Drzosti a invektivy.

Spousta si lidí si píše deník, je to prý užitečné a asi i chvályhodné. Moje smůla je v tom, že jsem typ Sova. A sami uznejte, psát nočník, to je přeci jenom přes....

Pomalu každý starší politik dnes píše paměti. Stále však čekám na skutečně pravdivý titul: „Moje politikaření, aneb Jak jsem stát ničil.“

Krásná literatura se dříve říkávalo knihám, které měly obsah vyjádřen dokonalou formou a vytříbeným slovníkem. Toto slovo bylo opuštěno, dnes se říká moderní literatura. Problém je v tom, rozpoznat co je ještě literatura a co už pornografie, ne-li koprolalie.

 Historie je prý věda. Je-li tomu tak, pak je to věda nesmírně mladá, která teprve hledá svou metodiku i metrologii. Jen po dobu mého života se už změnila třikrát.

Politika je prý službou veřejnosti. Naše veřejnost je vyspělá. Vyspělá veřejnost nepotřebuje cizí služby. Natož aby se na ně spoléhala. A teď mi řekněte, co s tím?

Noviny kdysi vznikly proto, aby přinášely veřejnosti informace. Na základě těchto informací si veřejnost vytvářela svůj názor. Dnes je tomu naopak.

Miluji logiku. Uznejte, je něco krásnějšího než logický důkaz pravdivosti výroku? Že nevíte, oč jde? Tak prosím, tady máte příklad:  Pes vyje. Vyje, neboť tuší smrt. A tuší správně. Pokud nepřestane výt, tak ho zabiju!

Filozofie o sobě tvrdí, že je královnou věd. V tom se filozofie mýlí. Královnou věd je statistika. Ta dokáže vědecky zdůvodnit cokoliv. Včetně toho, že se filozofie mýlí.

To by snad pro dnešek stačilo a místo čtení blogů se, vážení čtenáři, raději běžte statisticky sečíst.

Nebo snad máte výhrady?