Výprodej mozků.

Trochu mne mrazí v zádech, když čtu prognózy o počtech lékařů, kteří se chystají opustit své dosavadní posty a odejít za prací do zahraničí. Ale divit se jim nemůžu, vlastně je docela chápu.

Minulý režim ve smyslu hesel „Já jsem horník a kdo je víc“, aniž bych cokoliv měl proti horníkům, kteří ostatně tato hesla nevymýšleli, totálně zdegradoval inteligenci a nejen tu medicínskou. Lékař byl postaven na úroveň údržbáře tělesné schránky. Co vám je, co na to chcete, další. Hovořit o nějaké úctě k lékařské profesi či o etice tohoto povolání, to byl přímo projev světového imperialismu, poklonkování západu a pohrdání dělnickou třídou.
Oni ti soudruzi měli ale velkou kliku v tom, že existoval dobře zavedený školský systém s kvalitními učiteli, jehož produktem byli kvalitně vzdělaní lidé. Od vyučenců až po vysokoškoláky. A kupodivu měli dost rozumu, nebo to byl možná jen nezájem, aby do systému příliš nezasahovali. Nacpali tam, pravda, jedinou správnou ideologii, ale do odborné části, krom pár tragikomických excesů, moc nezasahovali. A pro jistotu nás obehnali drátem, aby snad pomýlení soudruzi neudělali tu chybu, že by zdrhli. Takže skutečných a znalých odborníků jsme měli dost, ale tím to také končilo. Rozhodovali neodborníci a zhusta totální ignoranti. Odborníci museli držet hubu, protože vystudovali za dělnické peníze.

S pádem režimu a nástupem demokracie se očekávalo i jiné společenské zařazení a ohodnocení inteligence. Jak se ukazuje, byla to těšínská jablíčka a plané naděje. Ono Werichovské: „V Čechách se odjakživa platilo více za muziku jak za fyziku“ platí dál. Hon na inteligenci a zejména lékaře vesele bují za velké podpory médií. Nepamatuji se, že bych četl fundovaný článek o lékařích v nemocnicích či dokonce reportáž třeba o jednom týdnu života lékaře ve špitále. Zato dehonestujících až demagogických článků je bezpočet. Takže se vůbec nelze divit tomu, že toho mají lékaři, ale i ostatní zdravotnický personál právě dost.
Co je vysoce na pováženou, to je reakce odpovědných institucí – prosím, běžte. Dovezeme si nové „otroky“ z Ukrajiny, Kazachstánu, Kočinčiny. A tím je problém vyřešen. Není. Je jen zameten pod koberec, i když na něm tvoří bouli jako hrom. Nechci posuzovat odbornou kvalitu „importovaných“ lékařů. Ale je zde jeden veliký problém, který jsem ostatně zažil i na vlastní kůži. Podstatnou částí úspěšné léčby je důvěra pacienta k lékaři. To platí i o tom českém. Ovšem s tím se většinou, pokud nepoužívá příliš „odborných lékařských pindů“ domluvíte. Horší je tomu však u lékařů, kteří moc ceski němluvi. Těžko budte věřit lékaři, kterému nerozumíte, co vám chce vlastně říci.

A k tomu všemu si vesele zaděláváme na další problém. Tiše a ochotně demontujeme školství na jakousi družinu pro nezletilou mládež. Kantor má autority ( i té společenské) jak za krejcar uranu a kázeňských pravomocí  nula. Požadovat skutečné znalosti je málem trestný čin. Maturita bývala obrazem středoškolského vzdělaní a ten, kdo odmaturoval (pokud to nebyla augerechnet „dělnická maturita“) něco přeci uměl. Ale to je zřejmé kastovnictví, takže zasluhuje vymýtit. A vysokoškoláci? Diplom nebyl rozhodně zadarmo (opět s výjimkou těch politických), ale díky tomu měl i odpovídající prestiž.
Tak nevím, možná jsme byli coby válečné či těsně poválečné děti mentálně retardovaní, ale nepamatuji génia, který by vystudoval „přes prázdniny“. I „vystudovat“ pověstnou „Sorbonu“ a s ní titul RSDr. (Rozhodnutím Strany doktor), trvalo pár let. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že tímto způsobem vzdělávání, či spíše nevzdělávání se posunujeme kamsi k rozvojovým zemím. Nahradit kvalitu kvantitou prostě nelze.

Také Vás občas mrazí?