Vesmír za humny, nebo raději sedět doma?

Kapitola 1.Zakřivený časoprostor, jeho 3 velké rozměry + čas a 7 rozměrů svinutých, superstruny, M-teorie, kvantové fluktuace, mezní možná rychlost c. Černé díry, černá hmota a energie. Atd., atd., atd.. Fascinující, leč skoro smrtící koktejl pro normálního smrtelníka, bolehlav pro fyziky, matematiky a kosmology.

Už i sci-fi má dnes potíže, jak dostat své hrdiny pár parseků od Země k nejbližším hvězdám, aby to budilo alespoň zdání možného a nebudilo smích. K jádru naší galaxie pak je to kousek dál, bratru 14 000 parseků (45 640 světelných let) a na druhý konec ještě jednou tolik. Ergo kladívko se šnečí rychlostí světla se nikam nedostaneme. Červí díry, pokud existují, jsou dle fyziků vysoce nestabilní , tak už zbývá i té sci-fi jen oblíbený hyperprostor a hyperprostorový skok. Potíž je v tom, že zatím hyperprostor sci-fi je a asi i zůstane. Dobře, řeknete si. Tak se podíváme alespoň za humna. A to máme, strejdo, jen k nejbližší stálici 3,5 světelného roku. Aby to netrvalo dlouho, řekněme, že postavíme raketu dosahující 80 % rychlosti světla, abychom nemuseli moc bojovat s relativistickými efekty. Aby této rychlosti dosáhla, musí při snad snesitelných 2g zrychlovat zhruba 140 dní a stejnou dobu brzdit. Tedy 280 dní budou cestovatelé vážit dvojnásobek obvyklé váhy. Ovšem během akcelerace i decelerace urazí jenom zlomek celé dráhy (rozdíl je 6 řádů), takže jí vlastně ještě zbývá skoro celá cesta. Přes 4 roky tam, přes 4 zpátky. Tedy musí mít palivo na 560 dní nepřetržitého chodu motorů. Dále řekněme 5 členů posádky, zásoby kyslíku, vody a potravin na 8 let (něco vrátí recyklace, jenže celková doba bude zase delší o výzkum na místě) k tomu potřebná výzbroj a výstroj, vlastní raketa a její agregáty, výsadkový a obytný modul a vím já jaký čert ještě. Na odhad hmotnosti, natož nákladů, na to už moje kupecké počty opravdu nestačí. Obávám se, že tudy cesta nevede a to jsem zcela pominul možné psychické problémy cestovatelů. Tak dobře, budeme se zatím placatit jen ve vlastní sluneční soustavě. Ale i tady je zádrhel a tím jsou astronomické ceny za neastronomické vzdálenosti. Jistě, poznání je důležité ve všech oborech lidské činnosti. I ekonomický přínos současné kosmotechniky není zanedbatelný (nové materiály a technologie). Jedno je ale jisté. Jedny z nejdražších hraček současné vědy mají fyzici a astronomové. K tomu se ještě vrátím.

Teď se podívejme na problém z druhé strany – proč nikdo nepřiletěl k nám, proč vesmír mlčí? Pokusím se odpovědět dle svého selského rozumu, nebo co místo toho mám. Tedy nejprve k tomu kosmického cestování: jsme zapadákov na periférii Galaxie, kde kosmolišky dávají dobrou noc, pokud ho v temném mračnu vůbec najdou. Každá cesta má svůj cíl a důvod, proč je podnikána. Co se lidstva týče – buď pro expanzi a zisk nových území, nebo nových zdrojů. A vůbec nejlepší bylo, pokud šlo obojí spojit. A domnívám se, že u lidstvu podobných civilizací to bude to samé. Mezihvězdné výpravy budou vždy ekonomicky i „lidsky“ náročné, takže pokud se uskuteční, tak spíše za účelem kolonizace nových vhodných planet. Představa kosmických nákladních vláčků s řepou od Siria do cukrovarů na Zemi mi přijde komická. Natož že nás Aldenbaranci přijdou sežrat. Zpola a více „vybydlená“ planeta určitě není vhodný cíl pro mezihvězdnou výpravu. A KosmoFischer-Reisen jsou úplnou utopií. Tedy se stávajícími technologiemi a znalostmi fyzikálních zákonů.

A teď k druhému bodu: má-li mít vesmírná komunikace pro náš typ civilizace smysl, musí být reálná v čase (totéž ostatně platí i pro cesty). Dialog se 100-letou prodlevou jaksi ztrácí na půvabu i ceně přenášených informací. A přitom by to byl dialog na vzdálenost pouhých 50ti světelných let. A to nemluvím o náročnosti energetické i technické. A je zde ještě jedno měřítko –  úroveň komunikujících civilizací. Pokud budou příliš odlišné, není o čem vést dialog. Dnešní člověk by si (krom historiků) s vlastním předkem z 15tého stol. moc nepopovídal a brzy by měl dialogu dost a jeho předek by jej zase nejspíše měl za čaroděje a nabronzoval by ho příslušným orgánům. A pokud si budou blízké, tak si zas krom hokeje a drbů kol hvězdiček pop music taky nebudou mít moc co nabídnout. Krom uspokojení my jsme tu a vy tam, je to fajn, že nejsme sami. Jenže díky té dálce jsme vlastně stejně sami.

Pokračovaní v Kapitole 2. v 18:17 (obvyklý dotaz bude až na úplném konci série).