Rád bych, aby příslušné orgány k těmto druhům přiřadily jazykového korektora a odborného redaktora. Nevím jak Vy, ale já docela rád čtu. Jednou to, podruhé ono. Prostě tak, jak mám právě náladu a chuť. Docela rád mám, to že abych si rozšířil obzor a nebyl docela blbej a out, monotematické populárně vědecké časopisy. Některé si za nemalý peníz dokonce předplácím. I přijde nové číslo, dosud vonící tiskařskými barvami. Na kvalitním papíře s nádhernými fotografiemi. Tak si udělám pohodlí a těším se na počteníčko. Vyhrabu čtecí brejle a počnu konzumovat duševní potravu. Číst černý text na tmavohnědém pozadí není sice to pravé ořechové, ale vem to nešť (a propos, víte kdo nebo co je nešť? Já ne, i když to používám), proto mám ty brejle.
Pokud mám štěstí, tak si spokojeně přeříkám až tři články. Ale pak to přijde. Dočtu se jak husité dobili hrad. Pohoda je pryč, ale ještě čtu dál, skřípaje zuby. A hned v dalším článku se dozvím, že archeologové odkryly... Co odkryli, to už se nedovím, neboť nebohý časopis letí, stejně jako vůz i kočárek v Erbenově básni, bum-bác do kouta. Počkám, až se mi sníží krevní tlak a jdu dělat něco jiného. Třeba psát tento výplod. Že se chyba či překlep vloudí, to mi je jasné. Stejně jako to, že svůj článek můžete číst 10x za sebou a evidentní chybu, kterou druhý vidí na první pohled, stejně nenajdete. Jenže ty chyby jsou jaksi stále ve shodě podmětu s přísudkem. A bohužel zhusta i ve drahých, reprezentativních knihách. To, že napsáno jest straší místo starší, to mi nevadí. Ale honosné bílé vyly mne uzemní. Odborných chyb bývá v tiskovinách tohoto typu méně, nejčastěji se vyskytují u popisek fotografií, názvů a map. Zajímavé je, že většinou bývají komentovány čtenáři a následně redakcí s omluvou uvedeny na pravou míru. Ale ještě jsem neviděl kritický čtenářský ohlas a následnou omluvu redakce za těžké pravopisné chyby.O denním tisku hanba hovořit. Hrubé chyby přímo v tučném titulku, text se jimi hemží. A ty odborné? Co si mohu myslet o autorovi, který napíše třeba že: Střekovská elektrárná zvýšila svoji produkci o 30 % a vyrobila tak za první čtvrtletí tohoto roku 27 kWh elektrické energie (tedy dostatek energie pro 1 žehličku na zhruba 13 hodin žehlení) a podobné nesmysly? I táži se, existuje ještě jazykový a odborný korektor a má smysl se pokoušet o jejich záchranu, nebo jde o zcela vyhynulé druhy? Stále ještě doufám, že ve skrytých enklávách dosud přežívají a při pečlivé snaze o jejich ochranu lze dospět i k jejich rozmnožení a následné reintrodukci do pro ně vhodných biotopů.
Nějak nám ten mateřský jazyk upadá a to čím dál tím rychleji. Před zhruba dvaceti lety jsem měl spor s češtinářkou mého syna, která mu opravila správný tvar mýtina na mítina. Když jsem se tázal na důvod jejího počínání, bylo mi touto učitelkou sděleno, že mýtina není ve vyňatých slovech. Tak se mnějte všichni fajn. Už tu nejsem, šly sme se psem na prochásku, pak se umijy a jdu spát.
