salerna, je zde výrazně menší koncentrace turistů.

Salerno a Sorrento

Pokud máte opravdu hodně času a chcete si Amalfi užít komplet, doporučuji nevynechat ani Salerno a Sorrento. Pravda, obě města už prakticky nepatří přímo do oblasti riviéry, ale rozhodně ovlivňují celou oblast. Sorrento leží na západní části stejnojmenného poloostrova a je to rybářské město, které slouží i jako základna pro výlety na Capri. Roste zde specifická odrůda citrónů, které jsou chuťově ještě výraznější než ty, které jste mohli ochutnat na Amalfi a které označují místní jako „žluté zlato“.

Na pravou, neapolskou pizzu tady nemusíte nutně jenom do Neapole. Tu tady mají všude.

O Salernu už byla zmínka. Je to jedno z center Kampánie. Ve městě žije asi 130 tisíc obyvatel, takže je pochopitelně nesrovnatelně větší, než Sorrento. I proto se doporučuje cestu do Amalfi začínat zde a ne v Sorrentu. Centrum města se táhne podél pláže a je potřeba počítat s tím, že se jedná o o pravdu velkou aglomeraci, doplněnou o velký přístav. Výhodou je, že se zde nejenom levněji ubytujete, ale také velmi dobře najíte. Ty nejlepší a přitom relativně levné restaurace najdete určitě v okolí Piazza Gioia Flavio.

Snad si Amalfi užijete stejně, jako my...