Poslední střetnutí ze ZDŠ - Jako vždy jsem přišel pozdě. Všechny obešel a podal ruku. Pravda, orientace u mnohých už nejistá. Jedna dívka docela povědomá - spustil jsem staročeštinu - "Tys dívko milé tváře. A kterak tě vlastně zovou"? Ozvalo se to řízné - "Tak já jsem třídní učitelka Hanáčková! A ty Buček jsi se vůbec nezměnil. Chodíš pozdě a víš kulové" ... !

Zábava se rozběhla, nikdo střízlivý, ani opilý. Zvláštní jev - Lidé na sebe něžně hleděli. Ženy hladily ženy a muži sebe rovněž! Dostavilo se lidství s vroucností. Podíval jsem se přes stůl. Seděl tam atlet školy - Dědek Bernášek. Zaostřil jsem a hle. Najednou to byl ten malý Jiří. Na zádech měl voňavou školní brašnu se sklíčky. Tu přece odložil a lezl po stromě! Tak jsem jej začal hladit taky ...

Opravdu zvláštní situace. Již nikdy se neopakovala. Nikdo to neřekl nahlas, každý to věděl. Toto střetnutí je pravděpodobně v sestavě poslední. Přítomní se vymkli z času a šli bezelstně na dřeň. Člověk objevil člověka! Opravdu neuvěřitelné a milé. Sranda, kdy se objevil obsluhující číšník. Zrakem pohlédl na tulící se přítomné. Evidentně rozpačitý. Co to je za homo spolek? Ohlásili se přece, jako sraz spolužáků. Vše popsáno pravdivě. Velice mne to oslovilo.

Pěkné .Moc.My jsme byli asi trošku jiná parta. Jak jste byli tehdy staří ?