Když mne můj kamarád Mirek nutil podívat se na Earthlings, dlouho jsem to odmítal s tím, že se nerad dívám na nevinné, kteří musí trpět. Mirek mi tenkrát říkal, že jsem hloupý, protože zakrývám pravdu sám před sebou a žiji v iluzi. A měl pravdu – sám jsem si myslel, že mám tušení, jak se věci mají a dokáži o nich kriticky uvažovat. Nic nového jsem se z filmu nedozvěděl, ale dovedl mě k povědomí, že dokud věci neuvidíte na vlastní oči[1], ale vidíte je pouze ve fantazii, uvažujete o nich jen v úzkém úhlu, nikoliv v obšírných souvislostech.
Ono slovo predestinován užil spisovatel Aldous Huxley a překladatel ho (dle mého soudu) záměrně plně nepřeložil – špatně se pro něj hledá český ekvivalent. Pochází z angličtiny, tedy destiny – osud, predestiny – předpověď osudu či určení osudu. Ačkoliv já bych ten pojem definoval ještě obšírněji, tak jak ho popisoval Huxley – jako určení průběhu života.
Když v devětadevadesátem Wachowski Brothers natočili Matrix, „všichni“ byli z filmu unešeni. Matrix má jistě mnoho rovin, ale jedna z nich je velmi explicitně ukázána – přišla nějaká vyšší rasa (stroje), která si zotročila nižší rasu (lidskou), kterou pěstovala v obrovských líhních a v podstatě určovala život jedince od jeho počátku až do konce. Na společnost to tenkrát udělalo silný dojem a dodnes považujeme za nepředstavitelné, že by si nás někdo zotročil a pěstoval pro vlastní potřebu dobíjení energie. A přitom, přesně to samé děláme my.Život většiny zvířat je určen od jeho početí, přes porod, první krůčky, život v něčem, co připomíná ubytovny v Osvětimi, až po jeho smrt. Vybudovali jsme si v rámci rozvoje své vlastní dokonalé civilizace obrovské líhně tohoto nižšího druhu, který pěstujeme pro doplnění vlastní energie. Jsme to my, kdo určuje, kdy se narodí, kdy budou jíst, kdy budou dojit a také – kdy a jak zemřou. Jeden život jako druhý, předem nalajnovaný od začátku do konce, nikdo nevybočuje z řady.Velmi podobně se jeví i život mého domácího mazlíčka (krásný název, jak pro plyšáka), když jsem přemýšlel, jaká je náplň jeho života. Sice není predestinován a není vyloučené, že by skončil mnohem hůře než nyní, kdybychom si ho nevzali do péče, ale přeci jen, mnoho domácích mazlíčků pěstujeme a kupujeme pro sebe, pro vlastní potěšení. Jsou tu oni pro nás, nikoliv my pro ně. Tedy můj domácí mazlíček ráno vstane, jde ven, dopoledne spí, odpoledne jde ven, večer chvíli pobíhá po bytě a otravuje, jde ven, jde spát. A takto téměř každý den svých 14 let. Ani se nechci pouštět do popisu života křečka, který buď spí a nebo pobíhá v kleci sem a tam (a nebo se mazlí s páničkem, tedy spíše pániček se mazlí s ním) a takto celé 3 roky než zemře.
Nemám tušení, jak má vypadat „normální“ život zvířete, ale nemohu si odpustit, že to, co děláme všem zvířatům, které pěstujeme pro mléko/maso/potěšení by byly v případě člověka jedny z nejhorších zločinů proti lidskosti. Zvíře takto „žije“ jen proto, že je nižší rasa než my. My bychom mohli trpět úplně stejně, ale opojeni vlastním egem a pýchou, že nad námi není nikdo (vyjma boha ve kterého stejně nevěříme) nemáme problém dělat s nižší rasou v podstatě cokoliv.Existují i protiargumenty, které zvířata staví do jiné pozice – víme, že zvíře vnímá bolest, vnímá utrpení, vnímá přítomnost. Co nevíme a co ještě ani nejmodernější výzkumy nedokázali odhalit, nakolik zvíře vnímá samo sebe a nakolik je schopno vnímat budoucnost. Existují poznatky, které vypovídají pro i proti. Ale opět vidím něco zkaženého v tom, že umíme zvíře naklonovat, ale neumíme odpovědět ani na základní existenční otázky. Věda ne poprvé a ne naposledy předbíhá morálku. Když jsem se o tom bavil s věřícím kamarádem Luďkem, řekl mi něco ve smyslu: „Bůh seslal na Zemi zvířata, aby byla ku prospěchu člověku.“ Luděk má díky své víře v tomto značně ulehčenou pozici, protože bůh mu zdůvodní všechny kontroverzní otázky a nemusí tak nad spoustou věcí přemýšlet.V čem byl Earthlings dále pro mne revoluční je rozseknutí dvou přístupů – co způsobuje týrání ať už lidí či zvířat – je to extrémní chudoba, která nedovoluje ohlížet se na způsobenou agonii nebo bezmezná ziskuchtivost, která utrpení přeměňuje rovnou na peníze (a dále na děvky, chlast a chlebíčky)? Není to ani jedno, jsou to lidé. Je víceméně úplně jedno v jaké jsme sociální pozici, téměř vždy existuje jiná cesta. Je jedno, jaká motivace nás žene, ale vždy jsme to my, lidé, kteří způsobujeme utrpení. Říkám my, protože to nejsme jen my, výrobci, ale také my, spotřebitelé, kteří vytváříme poptávku právě po takových zvířatech, o kterých nevíme, jak a za jakých podmínek byl jejich život prožit a ukončen. Situace kolem brojlerů se postupně zlepšuje – sice je stále vyrábíme a dopujeme hormony pro rychlejší růst, ale alespoň dostali (díky zlovolné EU) větší klece a jsou zabíjeni v plynových komorách (jaká to paralela?) humánní smrtí. I přesto když předjíždím na dálnici kamión narvaný kuřaty k prasknutí, ptám se, kde jsme selhali.Když se Mirek stal na základě filmu Earthlings vegetariánem[2], strhla se kolem toho nemalá diskuse (nejen mezi mnou a ním). Mne nakonec/dosud nepřesvědčil, ale reakce ostatních byli více než zajímavé. „Podíval se na jeden blbý film a stal se vegetariánem“ říkal s očividným opovržením Franta, ačkoliv jeho argument, že zvíře jíme jen kvůli vlastnímu uspokojení (děvky, chlast a chlebíčky) z chuti dokázal vyvrátit pouze mlčením.Některé problémy naší civilizace jsme do jisté míry vyřešili. Říkám do jisté míry, tedy ne úplně. Stále jsou mezi námi (nespravedlivé) třídní rozdíly, stále máme zcela zbytečné války z rozmařilosti jednoho (demokraticky zvoleného) diktátora, děti v Africe jsou stále chudí a stále často nemají co jíst, kde se vzdělávat a není, kdo by je ošetřil. Ale přeci jen zažíváme nějaký posun – už nedělíme společnost na kasty, kde by jeden mohl někoho znásilnit z titulu společenského postavení, už (doufejme) nezažijeme křižácké či světové války ze zcela nepochopitelných důvodů a Afrika už nějaký ten pátek bohatne přibližně stejným tempem 4-5% za rok.Všechny výše zmíněné problémy vnímáme a snažíme se je více či méně globálně řešit, což se nám více či méně daří. A tak myslím, že jsme připraveni udělat zase krok dále a neřešit pouze soužití mezi lidskými bytostmi, ale i mezi všemi živými bytostmi. Pokud bych měl odhadovat, bude to další téma, na které se staneme postupně citlivými a co bude tvořit naši civilizaci zase o něco více „civilizovanou“.–[1] Nakonec jsem stejně ukázal jako slabý a musel to vypnout v půlce. Odporná vlastnost dokumentu je, že není fiktivní.[2] On teda nebyl sám, nedávno jsem zjistil, že Anthonyho Kiedise stihl podobný osud v podobě veganství.P.S. Jestli se vinou textu strhne vlna diváků Earthlings, půjdu si hodit mašli.
