starých chlapů a bab už dávno nemladých. Pryč je okouzlení mládím, rozechvění z nastávajícího skoku do skutečného života, z vlastní síly a možností, které mládí dává.
Cesta, kterou kráčí každá lidská generace. Od radosti k soumraku života.
Do rohů cvakají berle, těžkou rukou se svlékají kabáty, raději se příliš neusmívat, ať nevypadnou umělé zuby. Karafa vína , sem tam pivo. Nesmělý společný přípitek, ani se nevstává, v myslích patrně rezonuje-sakra ta Anča vypadá a totéž patrně běží v hlavě Aničce-bože, kde má ten Jirka vlasy, které se mi tak strašně líbily a ty vrásky....je to on? Pár ostatních si ale jistě říká -to já jsem proti těm ksichtům tady ještě Jura.
Je ztracena bujarost mládí, ba i jakás takás jistota posledních let setkání před covidem. A pak zábava. Zábava? Ale kdepak! Ješitnost mužů nemizí ani na smrtelné posteli. Mluví v první osobě. "Jak já říkám, já jsem tehdy řekl Išákovi- / kantor/, to a to , vzpomínáš si "?
Následuje jakási společná fotka z tanečních... tři sedmnáctiletí junáci a čtyři děvčátka, čistá a krásná jako jejich bílé šaty..."No Vraťa - ten už je asi deset let mrtvý, ledviny, Jana -ta zemřela loni, rakovina... a Míšo ty jsi měl vlasy-a ta co je do tebe zavěšená"-melu, že už nevím jak se jmenuje, "Božka přece" odvětí mi Jenka," jo byla z jiné třídy", říkám, "tak ta měla dvě děti, myslím, že už je také po smrti, a ta vedle Jitka P, ta vystudovala medinu, ale nikdy ji nedělala, co s ní je nevím", pokračuje Jenka.
Debata přeskakuje na kantory. Biolog - Hopťa jsme mu říkali, na tabuli napsal ...Weismann-Mendel-Morganismus -reakční věda. To bylo vše o Mendelovi. Co znamená rekční věda pochopitelně nikdo nevěděl a pochopitelně, také se ho nikdo nezeptal, holky klepal do kolínek kladívkem, aby jim mohl vyhrnout sukénku a vysvětloval patelární reflex.
K fyzikovi řečenému Išák, žádná holka nechtěla jít do kabinetu, dovoloval si tam příliš. A také to, jak ředitel školy, tehdy v hlubokém komunismu trhal křížky z krku, ty se do školy nesměly nosit. Jo, to bylo normální. Vzpomínáme.
Osud nám nadělil. Jednomu zemřela manželka, druhá je bez manžela už řadu let, další jeho ztrátu vyřešila brzy druhými vdavkami.
Arnošt K, vedle mne je celý chirurgický pospravovaný a pozašívaný, snad žádný orgán nezůstal ušetřen, ale to mu nebrání, aby do sebe neotáčel jednu sklenku vína za druhou, zapráská mi fousisky u ucha a neustále mele.... dvě operace srdce, operace prostaty, močák, víš sakra co to je ? A jak mu přišli na rakovinu, jak podstupuje biologickou léčbu, jak je jeho žena postižena mozkovou mrtvicí. Arnošt ke všemu ještě špatně slyší a řve na celou místnost.
Odsouvám se k naším právníkům. Doktor juris Jirka T, má pořád hlavní slovo , jáství jenom drnká a rezonuje stejně jako před lety, vedle právnička Jana velebí svého synka Dominika " on je tak chytrý, tak chytrý a teď ještě povýšil" , abych ji odvedl od domácího tematu, který se nedá poslouchat, dávám ji otázku -"Co Ukrajina "? Podívá se na mne ..." Co Ukrajina- v historii to bylo Velkorusko a Krym taky. "Ale Jano" říkám překvapeně, "to přece.." " No co" hrkne Jana " to bychom se řádně pohádali co? " " To teda jo, Jano! "
Raději odcházím. Ještě slyším Petra C , od mládí zarytého a přesvědčeného antikomunistu, který cestou do školy počítal kandelábry-"první, druhý, třetí -na každém bude viset komunista"..to bylo jeho evangelium, jak mrčí:" Rusové a Ukrajinci -komunisti, jedna rodina"..
Juristy se někdo ptá co říká na "dona Pabla".Jeho odpověď mě docela překvapuje. "Můj šálek čaje rozhodně Blažek není. Na kávu s ním bych nešel".A při loučení a stisku ruky mi říká. "Stydím se, že jsem právník".Názory, názory....
No- ty Jano, negativní Ukrajinko, myslím si , řeknu ti jaký byl můj včerejšek. S Ukrajincem Alexandrem sedím u lékařského příjmu, kde čeká na lékařský verdikt. Pokud bude dobrý, bude přijat do ABB. Alex se křižuje a šeptá "Bože, dej ať to dobře dopadne ". Podařilo se.
