Jak jsem se nepoučil.

Aneb reakce na blogový článek http://brezova.blog.idnes.cz/c/158565/Bionafta-z-zivocisnych-tuku.html . Po přečtení úvodních řádek jsem se těšil, že se dovím něco nového, ale potěcha i úsměv mne záhy přešly.

Stačilo přečíst druhý a třetí odstavec. No dobře, řekl jsem si, maximální a poněkud zavádějící zjednodušení (ta kyselina s louhem mne dostala), v uvedených odkazech se dovím více. Nedozvěděl, račte si přečíst.
O profesoru Kolomazníkovi a jeho patentované technologii ani slova.

Prostě zase jeden článek rádoby zeleného typu, který spíše škodí, než pomáhá. I s obvyklými triky typu  „mezinárodní studie“ – o které posléze zjistíte, že vlastně jde složitější početní úkon kohosi ze skoro neznámé univerzity v USA, ostatně pro komerční účely.

A k té bionaftě - porovnejte normy bionafty a té minerální. Třeba http://kfch.upce.cz/htmls/vedecka_cinnost_bionafta_norma.htm z prvého odkazu a http://www.g7.cz/cz/velkoobchod_norma-EN590.php. Klobouk dolů před pardubičáky, kteří přiznali, že vám oslavovaná bionafta časem sežere palivový systém (ten motor už zatloukli).

Ještě že ti Němci mají rozum a svoje kafilérky si nezruší. Převážet nahnilý a vysoce infekční odpad, natož jej jako žádanou obchodovatelnou surovinu nabízet, to je přece jenom trochu přes. Ona stačí ta řepka. Za chvíli nebude kde pěstovat potravinářské obilniny, všude bude řepka. Pak se nepostačíme divit, za jak velké peníze budeme tyto obilniny dovážet od uvážlivějších producentů, kteří na podobné zeleno-eko špeky neskočili.

Abychom si rozuměli, nemám nic proti využití alternativních zdrojů energie (paliv). Jen je to třeba činit s rozumem, rozmyslem a tam, kde je to vhodné. Kolik zaniklo malých vodních elektráren? Místo těch klapálků u každého většího potoka máme velkomlýny, poháněné samozřejmě elektřinou. Ač jsme se kdysi učili, že vodní doprava je nejlevnější, co z ní zbývá? Zejména té říční? Jen maličký příklad – říční přístav v Ústí nad Labem měl před 1. sv. válkou větší objem přepravovaného zboží než nejvýznamnější námořní přístav celé monarchie Terst.
To není staromilství. Prostě dnešní doba miluje spěch, centralizaci a veleprojekty. Jenomže bohužel i tam, kde to není vůbec nutné. A ještě navíc lenost. Občas se nějaký návrat objeví u těch malých lidiček. Třeba návrat k topení dřevem. A neotloukejte mi o hlavu, že tím nevytopíte sídliště pro 20 000 lidí, to vím taky. Ale račte se podívat do lesa, zejména tam, kde se těžilo. Tam, kde se dříve nepovalovala ani větvička (a žádný středověk, 1950-60 min.), tam dnes najdete topení pro několik baráků na celou zimu.

Ale alespoň jedno mi článek dal. Teď už vím, proč na smažené kotletě v trojobalu chybí ten půlcentimetrový proužek tuku, který byl na ní vlastně to nejlepší!

Také Vám u podobných článků schází větší serióznost?